25. září 1997
Vzývám Tě, můj Jahve, můj Otče,
neboť vím, že když to konám,
Tvá Velebnost přichází v nádheře
až z nebe,
sestupuje ve slávě do mého příbytku.
Vidět tě, Můj Bože,
v této nedostupné slávě
Tvého Božského a nekonečného Světla
je nepochopitelná nádhera.
Ty, Božská Přirozenost,
mi zjevuješ Sebe
a chceš být jedno se mnou
a toužíš být poznán.
Jen Ty a Ty Sám mě můžeš dosáhnout,
neboť trhlina,
tato ontologická propast
mezi Tebou a mnou,
již nemůže existovat.
Pane, Ty naplňuješ všechny věci,
aniž bys byl omezován
jejich možnostmi
nebo jejich samotným bytím.
(Zatímco jsem ještě vzývala Jméno Jahveho, náhle se mi zjevila podivuhodná postava, která vypadala přesně jako Syn Člověka při Jeho slavném Proměnění. Ten, který nemá Tvar, přijal podobu. Čí mysl je schopna pochopit či porozumět Tomu, který obsahuje všechno, co jest? Ačkoli ta vize nebyla úplná,1 dal se mi poznat a já jsem si toho vědoma. Neviditelný Bůh se nechal vidět, aby mluvil a naslouchal jako přítel příteli. Neviditelný, a přece tváří v tvář.)
Jahve, Pán Pánů,
se mi zjevil,
oděn plností slávy.
Jeho nebeský šat
zářil, a přece byl bezbarvý,
třpytil se jako by byl posázen
diamanty a jinými drahokamy.
A zatímco jsem zírala,
ohromena a zmatena,
na tuto okouzlující vizi
milosti a nesrovnatelné krásy,
ve které se Jahve jemně vynořil
zpoza oblaků tak půvabným pohybem,
cítila jsem, jak mé srdce rozkvétá.
Jeho Velebnost mi připomněla ženicha,
jak vychází ze svého stanu.
Jeho Přítomnost vyzařovala
takový půvab,
že i kdybych se jej pokusila popsat,
za celý svůj život bych to nedokázala.
Jeho Přítomnost současně
vyzařovala lásku
a tolik líbeznosti a něhy,
že má duše byla sražena k zemi.
Jeho krásná Hlava
se lehce nakláněla doprava
jako sochy Božského Srdce.
Jsi krásný, můj Bože,
i když na Tebe mohu hledět
jen skrze závoj,
vidím Tvé tmavé zvlněné vlasy,
které Ti padají až na ramena,
a Tvou krásnou Tvář,
odstín slonoviny,
úchvatnou na pohled.
Jahve zaujímal postoj,
jako by byl ostýchavý,
ale nemylme se!
Nebyl to ostych,
ale projev milostivosti a velebnosti.
Ó, Jahve, Ty, který přesahuješ
velikost a plnost,
Ty, který jsi Božství Samo,
jsi nepochopitelným způsobem
přijal podobu,
aby ses ukázal nehodné.
Skutečně, jak může jazyk
vyjádřit slovy
„věci, které ani oko nevidělo,
ani ucho neslyšelo, věci
které ani na mysl člověka nevstoupily?“
Ó, přijď a dýchej nad mou zahradou2
a rozprostři v mém srdci
Svou sladkost.
Proč? Kdo jsem já,
abych mohla nazírat Tvou podobu?
Jak je možné, že Ty,
v takové slávě a v takové nádheře,
jsi přitahován naší bídou?
Oslnil jsi mě a já jsem omámena
Tvou skvělou Krásou.
Jaké jen to musí být kontemplovat Tě
vlastníma očima celý den v nebi?
Jak a kde najdu slova,
kterými budu schopna
popsat Tvou Spanilost
a Tvou Krásu?
Slov se mi nedostává,
zejména pro onen nepatrný pohyb,
který jsi učinil,
abys vystoupil zpoza oblaků.
Mám nalézt nová slova chvály,
abych chválila Tvou
nevýslovnou Krásu?
Lidská slova chvály jsou ničím
a nikdy nebudou stačit,
aby vystihla, co chci vyjádřit.
Svou Ryzí Krásou,
mě držíš v zajetí.
Svým půvabem mě zanecháváš
omámenou a ve vytržení
a jako jaro zdobíš mé srdce květy.
Jeden z Tvých pohledů
a má duše se cítí zasnoubena
svému Stvořiteli.
Mému Stvořiteli, který mě osvobodil
jediným ze Svých pohledů
a dal mi volnost a svobodu,
abych hlásala Jeho svatební píseň.
Střežíš mě,
a zatímco chodím,
Ty na mé cestě rozséváš safíry
a mou duši střežíš
jako zřítelnici Svého Oka.
Procházím ohněm,
a když z něho vyjdu,
jsem neporušená.
A když mě zaplavují
přívaly urážek zlého jako bahno,
Tvá Pravice mě podpírá
slovy sladšími než med
a opojnějšími než víno,
zatímco pokrýváš mou hlavu
požehnáními
a zdobíš mě jako královnu.
A když moji utiskovatelé s radostí
chrlí všude kolem mě
nepřátelství a pomluvy,
Tvá Velebnost mi jako záblesk
posílá cheruba, který pozvedá mou duši,
aby na něho usedla
a vznesla se na křídlech větru.
Pak ve Tvém Míru a ve Tvé radosti
hledím z výše na ty,
kteří mi stále přejí smrt,
ale kteří mě nikdy nedosáhnou,
zatímco se třesou vzteky a zlostí.
Ne, ani jeden nepřítel
nebude nikdy moci
přelstít mého Boha.
Vždyť On Sám
zdrtí mé utiskovatele.
A nyní,
k Tobě vztahuji své ruce.
Ať každý pozná,
že Dobrota a Mírnost
je náš Bůh třikrát Svatý.
Já jsem mezi vámi; věř, Má malá Vassulo, že chudí obdrží z Moudrosti více než bohatí, kteří se pyšní svou slávou, jež ve skutečnosti vůbec žádnou slávou není; pomazal jsem tě Svým olejem,3 takže tímto křestním olejem skrze tebe mohu dosáhnout vítězství ke Své slávě, ale i k tvému vlastnímu posvěcení;
Ve své líbeznosti dej, aby se mi od Tebe dostalo milosrdenství.
Já, Král Slávy a také tvůj Ženich, nasytím chudé a ty dosáhneš milosrdenství a té samé sladkosti, kterou jsem dal Svému Synu;
pojď a naslouchej Svrchovanosti, jak ti šeptá do ucha; pojď, zapiš Má Slova a važ si jich; já jsem Strážce tvé duše a z Mých Úst neuslyšíš žádné lichotky, ale spravedlnost; pojď a opři si hlavu o Mé Srdce, abys v této důvěrnosti obdržela zjevení vycházející z výhně Lásky,4 a až Mě uslyšíš, Volbo-Mého-Syna, tvá duše neodolá tomu, aby se držela cesty spravedlnosti a dobroty; pak na konci této cesty najdeš svou radost;
neslyšela jsi ještě, rozkošné dítě, že Já, Jahve, váš Stvořitel, jsem zasnouben se Svým tvorstvem a že jsem každému Snoubencem?5 ve dne v noci klopýtáš, tvorstvo, honíš se za stíny, přičemž ses ještě ani jednou nepokusilo proniknout do tohoto tajemství; jestliže vás tolik směřuje do záhuby, je to proto, že spousty vás odmítly Mé Poznání; zapomněli jste Moji Nauku;
díval jsem se na Svá semínka a ptal jsem se Sám Sebe: „co mám s nimi udělat? jsou zabydlení ve své prolhanosti; jak mám těmto lidem, kteří nedovedou rozeznat pravou ruku od levé, dát pochopit, že jsem jejich Ženichem a že všechno, co po nich chci, je láska, nikoliv oběť, poznání Mého Srdce, nikoliv celopaly či pompézní slavnosti?“
Ó, Můj královský dome, vyměnil jsi svou slávu za hanbu! neslyšel jsi, že mohu snížit nebesa, abych k tobě sestoupil? nepozvedl jsem Svůj Hlas dostatečně pro tvé uši, tvorstvo? jak dlouho se chcete honit za větrem? jak dlouho se mám dívat, jak se honíte za stíny? pojďte ke Mně! Mé Srdce je pro vaše nohy jako Lampa a z Mých Rtů, svlažených milostí a pokrytých rosou božství, se vylévají řeky milosti a bezmezná volání Milosrdenství;
dnem i nocí, Moji milovaní, se honíte za stíny; pojďte ke Mně a Já se dotknu vašeho srdce, aby se vaše zvrácenost rozplynula; pak ve Své nezměrné Lásce, kterou k vám mám, na vás budu padat jako rosa a Mé Božství přemůže vaši bídu a pohltí ji, abyste bez přestání prodlévali v Mém jasu, a učiní vás nádobou světla a jedním duchem s Mým;
ach, Vassulo,6 ty, kterou jsem požehnal pomazáním Mého Jména, Mé Srdce se rozněcuje žárlivostí pokaždé, když tvé srdce jedná jako zabedněné, těká pryč od Mého, honí se za parádou a nehledá Mou Božskou Moc; říkám ti, Má milovaná, drž se zásad svého Ženicha a přitiskni si je na srdce; budou rozněcovat tvé srdce a zabrání ti, aby ses stávala nepozornou vůči Přítomnosti svého Ženicha, který jen čeká na to, aby ti prokázal laskavost, Mnou-vždy-tak-milovaná; a jestliže jsem tě požádal, abys psaním uvedla ve známost Mou svatební píseň,7 pak to bylo kvůli Mé horlivé lásce, kterou chovám ke každé duši, a protože jsem chtěl, aby Moji milovaní měli dost potravy, zatímco procházejí touto pouští… svěřil jsem ti jednu hřivnu, abys pro Nás8 vyzískala stejné množství; jednala jsi dobře, protože jsi Nám ukázala, ve své horlivosti zalíbit se Nám, svou věrnost;
tak v Nás nyní měj své útočiště; měj své útočiště v Mém Srdci a okoušej jako dříve důvěrné rozkoše Mého Srdce; kéž se podstata Mé Lásky vylévá do tvého srdce jako řeka, aby byly obmyty všechny drobné nevěrnosti, kvůli kterým jsem pozvedal Své Obočí;
hle, nyní do tebe vtiskuji Svá slova ke spáse tolika hříšníků; přišel jsem k tobě citlivě, s laskavostí, Má nevěsto, kvůli obnově tajemného Těla Mého Syna;
hle, nyní tě Já, tvůj Stvořitel, volám, neboť jsem tě zasnoubil Sobě, abych tě v Našem spojení s potěšením ozdobil věrností a horlivostí; ano, do této jemné hlíny, do tebe celé, jsem vtiskl Své Jméno ode dne, kdy tvá duše ke Mně zvolala: „Abba!“ a od té doby jsem urovnal tvou cestu na zemi a naučil jsem tě, jak mít potěšení ve Mně tím, že si budeš stále hrát v Mé Přítomnosti;
věz, Má Vassulo, jak jsem toužil po tom, abys Mě milovala celým svým srdcem, a jak jsem dychtil obrátit celý tvůj život ve stálou touhu a žízeň po Mně, tvém Bohu; chtěl jsem ti ukázat Své Království a Svou svatební komnatu, kde bychom se mohli v soukromí těšit jeden z druhého; Já, tvůj Ženich, planoucí láskou, bych s tebou důvěrně rozmlouval a učil bych tě znát svaté věci, a ty, pevně přimknutá k Mému Srdci, bys vdechovala milost z dechu Všemohoucnosti, abys nepřestala být;
ne, Má vyvolená, naše důvěrné spojení není jako vzpomínka na jednodenního hosta; nezpůsobím ti, aby ses v srdci trápila, že bych ti odňal Své důvěrné sjednocení s tebou; postarám se o tvou křehkost, Má Vassulo; hle, Má milovaná, jak jsem tě k Sobě toužil přitáhnout, jako milenec v soukromí k sobě přitahuje svou milovanou;
Já, který jsem Milovník lidstva a Snoubenec Svého tvorstva, tě chci nyní k Sobě přitáhnout… skryj se ve Mně9 … proč? jistě jsi někdy slyšela o tom, jak ženich touží být se svou nevěstou po svatbě sám? nabízím ti tuto přízeň jako předehru našeho svátku;10 ano, toho dne, kdy jsi odpověděla Mé Božské Vůli… a otevřela jsi své srdce Mému Volání, jsem tě obohatil ze Svého Srdce, abys později všude rozsévala tyto poklady; tyto poklady jsou semena,11 která ode Mě získáváš, abys je zasévala v zemích, do kterých tě posílám;
toho dne, kdy ses podřídila Mé Božské Vůli a dovolila jsi Mi, abych ovládal tvůj život, jsem s láskou stál před tebou a zval jsem tě těmito slovy: „pro duši je nemožné milovat Mě způsobem, jakým chci, aby Mě milovala, kdyby si ode Mě udržovala odstup; přijď ke Mně a okoušej Mé rozkoše; chci, abys vstoupila v důvěrné spojení se Mnou; jestliže budeš vzdálena Mému objetí, nebudeš Mě schopna poznat;“12 Já jsem tě v našem důvěrném spojení a pomazání Svou Láskou ozdobil Poznáním: Poznáním, jak Mě najít a jak Mě poznat;
jelikož jsem tě vyvolil z tisíců, neměla bys už pochybovat; jednej v pokoře, abych tě mohl k Sobě stále pozvedat… umyl jsem tvé ruce a tvá ústa, aby tvé očištěné ruce zapisovaly Má Slova a uchovávaly Mé knihy a abych tvými ústy provoněl každý národ; Svou milostí zdobím13 tvou duši rouchem Své síly, ale nad to všechno, Má Vassulo, jsem tě ozdobil Svými velkolepými Díly Moudrosti, abychom My14 ze rtů Mé milované, kterou jsem pomazal Svou Svrchovaností, slyšeli chvály a oslavu Naší Trojjediné Svatosti;15
pokračuj v hlásání Zmrtvýchvstalého Krista a naplňuj celý svět plody; řekni jim, že Kristus se ve Své Božské Lásce sklání z Nebe, aby Svou Přítomností oživil dílo Mých Rukou;16 díky této povzbudivé zvěsti Nás zástupy národů poznají v důvěrném spojení; řekni jim, dcero, jak Nás těší, když se s Námi jedná jako s vaším Svatým Společníkem ve vašem každodenním životě…
mluv jako Můj posel a připomeň Mému lidu, že Já, Jahve, jsem živý a činný; pak jdi k těm kněžím,17 kteří Mě už nevyhledávají, a zeptej se jich: proč se nikdy neptáte: kde je Bůh?“ ve Svůj Den pronesu Svůj soud proti těmto pastýřům, kteří o Mně nemají žádné poznání a kteří nikdy niterně nezakusili Mou sladkost; dnes Mě tito pastýři vyměnili za něco, co v sobě nemá žádnou cenu ani moc; měli dbát na to, aby měli na paměti Mou Přítomnost; neberou Mě na vědomí… jak mohu říci: „oni jsou kadidlovou vůní Mého Syna,“ když jejich jedinou vůní je smrtelný zápach?
prokázal jsem ti, tvorstvo, dvanáct let18 nevýslovné přízně a nechtěl jsem se unáhlit ve Svém hněvu; mluvil jsem, obvazoval zlomená srdce a přinášel do nich mír, abych tě těšil v těchto letech milosti; Mé Vlastní Srdce je Pramen Živé Vody zavlažující v těchto letech milosti tuto suchou zemi, a dává růst tam, kde byla jen škvára;
– vždy jsem vás chtěl zahrnout mezi Své Vlastní; v těchto dnech ti říkám, že Já, který jsem Ženich Svého stvoření, volám na každého z vás: Mně zasnoubená; proč ty zamračené pohledy a výhrůžky proti sladkosti Mých Úst?19 nešťastné stvořeníčko, daleko od poznání Mě, pojď! zvu tě, abys padlo do náruče svého Ženicha, abych ti ukázal, jak Já, Jahve, mohu ozdobit tvého ducha, když ti štědře poskytnu příliv Své Božské Lásky, abys Mi ty na oplátku tento příliv Lásky vracelo;
pak čekej a uvidíš, toho dne tě vtáhnu do svatební komnaty Svého Srdce a vykveteš jako růže, která roste na břehu vodního toku, abys hlásalo velikost Mého Jména, přičemž Mě budeš nazývat: „můj Otče“; ve svatební komnatě Mého Srdce bude tvé srdce oplývat chválami, a jako se ženich raduje ze své nevěsty, tak se Já budu radovat z tebe a ty ze Mě; Má mocná Ruka tě bude podpírat a ty už nikdy ode Mě nebudeš chtít znovu odejít; skutečně, tvůj duch, obohacený Mou sladkostí a plností Mého Ducha, bude volat ke všem národům: „krásu a slávu lze nalézt v našem Stvořiteli! v naší Naději a v našem Pánu!“
dcero-Mé-volby, poslouchej a piš: přeji si, abys byla svědkem Mé Svatosti a Mé Božské Líbeznosti, buď jako hlasitá kniha, kniha napsaná Trojjediným Bohem; ale zrovna teď tě chci pouze pro Sebe, chci být se Svou vyvolenou a vznášet se s tebou v nebesích, když tě pozvednu z útrap, které ti působí ti, kteří denně volají po tvé smrti; chci tě nyní pozvednout z vřavy nepokoje, a protivenství, žárlivosti a nedostatku lásky; pak v kontemplaci, zatímco tvá hlava bude spočívat na Mé Hrudi, budu ve tvém srdci rozhojňovat Své Božské učení;
budeš se učit konat dobro po všechny dny svého života, a tak budeš růst v Mém Srdci a vydávat líbeznou vůni lilií; a až tě pošlu do ciziny k různým národům, budeš mezi nimi šířit svou vůni a ta bude přijata jako požehnání, protože ty porosteš v Mém Srdci;
hle, odívám tě Tváří Mého Syna, Ježíše Krista,20 aby pochopili, že jsi Mým Dílem, které jim poskytuje Má Milost, abys byla Mou Ozvěnou; tak buď i nadále Mou Ozvěnou, nechť Má Slova plynou z tvých rtů jako víno a opájejí srdce Mých synů a dcer;
Pane, jsem a stále zůstávám
plna úžasu z Tvé Krásy.
Ukázal ses v noci mé duše,
zázračná postava
jako Syn Člověka při Svém Proměnění,
ó, Trojjediný Ženichu,
plný milosti a svrchovanosti,
krásnější než všichni
andělé dohromady,
co to všechno znamená?
Jakým vnuknutím Tě Tvé Srdce
přimělo k tomu,
abys na mě pohlédl?
Přesto se odvážím říci,
co jsem chtěla:
Jakým bláznovstvím Tvé Lásky
Tě Tvé Srdce přimělo
shlédnout na mou ubohost?
Ač jsem velmi nehodná,
Ty jsi zde a připomínáš mi
naše snoubenecké pouto,
a přitahuješ mě ještě hlouběji
do Svého Srdce,
abych okusila z rozkoší,
které se v Něm nacházejí,
a tak se mi dostalo
záplavy Tvého Božství
a já zůstala naživu.
dcero, jestliže jsem na tebe vylil a stále vylévám Svou milost, je to proto, že chci, aby tvá duše byla každým dnem krásnější a zářivější, až dosáhne dokonalosti, jakou si přeji; pak budu moci říci: „toto srdce Mi vrátilo všechno, co jsem žádal, a získal jsem skrze něho veliká vítězství; současně se Mi z něho dostalo velikého potěšení a Svou milostí budu i nadále v tomto srdci rozmnožovat Svou přízeň a Své dary, aby nepřestávalo zpívat každému národu Mou Píseň Lásky;“ i nadále budu do tvého srdce vylévat Své rozkoše a útěchy, tak jako někdo vylévá vodu ze džbánu do sklenice, tak Já naplním tvé srdce Svou Láskou;21
Do mých úvah vstoupil stín, když jsem znovu pomyslela na ty, můj Pane, kdo stále zuřivě ostouzejí Tvé poselství, zejména Tvou Řeč Lásky.
modli se za ně a dobrořeč svým pronásledovatelům, aby vyzískali Milosrdenství v den Soudu; tělo a krev budou vždy plodit zlo a mít zálibu v konání zla; tytéž duše nemluví o Mé sladkosti ani o Mém Božství, protože jejich mysl neumí oddělit Mou Božskou sladkost od žádostí jejich vlastního těla a krve; ne, nevidí v tom žádný rozdíl; když, Má holubičko, promlouvám Svými Rty, které jsou svlaženy milostí, svatostí a sladkostí, nerozumějí Mým výrokům a nemohou pochopit Mou čistotu v Mé Velebnosti; jejich srdce jsou tak tvrdá, že je pro ně nemožné, aby zachytili hloubku jasu a Božství Mého Srdce; proto jsou tato srdce vyloučena z Mého Světla a ve svém pomíjivém těle a mysli Mě obviňují z toho, že Má Slova jsou přehnaná a sentimentální; to jsou ti, o kterých pravím: „jsou to pro Mě cizinci a neznají Mě…“
ach, Má jemná duše, tys okusila Mou sladkost v Mém Božství a Já jsem dal tvé duši zakusit chuť Mé Velebnosti a nyní na tebe hledím, hledím na tvoji nezměrnou touhu po Mně; jako Ženich, který se právě oženil, jsem ti, Má nevěsto, ukázal, jak být důvěrně a nenuceně se Mnou, neboť v Mé společnosti není nic temného; a tak se od tebe učí mnoho lidí a dosáhli velkých vítězství z milosti, kterou jsem dal tobě; když je tvé srdce spojeno s Mým, není v něm žádná temnota, ale potěšení a radost po všechny dny tvého života;
Jahve,
Ty, který jsi vystoupil z Nebe,
jako ženich vycházející ze svého stanu,
ukázal jsi mi Svou Tvář,
abych se těšila z Tvé sladkosti.22
Ať zlí pomlouvači slyší a poučí se
z Davidových žalmů o tom,
že jejich nepřátelství vůči sladkosti
Tvé Mluvy je bezdůvodné.
Ať se poučí četbou Tvých žalmů o tom,
že Ty jsi Žalmem Svých žalmů
a že Tvá Slova, Milovníku lidstva,
jsou sladší než med,
dokonce než med, který kane z plástve.23
Proto při pouhé vzpomínce
na vidění, která jsi mi dal
ve Své nesmírné dobrotivosti,
se má duše rozplývá
a je znovu zcela uchvácena.
Co mám k tomu dodat?
Co může člověk dodat
k tak vznešenému vidění?
Ale Tvá velkomyslnost se ráčila zjevit
tak nehodnému člověku,
jako jsem já.
To byl svobodný dar Tvé velké Lásky.
Nepotřeboval jsi k tomu
od nikoho svolení.
Chtěl jsi ukázat Sebe,
Svou blaženost,
Svůj půvab, Svou záři,
Svou dokonalou krásu
a Svou sladkost.
Nezměrná je Tvá Velikost
a já nikdy nezapomenu
na toto rozkošné vidění,
které se mi vrylo do paměti.
mám zalíbení v duších, které Mi dovolí, abych je pozvedl… ach, Vassulo, přeji si přivést každou duši blízko Svému Srdci a naroubovat ji na Sebe, přesně tak, jako jsem přivedl tebe do blízkosti Svého Srdce;
proto, Mé dítě, vždy tak dobrotivě připravuji cestu, aby ji každý mohl následovat; cestu spravedlnosti, která vede ke Mně; proto Já, jako mladý zamilovaný ženich, jsem zamilován do Svého tvorstva: Díla Svých Rukou; a každému tvoru odhalím plamen Svého Srdce, příteli i nepříteli;
dnes mnozí z vás pátravě zkoumáte Mou Lásku a Mou sladkost a upravujete si Mě podle vášní svého těla; říkám vám: ti, kdo Mě znají, zachovávají svaté věci ve svatosti; ti budou jednoho dne prohlášeni za svaté; ale ti, kdo Mě neznají a nezachovávají svaté věci ve svatosti, budou odsouzeni, jak si zaslouží;
Mé Srdce tepe voláním lásky k lásce, a znovu říkám: ať přítel nebo nepřítel, všichni jste zváni k tomu, abyste měli účast na radostech Mého Srdce; když tak učiníte, zjistíte, jak jste Mě po celý svůj život snižovali, jak jste umenšovali Mou Velebnost už samotnou vaší slabou přirozeností a světskými náklonnostmi a svou vírou, že vaše povrchní rozkoše a radosti, po nichž toužilo vaše tělo, byly ušlechtilé a skvělé; tyto radosti a rozkoše vašeho těla se nikdy nemohou poměřovat s Mým Božstvím a sladkostí; vaše rozkoše ve srovnání s Mými jsou jako zrnko písku ve vesmíru, když ho přirovnáte k blaženosti, které se vám může dostat od Mé dobrotivosti, jež by vás dovedla do věčné radosti;
a ty, Vassulo, která jsi vstoupila do radostí Naší Trojjediné Svatosti a pochopila jsi Náš něžný cit a Naši nekonečnou Lásku, nám děláš radost tím, že jsi dobrovolně svolila, abychom na tebe vložili Naše Dílo, čímž ses stala živým oltářem, který umocňuje Naši radost; obrátili jsme tě a vedli jsme tě k tomu, abys v důvěrném spojení Naší Jednoty kontemplovala Snoubeneckou kontemplaci; pak jsme tě vyslali z Našeho objetí do pouště, abys hájila Pravdu; ale nyní, po všech tvých těžkých námahách, chceme, abys spočinula na Našem Srdci a měla prostor ke kontemplaci Naší Trojjediné Svatosti; během tohoto odpočinku, který pro tebe zamýšlíme, budeš kojena Naším Božstvím;
dnes ti znovu nabízím Své Srdce a jako ženich, který vychází ze svého stanu, aby se připojil ke své nevěstě, jsem vyšel, abych spojil Své Srdce s tvým a měl Své potěšení v tobě, a abychom si svým objetím vyjádřili vzájemnou lásku; nechť je to jako v nebi:
Láska za lásku,
Srdce za srdce;
ano! ty jsi Mě neodmítla uznat jako Otce v Mé Trojjediné Svatosti; a jako nádoba na vodu, tvé srdce, poté co Mě uznalo, bylo naplněno Mou Živou Vodou, aby jej přivedla ke zdokonalení ctností, jež jsem mu nabídl; Má Díla by byla neplodná, kdybych tě nezdokonaloval v lásce; jakou úctu bys Mi projevila, a k čemu by Mi byla tvá díla, kdybys Mi je obětovala bez toho, že bys Mi napřed svobodně dala celé své srdce? ano, pojď a poznej význam slov: „chci lásku, ne oběť; chci poznání Mě, ne celopaly;“ k nikomu nebudu přísný, pokud v nich najdu ochotu; neslyšela jsi, že „člověk je přijímán s tím, co může dát?“ tak vy, kdo Mě čtete a jste také Mým Dílem, pojďte ke Mně tak, jak jste, a Já vás ve Své dokonalé Lásce zdokonalím;
uchvátím vaše srdce, abych z něho získal nejvzácnější a nejjemnější vůně; pak jako někdo, kdo pozvedá ruce se zlatou miskou plnou kadidla, aby provoněl Mou Svatost, pozvednu vaše srdce a budu je držet nahoře a nechám tyto nejvzácnější vůně snášet se ve vírech na zem, aby šířily vaši líbeznou vůni všude kolem Mě a těšila Mě, a aby těšila všechny svaté a anděly v nebi;
Má radost bude taková, že bude považována za svatební tanec,24 zatímco z úst Mých andělů bude znít radostný smích a na jejich rtech bude píseň; a Já, jásající radostí, ve vaší nicotnosti proměním vaše srdce v klenot, a s Rukama stále vzepnutýma, vyzdvihnu vaše srdce a pomažu vás, Své klenoty, a požehnám vám;
a jako jsem vás kdysi něžně vložil do lůna vaší matky, abyste byli živeni a rostli, vložím vás do Svého Srdce, abych živil vaši duši Svým Božstvím a umožnil vám růst živeni Mou Svatostí;
to bude důkaz Mé Lásky k vám; a poznáte Jahveho, svého Ženicha třikrát Svatého, jako nikdy předtím; pak se vaše duše tak naprosto přimkne k Mému Srdci a ke Mně, že na Mě nikdy nezapomenete, protože vaše duše se dá dobrovolně zajmout Mým půvabem;
a Já, který jednám pouze z lásky, upnu vaše dětské srdce k bezúhonnosti, poslušnosti a lásce a zapálím je božským ohněm; dám vám okusit Mou sladkost tím, že vám dám podíl se Svým Synem Ježíšem, Tím, který je Mému Srdci nejblíže; Naše Blaženost vás zve k tomu, abyste vstoupili do Opravdového a Jedinečného Poznání Našeho Trojjediného Božství; toto Poznání Nás vás bude učit, že vám můžeme vrátit vaše božství, když zbožštíme vaši duši, aby vstoupila do Věčného Života, a že Naše Božské Světlo může zazářit také do vaší duše a do vašeho těla, aby žily v Našem Světle a v Nás;
pak, Má milovaná, obohatím vaši duši půvabem, a zatímco vás budu skrývat ve Svém Srdci, sejmu vaše hříchy, abyste se pohybovali v Duchu a vdechovali vnuknutí Mého Srdce, když vás budu označovat pečetí zasvěcení a pomazávat Svým Svatým Jménem; pak už nebudete patřit sobě, ale Tomu, který vámi hýbe ve spojení s Naší Jednotou;
Já, Nejvyšší, Ženich Svého tvorstva, vám ukážu takovou plnost lásky a něhy, že vaše duše bude zakoušet, jaké je to v nebi, zatímco ještě budete na zemi; Moje sladkost bude taková, že budete jakoby opojeni vínem, protože budete zakoušet Lásku Všemohoucího, která bude jako ráj požehnání a která vaši duši ozdobí nejenom slávou;
– vnímej velikost Mé Lásky, Vassulo; vyvolil jsem tě ze všech živých a učinil jsem z tebe lilii a dovolil jsem ti, abys slyšela Můj Hlas; svěřil jsem ti toto Dílo, abych osvítil tento svět, který odpadl od víry a je v temnotě; vyslal jsem tě, abys provoněla Mým Dílem poušť Mého stvoření a osvěcovala je Mými předpisy a Mým Zákonem a svět jednoho dne uvidí v tobě Mou svrchovanou moc a řekne: „vpravdě, Bůh je skrytý v tobě“, ale budou to říkat tvému duchu, který již odešel na věčnost; ano!25 jsi skutečně pravým svědkem Nejvyššího, protože jsem z tvých úst učinil nabroušený meč;
Můj Bože! Někdy cítím, že jsem obklíčena svými utiskovateli, dokonce i v noci vidím tesáky těch, kteří by mě chtěli roztrhat a vymýšlejí si lži, jen abych byla odsouzena. Ó, pomoz mi proti těm pyšným! Jak dlouho budeš držet jejich oči zavřené?
dokud se nenaplní tvá Služba Mně a dokud Obřad neskončí;
– Můj Pohled vždy přitahoval člověk pokorného a zkroušeného ducha, a Já, který jsem znám jako Ten, kdo rodí život, přivedu Své tvorstvo ke znovuzrození, požehnanému Mým Svatým Duchem jako nikdy předtím v dějinách; Můj Plamen uvnitř Mého Srdce bude tvou očistou, tvorstvo, a takto bude vykonán Můj soud;26 toto bude učiněno, aby byl odstraněn váš závoj a abyste Mě viděli oděného ve slavné kráse a svatosti; vykonám Svůj úkon lásky,27 abych vás získal pro Sebe;
pak se ty obrátíš ke Mně; také ty se staneš svědkem Mé Lásky; a až se tě lidé, překvapeni proměnou tvého srdce, zeptají na důvod tvého pokorného jednání, odpovíš: „učil jsem se u mého Otce; poslouchal jsem svého Snoubence, a tak jsem se stal synem světla; můj Bůh je mé Světlo, a věčný život je to, že Ho budeme znát jako jediného Pravého Boha a svrchovaného Pána celého tvorstva; pak, moji přátelé, i vy budete patřit tomuto Snoubenci navěky věků;“
ach, pokolení, neslyšelo jsi Mého Syna Ježíše Krista, jak vám říká: „přichází hodina – ano, a je to nyní – kdy mrtví28 uslyší Hlas Syna Božího a ti, kdo jej uslyší, budou žít; jako totiž Otec, má život Sám v Sobě, stejně tak dal Synovi, aby i On měl Sám v Sobě život;“29 tak proč se v těchto zlých časech bojíte toho, že na vás tak rozmařile vylévám Bohatství Našeho Srdce? proč jste ohromeni Mými dnešními divy? nejsme My Zdroj Života?
hory se chvějí smrtelným zápachem, který vystupuje z Mého tvorstva, a vody burácejí a kypí v agónii, když slyší Mou agónii, když vidím Své Vlastní sémě umírat spolu s tímto světem, který se rozkládá hříchem a zvráceností; měli bychom si tedy zalepit Ústa? My jsme Zdroj Života a z tohoto Zdroje Naše Srdce burcuje vaše Naším Vznešeným Tématem: oslovíme Naším Hymnem Lásky toto umírající pokolení a každý, kdo bude poslouchat, bude požehnán; každý, kdo mu bude naslouchat, poroste do výšky i do síly jako strom, protože jeho kořen bude sílit Mými Přikázáními a Mými nařízeními;
– před nedávnem jsem zasadil sazeničku,30 dnes vyrostla a je z ní strom, jehož vrchol dosáhl do nebe a tu a tam okouší vůně a voňavý vánek nebe; nyní je znám v každém národě, protože je vidět od končin země a z každého směru; jeho zelené listoví je léčivé a je jako hojivý balzám pro nemocné, ale současně uklidňující vůní pro chudé a ubohé; posílám mu polibky, abych rozmnožil jeho ovoce a zdokonalil ho; jeho hojné ovoce je ve své kráse označeno Pečetí Mého Svatého Ducha; každý národ, nehledě na rasu nebo původ, na něj může dosáhnout a nasytit se jím; jeho výnos je dostatečný pro všechny; dokonce nehodným může tento strom poskytovat stín a úlevu;
Já jsem jeho Majitelem; viděl jsem už tolikrát, jak se lidé v noci tajně plíží s ohněm v ruce, aby Můj strom zapálili a zničili, ale jelikož jsem toto všechno předvídal, shromáždil jsem dlouho před tím, než se to stalo, vojska Svých Andělů, aby jej kropili nebeskou rosou;
smetl jsem Své nepřátele, jak jsi viděla; tak neříkej, Má milovaná: „ale nezlomí orel můj výhonek a nevytrhne mé ovoce, takže všechny nové listy jedním rázem uschnou, až budou rašit?“ ne!31 ne, Můj strome; říkám ti, že porosteš a budeš nadále přinášet ovoce s Pečetí a vůní Mého Svatého Ducha; rozmnožím tvé listí a tvé ovoce, takže ho bude dost pro všechny a pro každé nové pokolení, které přijde…
Pane, mé srdce žije pro Tebe
a můj duch Ti zpívá chvály
po celý den.
Ty jsi držel mou duši
v úkrytu Svého Srdce.
Ty jsi mě chránil.
Ačkoli je mezi Tebou a mnou
ontologická propast,
já jsem v Tobě ve Tvé Velebnosti,
a Ty,
aniž bys ztratil něco ze Své přesažnosti,
jsi ve mně.
Vassulo, mnoho stromů bude poraženo a některé úplně vykořením a jejich kořen spálím; ten Den se budou základy země otřásat zvukem Mého Hlasu a Můj Dům bude naplněn Mým voláním: „dost! už dost!“
Kéž nám projevíš laskavost
a požehnáš nám
a kéž se Tvoje Tvář na nás usměje!
Neboť pak země uzná Tvé cesty
a všechny národy
poznají Tvou moc, která zachraňuje.32
květino Mého Srdce, taková slova jsou potěšením pro tvého Ženicha; pojď nyní a naslouchej tepu Mého Srdce!
(I když je toto poselství datováno 25. září 1997, skončilo 25. října 1997. Bylo mi diktováno po částech tak, jak mě Ježíš volal.)
Iz 54,5
