Jednota přichází skrze komunikaci, upřímnost, harmonii a smíření. Abychom se spojili s našimi bratry a sestrami, musíme nejdříve poznat silné a slabé stránky, které existují v nás, v našich modlitebních skupinách a v našich církvích. Pokud by vyvstaly slabosti, modlitba a smíření mohou napravit naši jednotu. Trvalá harmonie je cestou k přijímání Ducha svatého. 

Pozor na ducha Jezábel

Vassula Ryden

Úvod
Jedním z důvodů, proč Bůh stvořil člověka, bylo dokázat Satanovi, že nejenže v Boží přirozenosti byla touha po sdílení Boží slávy, ale také že je možné člověka pozvednout z prachu země a zbožštit ho – “jako Nejvyšší”. Tento tvor se má pozvednout z ubohé přirozenosti pomíjivé podstaty a má být pozvednut do vrcholných výšin božství, má se na božství podílet. Proto člověk ve svém obnoveném a posvěceném stavu stojí dokonce nad kůry andělů. V pravoslavné tradici je Boží Matka nazývána: “sladkost andělů” a “povýšena nad nebesa” a také “nesrovnatelně vznešenější nad cheruby, slavnější než serafové”.

Ale náš odpůrce Satan proti nám bojuje od okamžiku našeho stvoření. Ve své žárlivosti, protože nás Bůh stvořil ke svému obrazu a zalíbení, nikdy nepřestal používat svoji svobodu, aby člověka pokoušel a nabádal ho k pádu.

V dnešní době svět nevěří v existenci Satana jako zlého ducha či v jakéhokoliv jiného zlého ducha, dokonce nevěří ani v jiné temné síly, které zamořují a sužují Boží stvoření. Přijmout skutečnost, že zlí duchové skutečně existují, už znamená vyhrát část duchovního boje. Ale Ježíš nás varoval, že v naší době je posledním úskokem Satana působit tak, aby lidé nevěřili v existenci Satana a místa jako je peklo. V dnešní době si mnoho křesťanů vůbec není vědomo existence zlých duchů ani v materiální rovině ani v duchovním smyslu, či vlivů, které na nás mohou mít. Odmítnutím této skutečnosti tak dáváme Satanovi a jeho padlým andělům svobodu pohybu a činnosti bez toho, abychom je odhalili a bránili se jim. Satan není jen nějaký druh zla, energie či představa, ale skutečná inteligentní osobnost. Kolem něho jsou hordy jiných zlých duchů, kteří bojují stejnou bitvu proti Božímu Království. Kdybychom je mohli materiálně vidět lidským okem, zatměli by slunce.

Víme a zkušenost to potvrzuje, že zlým duchům nikdy nestačí jen bloudit v močálech a po pustinách, ale stále hledají příležitost, aby se zabydleli v lidském těle a duši. Obcházejí a hledají přístup, aby se zahnízdili v duších. Zcela zjevně na démony nedělá žádný dojem, když jsou vymýtáni bázlivými a zženštilými osobami. Snad proto nalézáme v praxi pravoslavné církve úkon doslovného odfouknutí démonů a jejich poplivání. Při obřadu křtu je křtěná osoba požádána, aby třikrát foukla a plivla na Satana. K tomu jeden pravoslavný kněz dodává:” Jak politováníhodné je, že někteří kněží nepokračují v tomto zvyku, protože se domnívají, že je vulgární a odporný! Ach, kdyby jen věděli, jakou službu tím Satanovi prokazují! Jistě má v oblibě tak zdvořilé a jemné osoby a oceňuje jejich spolupráci…”

Jeden řecko pravoslavný otec prohlásil: ” Pravoslavná církev má zjevně živou obavu ze skutečnosti ďábla jako neviditelné osobnosti, která nejenže se nepřestává zmocňovat duší a těl lidí, ale také přebývá v materiálních věcech jako jsou domy, jisté místnosti, vzduch a voda. Voda, do které se ponoří křtěná osoba, je předem vždy exorcisovaná, aby byla osvobozena od démonických sil. Např. kněz se modlí k Bohu, aby “se od nás vzdálily všechny neviditelné přízraky ze vzduchu a ať se žádný démon temnoty nemůže ukrývat v této vodě. Vroucně Tě prosíme, ó Pane, dovol, ať od toho, který je právě křtěn, odejde jakýkoliv zlý duch, který přináší závadné a bludné myšlenky.” Pak třikrát foukne do vody ve tvaru kříže a také vodu označí dlaní, kterou do vody třikrát ponoří. Přitom říká: ”Ať jsou znamením Tvého převzácného kříže poraženy všechny nepřátelské mocnosti!”

Mnoho křesťanů si vůbec neuvědomuje, že sami mohou hostit jednoho nebo více démonů. Ani je nenapadne, že kterákoliv tělesná nebo duševní nemoc, kterou trpí, by mohla být zapříčiněna zlými duchy, kteří v člověku přebývají. Mnohé emoční poruchy, neurózy, zhroucení, úzkosti, strachy, migrény, astma, alergie a další psychosomatické nemoci, velmi často způsobují démoni, kteří se zabydleli v duši a těle člověka. Jestliže někomu v dnešní době řeknete takovou věc, bude se smát představě, že má takového démona nebo si bude prostě myslet, že máte středověké, zastaralé nebo podezřívavé myšlení. Pokud se takovým démonem nezabýváte a dokonce ho ignorujete, způsobí ještě větší škodu a tento váš postoj se stane pozvánkou, aby ve vás tento zlý duch trvale zůstal.

V tomto článku se zaměřím zejména na jednoho ducha, který je velmi běžný a nachází se zejména v církevních kruzích, ale také na úřadech, v rodinách a mezi přáteli. Pokud člověk zná jeho chování, pak ho velmi snadno odhalí. Je to výsledek otevření smyslů zlému duchu. Jde o chování, které působí skrze osobu, aby ovládala manipulativní, dominantní a zastrašovací taktikou. Pokud se objeví v církvi, pokouší se zrušit vanutí Ducha. Ďábel nenávidí prorocké vanutí Boha, protože prorocká služba požaduje pokání a nekompromisně vykořeňuje zlo. Prorok vždy vystupuje proti Jezábel. Zároveň prorocká slova vždy přichází s tvořivou mocí, která činí nepřítele bezmocného. To vychází i z faktu, že Jezábel chtěla zničit Eliáše. Duch Jezábel nenávidí nekompromisní prorocký hlas. V blízkosti proroka nemůže působit. Přesto zde nebudu příliš mluvit o královně Jezábel, manželce krále Achaba, od které duch získal svoje jméno, protože si každý v Písmu může vyhledat jejich příběh. Budu psát pouze o jejím duchu.

Osobnost Jezábel řídí démonické myšlenky. Proto musí být člověk ochoten nelítostně pohlédnout pravdě do očí a musí mít dobrou vůli dovolit Bohu křižovat svoje tělo. Aby se taková osoba trvale osvobodila, musí se tělo a jeho návyky denně podřizovat Duchu Svatému.

Ježíš varoval církev v Thyatiře před ďábelským duchem nazývaným Jezabel (Zjevení 2,20). Cílem Jezábel je umlčet Boží proroky, protože když tak činí, ničí svědectví Ježíše, jímž je duch proroctví (Zjevení 19,10). Jestliže následujeme to, co nepřichází od Boha, odvádí nás to od pravdy a od slov našeho Pána, která jsou nám dána k užitku Jeho církve. Odborník v opičení se po Bohu může odlákat mnoho věrných od skutečného prorockého zjevení, které je nám dáno z Boží milosti. Protože duch Jezábel napodobuje prorocké posvěcení v darech, v povolání a v moci, prorok se stane terčem ducha Jezábel a tím bude také církev, ve které se prorok těší velké úctě. Prorocká církev a její vůdcové si musí uvědomit, že jestliže se vrátí duch Eliáše, tak se vrátí i jeho protivník – duch Jezábel.

V poslední době nás Duch Svatý vede k tomu, abychom si více než kdy jindy byli vědomi tohoto ducha a dává nám poznat jeho jméno. V minulosti se infiltroval do některých našich modlitebních skupin a způsobil tam mnoho škod, zklamání, hádek a konečně i rozdělení a zničení. To se stalo také v asociacích TLIG. Jistě by se mu podařilo proniknout i do dobré práce koordinačního týmu a narušit ji. Ale s milostí našeho Pána se nám vždycky podaří ho rozpoznat a odstranit ho z našich kruhů předtím, než způsobí škodu. Mám pocit, že právě tak jako anděl odděloval pšenici od plev, je toto doba, kdy Pán čistí Své pole.

Prosím, celý dopis, který popisuje aspekty ducha Jezábel si přečtěte na níže uvedeném odkazu:

/cs/spirituality/letters/jezebel/