23. července 1994

(Patmos)

Vassulo-Mého-Nejsvětějšího Srdce, žehnám ti;

chovej se ke Mně jako ke svému příteli; nikdy neopouštěj své poslání, které zahrnuje psaní; poskytni Mi čas na psaní, dopřej Mi čas, aby na Můj oltář1 proudila Má požehnání, Má myrha a Můj posvěcující olej; popřej Mi čas, abych tě pokryl Svou vůní: kadidlem;

k utišení hněvu Mého Otce vyslovuj Jeho Jméno s úctou a chválou ve Shromážděních; budu volat2 a ty by sis měla být vědoma Mého volání; nyní zůstávej v Mém Pokoji, měj Mě ve své mysli3 a uchovávej Mě ve svém srdci…4 přátelé? slyš Mě; vždy si pamatuj: Mesiáš byl pronásledován, jednalo se s Ním jako s vetřelcem a s Jeho učedníky také; dítě! jsi ze Mě, a protože přicházíš od Mesiáše, budeš též trpět, jako Já jsem trpěl; ne že bych tě už předtím nevaroval, toto je jen připomínka;


1 Můžeme být oltářem Božím.
2 K zapisování poselství.
3 Tzn. modlitbu bez přestání.
4 Tady se Ježíš odmlčel. Pak se na mě podíval a zeptal se: „Přátelé?“ Tím myslel: „Pořád pracujeme společně?“