26. listopadu 1993

(Malawi – Blantyre – Afrika)

Můj Pane, Všemohoucí, řekl jsi:
„A Já jsem jako strouha
vycházející z řeky,
jako vodní proud vedoucí do ráje,
zaliji si zahradu,
zavlažím Své záhony.“1

Můj Pane, Všemohoucí, řekl jsi:
„A Já jsem jako strouha vycházející z řeky,
jako vodní proud vedoucí do ráje,
zaliji si zahradu, zavlažím Své záhony.“1

Tvůj Duch byl pohnut naší bídou
… a Ubohost vyzvala Nekonečnou Slitovnost,
Chudoba vyprovokovala Tvou Vznešenost,
aby odložila Svou Korunu a sklonila se až k ní,
a její vyprahlost přitáhla Tvůj Pohled… řekl jsi:

„a hle, z Mé strouhy se stala řeka a z řeky se stalo moře;
od rána dám zazářit kázni,
její světlo zanesu do daleka;
budu rozlévat ponaučení jako proroctví,
a předám je budoucím pokolením.“2

A Ty, Tvůrce všech věcí, jsi mě vyučoval,
stal ses mým osobním Vychovatelem,
Ty, který jsi mě stvořil, jsi připravil místo pro mou duši.
Řekl jsi: Pojď a žij v Mém Nejsvětějším Srdci,
svém Příbytku.

A teď jsem zapustila kořeny uvnitř Tvého Srdce,
zasadil jsi mě do Svého Těla, ó, Pane,
a učinil jsi mě Svou součástí Navěky.
Co víc může člověk žádat?

Má květino, dovol Mi vyučovat tě; kamkoli půjdu, půjdeš i ty, kam vstoupím Já, vstoupíš i ty; Já a ty, společně, sjednoceni, spojeni Navěky; žehnám ti za to, že odhaluješ Mým dětem Mou Svatou Tvář; budu ti pomáhat, budu tě posilovat a skrze tebe budou vnímat a vidět Mou Přítomnost; v tobě budou vidět Mou Tvář;

přijmi Můj Pokoj; Já, Bůh, tě miluji;