22. července 1992
Pane, dokud zůstáváme rozdělení, nepřestáváme znesvěcovat Tvou Svatou Církev a pomalu, ale vytrvale pokračujeme v redukování našich duší na pouhou hromadu trosek. Hledáme Tě doopravdy, když mluvíme o JEDNOTĚ? Kdy zasáhneš a přivedeš nás k rozumu, abychom Tě opravdově hledali? Užíváme svého jazyka ke lži, když jenom předstíráme, že se chceme SJEDNOTIT? Jak dlouho Tě budeme provokovat a Ty nezasáhneš? Opakovaně Tě vyzýváme. Kdy vyzveš Ty nás?
žačko, opakuj po Mně tuto modlitbu:
Bože,
jsi plný Slitování,
kéž se na nás usměje Tvá Tvář a sjednotí nás;
shlédni dolů z nebes,
pohleď na naše rozdělení,
které teď vládne ve Tvé Církvi;
tvoji beránci, můj Pastýři,
dnes ve velkém počtu hynou,
když hledají pastvu,
aby zůstali naživu;
slyš nářek Církve;
toto veliké Odpadlictví,
které bylo předpovězeno,
tě okrádá o Tvé děti;
přines Své Církvi tento Den Slávy,
jak jsi kdysi předpověděl,
abychom všichni byli jedno;
Pane, nezůstávej potichu a už více neotálej;
přijď! přijď a přines nám den kdysi předpovězený,
ať každý slyší Tvůj Majestátný Hlas;
ví se o Tobě, že jsi Milostivý, můj Bože,
slyš mě a odpověz mi…
vzdávám Ti díky,
protože vím, že jsi mě slyšel;
amen;
ano, Má Vassulo, důvěřuj Mi z celého srdce; slož všechnu svou víru ve Mě, nikdy tě nezklamu…1 hlásej, co máš hlásat!
Pane, na koho jiného bych se měla spolehnout
a vložit do něj svou důvěru?
Jsi Svatý, který rozhoduje,
jsi Všemohoucí, tak kam jinam bych mohla jít?
a přesto máš svobodu si vybrat; dokonce, i kdyby ses ty stala nevěrnou, Já jsem vždy věrný; pojď, piš: kárám člověka, který se ke Mně chová jako cizinec; ustavím Svůj Trůn ve vašich srdcích, abyste ctili Mé Svaté Jméno a zazářím Svou Skvělostí do vašich křehkých srdcí; čas už skoro vypršel, přicházím vám na pomoc; přicházím k vám, utlačovaným, vrátím se cestou, kterou jsem přišel; ve Slávě vstoupím do Svého Města; přicházím; proto buďte připraveni Mě přivítat;
Ó, děti! volám vás! Mé volání vychází k vám všem a otřásá základy země; jak dlouho chcete spát? kdy povstanete ze své netečnosti? zkáza je už přede dveřmi a přepadne vás ve spánku náhle a neodvratně; budete ještě v nevědomosti? ale hleďte, hleďte, kdo se sklání až k vám a klepe na dveře vašeho srdce; otevřete Mi, Moji vlastní, protože Mé Nejsvětější Srdce je rozdrásané nedostatkem lásky, Mé Rty jsou vyprahlé a pokryté puchýři, protože chybí Láska;
otevřete svému Svatému a těšte Ho, jako On potěší vás; Já jsem u vašich dveří, neodmítejte Mě přijmout… když Mi dovolíte, abych vstoupil do vašeho srdce, dám ve vás vytrysknout prameni, protože vaše duše Mě uzná za svého Spasitele; zavlažím vaši žalostnou pustinu a jako ratolest Vinné révy budete kvést a přinášet plody;
pojď, dcero; Já, Ježíš, ti žehnám za to, že Mi dovoluješ užívat tvé ruky;
