14. listopadu 1989
Můj Pane? Chci větší víru, potřebuji ji.
Má Vassulo, nikdy nevyžaduj, pros; uvědom si Mé Nekonečné Slitování a Mou Lásku, říkej tato slova:
„můj Spasiteli,
rozmnož mou lásku,
rozmnož mou víru,
rozmnož mou naději,
ať se tak stane podle Tvé Božské Vůle;
amen;“
nespěchej, zdá se, že máš vždy naspěch, proč?1 naslouchám, ale zdá se, že si myslíš, že odejdu, a proto spěcháš, proč? nespěchej; slyším tě stejně tak dobře, jako když jsem s tebou tímto zvláštním způsobem; zpomal a rozjímej o každém slově modlitby; proč ten spěch? jsem tvůj Vychovatel a ty Má žačka; učil jsem tě rozlišovat, jsem tvůj Učitel, který tě formoval; tu a tam ti připomenu, když máš sklon zapomínat, Své pokyny a budu do tebe i nadále vlévat hojná zjevení;
pojď, dejme se do práce;
15. listopadu 1989
(Těsně předtím, než jsem si šla odpočinout,2 jsem prosila Ježíše, aby mi řekl ještě jedno slovo, ale z Písma. Otevřela jsem je namátkou a Ježíš mi skrze Ně řekl:)
„mám vám ještě mnoho co říci, ale nyní to nedokážete unést;“3
(Když mi toto řekl, zaznamenala jsem v tom stopu Svatého Humoru…)
