20. června 1988
květino, přečti a zapiš tato slova z Mé Knihy; piš, Má Vassulo: „Já, Pán, si přeji nadále rozvíjet a odhalovat Své myšlenky, dovolíš Mi, svému Bohu, abych tě použil?“
Ano, Pane, ale nikdy prosím nezapomínej na mou neschopnost.
nezapomínám; naslouchej Mi tedy a rozkvétej; vydávej sladkou vůni jako kadidlo; rozšiřuj svou vůni ve světě; dobrořeč Mi, svému Pánu, za všechna Má Díla; hlásej velikost Mého Jména; rozhlašuj, jak úžasná jsou Díla Mé Prozřetelnosti; všechno, co nařídím, je okamžitě provedeno; uč je, ať nesoudí a neříkají: „co je to? k čemu to je?“ všechno bude posouzeno v pravý čas;1 ať se naučí říkat: „všechna Díla našeho Pána jsou dobrá;“ v pravý čas dodám, co je potřeba; nesmí říkat: „toto je horší než tamto,“ neboť všechno prokáže svou hodnotu v pravý čas;
proto ti teď říkám, aby ses radovala a dobrořečila Mně, svému Bohu; miluji vás všechny! buď jedno se Mnou; vnímej Mě, rozeznávej Mou Přítomnost2 a následuj Mě;
Ano, Pane.