28. ledna 1997
Ó, Pane,
dej mi Svou Sílu,
abych horlivě hlásala Tvé Slovo.
Tolik lidí nedočkavě čeká,
aby slyšeli Tvé Laskavé Slovo,
a naslouchají mlčky a dychtivě.
Kéž na ně kanou Tvá Slova
jedno za druhým, aby je osvěžila.
Podívej, jak jsou na Tvých shromážděních,
s otevřenými ústy,
jako by chtěli zachytit
poslední kapky deště.
Pro Svou velikou Lásku
dej Svému dešti dopadnout na země,
kde není život,
a z neplodné země stvoř zahrady.
Napoj liduprázdné pustiny
a dej vypučet trávě tam,
kde vše uschlo.
Přijď jako Pán
a uvrhni do zmatku pyšné srdcem.
Přijď a Svým Královským Žezlem
svrhni z trůnů všechny povýšené
a vyvyš pokorné a tiché.
Potom mě vrhni do této vřavy,
neboť ti naprosto důvěřuji
a cítím se s Tebou v bezpečí.
Ničeho se nebojím,
neboť Tvá mocná Přítomnost
po mém boku
mi zpívá písně o Tvých Vítězstvích.
A když se směješ, Tvůj smích
zní jako zurčící bystřiny.
Unášíš mě na Svých Křídlech,
abych se vznášela v nebesích
a byla sama s Tebou,
a naslouchala, jak mi šeptáš
tajemství Moudrosti.
Můj Ochránce a má Rozkoši,
dáváš mi do srdce více radosti,
než by mohl člověk obdržet
ze všech pokladů a království světa.
Radosti mého srdce,
ukaž nám všem světlo Své Svaté Tváře!
dcero, dávám ti Své požehnání a Svůj pokoj;
vykonám obdivuhodné věci, neboť načerpám vodu z pramenů Svého Srdce a vaše horečnaté tváře se osvěží; budu vaším stínem, který vás chrání před horkem této bouře, v níž se nacházíte; přijdu, dcero, jako Pán a Svým majestátem svrhnu pyšné srdcem; poněvadž jsem Svůj trůn umístil v tobě, dcero, tato bouře ti neublíží; tvůj Milovaný tě ponese na Svých Křídlech, aby ses vznášela na nebesích, zatímco budu jako déšť ze Svého Srdce na tebe vylévat slova Moudrosti;1
a nyní tě tvůj Strážce a tvá radost prosí, aby ses opřela o Jeho Srdce… ach, Má milovaná, proč jen prcháš před Mým pozváním? Já jsem tvým Stvořitelem a mám právo tě pozvat2, abys po své práci spočinula ve Mně; tvá ústa bez přestání hlásala Pravdu na všech Mých shromážděních, a z tvých rtů vzešla pro Mě, tvého Boha, sláva a čest; tvé oči se ode Mne nikdy neodvrátily a vždy jsi dodržovala Má pravidla; buď požehnána, že činíš svého Tvůrce tak šťastným!
když pak zaznělo Mé Jméno, tvé uši se otevřely a každé slovo vycházející z Mých Úst znělo v tobě jako melodie, jako když tisíce zpěváků zpívající své hymny bylo ve tvém srdci slyšet Mé Slovo, když jsi otevřela svůj sluch, abys přijala Mé nejlíbeznější žalmy; když jsi Mi jen trochu popřála sluchu, přijala jsi výroky Moudrosti, abyste se všichni v Mém Milosrdenství na Mne, Pána, rozpomenuli; nikdo by neměl říkat: „On nás zanechal ve spárech Nepřítele…“
ach… pak jsem tě požádal, abys byla velkorysá a obětovala Mi své srdce na znamení své lásky; Má milovaná, s pohotovou velkorysostí jsi Mi je dala a spěšně je vložila do Mých Božských Rukou, abych je pak Já naplnil láskou, vytrvalostí a stálostí; od té doby jsem přísahal, že tvé srdce uchovám pouze pro Sebe Samého a že je budu střežit jako oko v hlavě;
a když Mé Oči hleděly na toto křehké srdce, řekl jsem: „z této křehkosti bude slyšet Mé Slovo, jak říká všem národům: ‚Bůh je blízko vás, On vysvobodí všechny, kdo k Němu volají; všem žíznivým dá vodu; bude mít slitování s ubohými a slabými; mnoha lidem zachrání život, než nadejde Jeho velký Den;‘“
když jsi Mi učinila tak velkorysou nabídku, slíbil jsem, že z tvého srdce učiním triumfující oběť; „Já, její Stvořitel a Ženich,3 jí vyzpívám Svou důvěrnou lásku, aby její srdce hledalo pouze Mou Svatou Tvář; a když její srdce vtáhnu do Svého Nejsvětějšího Srdce, zavrhne všechno, co nejsem Já, a bude žíznit a toužit po všem, co jsem Já;“
tvé srdce bude toužit po tom, aby sloužilo Mně, tvému Bohu, a zaměří všechny své city, které směřovaly jinam, pouze na Mé Královské Srdce; ano, všechny tvé dispozice, tvé indispozice, tvá potěšení, tvé bolesti, radosti, úzkosti, tvá minulost, tvé slzy, ano, všechno bude obětováno Mému Srdci tak, jako se milovanému podává kytice růží; toto je nejniternějším přáním Mého Srdce od každého z vás;
Když jsem tvému srdci ukázal cestu do Svého Srdce, věděl jsem, že v tvé blízkosti najdu útěchu a radost; aby tvá duše byla šťastná, neskryji před tebou žádné ze Svých tajemství; Mé Ruce, do nichž jsi vložila své srdce, jsou citlivé a soucitné, proto se neboj, Má milovaná…4 vztáhni své ruce ke Svatyni…5
dal jsem ti dvě ruce, které jsem políbil a pomazal požehnáním, aby vytáhly trny, které jsou kolem Mého Srdce; požehnal jsem je, aby se neunavily psaním a zůstaly spojené s Mými po celou věčnost; pomazal jsem je, aby na závěr obřadu6 tyto ruce na Mou Hlavu vložily korunu slávy; nečetla jsi, že „dílo zhotovené rukou dělníka si zaslouží chvály?“7 co ti, Má vyvolená, mohu dát na oplátku za všechny ty míle, které jsi pro Mě urazila, a za všechny hodiny, po které tvé nohy stály kvůli Mně v Mých shromážděních?
Když jsem měla hlad,
dal jsi mi chléb8 z Nebe.
Když jsem měla žízeň,
podal jsi mi živou vodu
tryskající z Tvé Hrudi.
Byl jsi ke mně milostivý a láskyplný,
plný dobroty
a nikdy jsi mě neopustil.
Vyrůstala jsem v Tvých Nádvořích,
kde ses ucházel o mou duši,
a všechno, co jsem obdržela, bylo od Tebe.
Mluvil jsi se mnou od srdce k srdci
a dovolil jsi mi, abych Tě vlastnila,
a jako lampa,
která mi svítí nad hlavou,
jsi osvětloval mou cestu
abys mi ukázal, kudy mám jít.
Buď požehnán, můj Pane
a můj Bože, navěky věků!
Tys mi všechno poskytl.
Proč bych měla dostávat
nějakou odměnu za Tvé vlastní skutky?
ano, všechno jsem ti poskytl, ale Mé Srdce dojaly plody tvých námah; dobrovolně jsi Mi sloužila a tyto drahocenné oběti Mě mohou jen dojímat; proto Mi dovol, abych ti nabídl rekolekce a pouť v Mém Těle…
Chce to tak Tvé Nejsvětější Srdce?
ano! ano… pojď, odpočineš si v Mém Těle; ztrať se ve Mně, abys nabrala sil z Mých Nohou a postupovala výše; jen ty a Já; přistup ke Mně ty, která po Mně toužíš, a obnov se ze Mě; poskytnu ti tyto rekolekce i tuto pouť v zahradách Mého Těla; půjdu s tebou všude a celou cestu až do svatební komnaty Mého Nejsvětějšího Srdce, kam vždy vedu Své vyvolené, abych na ně vydechoval Svůj půvab jako vůni znamenité myrhy; když spočívají hlavou na Mém Nejsvětějším Srdci, Já je osvěžuji živou vodou ze Své Hrudi; a jako je svornost mezi bratry a sestrami, jako muž a žena, kteří spolu žijí šťastně, tak se i my budeme těšit ze vzájemné přítomnosti;9
pojď, Moje milovaná, získej z Mých Nohou sílu, aby pro ty tvé nebylo žádné břemeno příliš těžké; když půjdeš v Mých stopách, které ti budou průvodcem v zachovávání Mých Zásad, tvá cesta bude bez překážek; když učiníš pouť v Mých Nohách, tak když budeš kráčet, tvé nohy nikdy nevstoupí na stezky zkažených, nikdy nebudou kráčet po cestě, po které chodí zlí; Mé Nohy tě naopak povedou, abys odmítala a vyhýbala se každému zlu; putuj v Mých Nohách, které tě povedou tak, že budeš kráčet po urovnané stezce, tam kde jsou všechny cesty spolehlivé; neodchýlíš se ani doprava ani doleva, tvé nohy nevstoupí na cestu zla a nikdy nezbloudíš z cesty Pravdy;
a na této pouti zavolá Má milovaná na Mé anděly a Mé svaté:
„jak správné je Ho milovat!“
pak tě znovu přitáhnu do Své svatební komnaty, abych ti ukázal, jak se starám o Své vlastní a abych ti dal zakusit sladkost Své Lásky… kde se vzal ten stín ve tvých očích, Má lásko?
Co na to řeknou moji vlastní, pravoslavní věřící!10 Jsi zde a vyléváš na mě olej, před i za zdmi Svého Nejsvětějšího Srdce, vydechuješ na mě Svou vůni, zatímco mě Svou Pravicí objímáš. Nejsou zvyklí na takový rozhovor!
zvyknou si, jakmile jejich duše přijde do nebe… chceš, aby se Moje Poselství rychle rozšířila?
Ano, Pane. Chtěla bych, aby se nikomu nebránilo naslouchat Tvým Poselstvím. Chci to, co chceš Ty: chci, aby každý naslouchal Tvým melodiím, aby každý mohl říci: „Jsem jako syn a dcera Nejvyššího, Jehož láska ke mně je větší než láska mé matky“.11
tak pojď a buď jako rozumná dcera; odpočiň si a naplň svou duši z Pramenů Mého Nejsvětějšího Srdce; neslyšela jsi už dříve, jak se starám o Své vlastní? chci tě duchovně vyučovat ve Svém Těle a učinit tě silnou v ryzí lásce a v umění sebeovládání; Já jsem jako matka, která krmí své děti a stará se o ně; Má holubičko, právě teď potřebuješ pokrm k tomu, abys nabrala sil a rostla v Mé Lásce…
učinil jsem tě odpovědnou za předání Mého Hymnu Lásky všem národům a ještě máš před sebou dlouhou cestu; dříve než se však na ni znovu vydáš, Má sestro, musíš chvíli zůstat se svým starším Bratrem, aby cvičil tvou mysl ve Své;12
nyní tě zvu do svatební komnaty Svého Srdce; i když tě něco trápí nebo máš starosti, Má milovaná, v Mém Srdci najdeš pokoj, neboť Já ti budu připomínat, že se nikdy nic nebude moci postavit mezi tebe a Mou Lásku; odhalím ti Svou krásu, aby tvá duše podlehla Mému kouzlu; pak Mi nabídneš sebe sama ve své vroucí touze vlastnit Mě, zatímco Já už jsem označil tvé čelo Svým manželským políbením;
ukaž Mi své ruce… pak se podívej na Mé… pojď a vykonej pouť v Mých Rukách; Mé Ruce vykonaly mnoho dobrých skutků, které nejsou zapsány v Knize;13 není známo, že by nějaký král někdy sloužil svým poddaným jako Já, Král králů; „ač Mým údělem bylo božství, nelpěl jsem žárlivě na stavu, jenž Mě činil rovným Bohu; ale Sám Sebe jsem zmařil tak, že jsem na Sebe vzal úděl otroka“14; takto poznám Své vlastní, když vyprázdní sami sebe a budou následovat Mou božskou Vůli;
dej Mi své ruce, Má Vassulo, abych do nich napsal Své Poučení a Dílo k vaší spáse; pomazal jsem je, aby zase ony pomazávaly nemocné a vyčerpané; požehnal jsem je, aby Mi štědře obětovaly dobré skutky, a opětovně jsem je políbil, abych jim dal sílu i nadále vytrhávat duše ze spárů Zlého a přivádět je ke Mně; mé Ruce utvářely a modelovaly tvé ruce, aby Mi obětovaly kadidlo a oběť; na této pouti Mých Rukou se dozvíš, jak jsem věrně sloužil a jak jsem konal díla, která nikdo nikdy neučinil;
pak budeš znovu, Má milovaná, odpočívat u Mých Pramenů;15 tam, zatímco se tvá hlava bude opírat o Mé Královské Srdce, tvá pravice v Mé Ruce, tě budu Já korunovat Svojí Láskou a Něhou a naplňovat tvou duši útěchami, obnovujíce tě jako orla, abych tě občerstvil, aby tvá léta nemizela jako stín; a ve chvíli, kdy od tebe ani na okamžik neodtrhnu Svůj pohled, se budu těšit z lásky té, která Mne miluje a budu si vybavovat všechny ty okamžiky, kdy si hrála v Mé Přítomnosti; anebo na chvíle, kdy jsi k Nám pohnuta Duchem volala: „Abba!“ ujistím se, že Mi i nadále budeš věnovat nerozdělenou pozornost a lásku;
ve Své touze být milován tě zajmu ve Svém Srdci a jako stráž stojící na věži budu vyhlížet každého vetřelce; budu tě, Má lásko, střežit jako zřítelnici Svého Oka… a ty si ke své radosti všimneš Mé touhy tě zachovat pro Sebe, a poběžíš, aby ses skryla ve stínu Mých křídel, tak jako se kuřátka běží ukrýt pod křídla své matky, tak ty se schoulíš v Mé vroucí lásce a Já se o tebe budu v této horoucí lásce Mého Srdce starat;
poté, ještě jednou, si Já a ty vyrazíme a Já tě vezmu do zahrady Svých Úst, kde vykonáš svou pouť, na níž se budeš učit, jak mohu být rozrušený, když vaše ústa, která Mne přijímají,16 otravují vašeho ducha a vaši duši jedovatými slovy jednoho vůči druhému; nauč se z Mých Úst Pravdě a všude kolem hlásej jen Pravdu, aby Mě tvá ústa uctívala a chválila dnem i nocí; ať Mi tvá ústa zpívají, usmívají se na Mě, ať to zní v Mých Uších jako miliony melodií, jako nejsladší žalmistův žalm; ať jsou tvá ústa jako dvojsečný meč, který potírá bludy a zrádce v Mé Církvi, ale mezi všemi těmi, kdo po Mně žízní, ať jsou tvá ústa Mou ozvěnou a jako sladké víno a učí všechny tomu, jak získat Mé přátelství;
z Mých Úst se budeš učit, Má holubičko, Pravidlům, abys mluvila tak, jak si přeji, abys mluvila, a vyjadřovala myšlenky v souladu s Mojí myslí, a abys pak tuto nauku bez výhrad předávala ostatním; pak tě znovu, jako holubici, která zahnízdí ve svém hnízdě, aby si odpočinula, zavolám, abys spočinula ve svatební komnatě Mého Srdce, zatímco Můj pronikavý pohled bude usilovně hledat tvé oči;
Můj Pane,
pečuješ o mě jako nikdo jiný.
Ty jsi můj Drahocenný Poklad
a nikdo a nic na celém světě
mi nepůsobí tolik radosti jako Ty.
Jeden Tvůj letmý pohled
a můj duch plane jako oheň
a moje srdce taje jako vosk.
Jeden Tvůj letmý pohled
a moje duše je uchvácena
hloubkou Tvé Lásky.
Tvůj pohled, můj Svatý,
je jako královská svatební píseň,
je jako vůně kytice lilií,
kterou ke mně zavál ranní vítr.
Tvůj pohled je jako pevnost
obklopená věžemi ze slonoviny…
dcero-Krále,17 vidíš, jak tvůj Král čeká, aby v tobě zakusil radost? tvůj Bůh tě pomazal Svými Rty; Mé Rty jsou zvlhlé milostí a Mé Rty ti budou zpívat písně spásy, abychom je spolu opakovali královským synům a dcerám,18 aby se i oni mohli naučit vzdávat Nám19 chválu a úctu správně;
pak… rozkvetou dny ctností20 a naplní nebesa i zemi Naší Slávou;21 Má sestro! dovol nyní svému staršímu Bratrovi, aby tě nesl, a ty jsi mohla vykonat svou pouť v Jeho Očích, aby tvá duše mohla kontemplovat dokonalé světlo, důležitou svítilnu těla; řekl jsem, že světlem vašeho těla je oko a jestliže je oko zdravé, celé vaše tělo bude naplněno světlem, ale jestliže je vaše oko nemocné, celé vaše tělo bude v temnotě; dejte si pozor, aby světlo ve vás nebylo temnotou, jinak byste byli zběhlí ve zlu, aniž byste o tom věděli; bouřlivý vítr je neviditelný, a když zlo pracuje, pracuje ve tmě, aby nešlo zpozorovat…
Moje Oči viděly mnoho takových věcí; za ně se modli a říkej:
„Ó, Pane veškeré svatosti,
uchovej Své svatyně22 navždy
před jakýmkoli zneuctěním tím,
že Svou Obětní Krví očistíš jejich
nitro od mrtvých skutků; amen;“
– nedovoluj svým očím, aby spočívaly na jakémkoli špatném chování, ale povznášej je k nebi, a Já ti ukážu světlo Své trojjediné Svatosti, abys každou minutu svého života kontemplovala Naši Tvář, která bude obrácena k tobě;
vstup do Mých Očí,23 abys viděla věci takovým způsobem, jak je vidím Já; nemysli si však, že před tebou skryji ty hrozné obrazy, které plní Mé Oči Krvavými Slzami; protože jsem tě vychoval, abys žila opravdový život ve Mně, ukážu ti tyto hrůzy, aby ses více modlila; v Mém Těle žije plnost Božství, a přesto Mě mnozí z Mých vlastních pronásledují kvůli Mému Božství; používej Mé vlastní Oči24 k tomu, abys četla Mé Slovo a ustavila v sobě dokonalost, která přichází prostřednictvím víry ve Mě; nyní mluv k Mému Srdci, Má vyvolená…
Co mohu říci?
O čem mám mluvit k Tvému Srdci?
To Ty si mě ceníš nadevše,
to Ty jsi vyléčil moje oči.25
Můj Dokonalý,
to Ty jsi mi řekl o Své věrnosti.
To Ty Sám jsi mě přivedl
na Svá Královská Nádvoří,
abych v nich svobodně kráčela.
jak jsem si přál připočítat tě k Mým vlastním a dát ti Své Tělo26 … tolik jsem chtěl vyléčit tvou nevěru a počítat tě za jednu ze Svých nevěst… Mou vroucí touhou bylo dát se ti poznat nejdůvěrnějším způsobem a ukázat ti Pravého Boha, živého Boha, věčného Krále;
„ať tento svět nevnucuje Mé lilii mlčení; ať na ni jejich spiknutí nezapůsobí, ani se nedotknou její duše, ale ať i nadále jsou Mé žalmy svatební písní pro ni i pro všechny, kteří je poslouchají, aby mohli poznat Trojjediného Boha, který je Otcem Všech;“27
nyní, Má lilie, ti dám trvalý důvod k tomu, abys mohla říkat:
„Můj Pán je veliký!“
nyní můžeš vstoupit do svatební komnaty Mého Srdce;28
nečetla jsi: „radost všem, jimž jsem útočištěm, plesání navždycky!“29 a také: „pro mne je dobrem přistupovat k Bohu;“30 přijď tedy ke Mně, Snoubenec tě zve, tebe, která pečuješ o Mou Vlastní Vinici, pojď, prospívej v Mé Přítomnosti a budeš nade všechno oslavovat Mou Lásku; a opět, při pohledu na nádheru Mého Nejsvětějšího Srdce podlehne tvé srdce Mému kouzlu a vzpomene si, jako když zaslechne ozvěnu, jak jsem se ti zjevil31 v dětství, když jsem použil veškerý svůj půvab, abych tě k Sobě přitáhl; a zatímco jsem tě k Sobě přitahoval, Má citadelo, řekl jsem: „občerstvím Svou citadelu z řeky Mého Srdce a posvětím tuto citadelu, abych chránil Svůj příbytek před pádem;“ a tvůj Král na tebe vydechl Svůj Dech jako jemnou vůni; pak jsem bez váhání vtiskl Svou Svatou Tvář do tvé, Tvář na tvář, spojeni navěky;
zastav se na chvíli a zamysli se nad těmito slovy… kéž ti Má slova udělají radost…
Nyní jsi můj Pán
a já se Ti klaním.
Nauč mě konat to, co se Ti líbí,
aby bylo pro Tebe přijatelné všechno,
co udělám.
Moc nevěřím svému úsudku
a k tomu je tato citadela,
kterou jsi povolal,
postavena z hlíny,
což ještě více skličuje moji zmatenou mysl.
Říkáš, můj Králi,
že jsi do mě vtiskl Svůj Obraz.
ano;32 když jsem tak učinil, vtiskl jsem polibek na ústa, která se měla stát Mou Ozvěnou a hlásat Pravdu, abych je vycvičil k opěvování Mého Jména a k volání:
„zpívejte Knížeti-Pokoje,
zpívejte Nesmrtelnému,
Mocnému Bohu;
otevřete svá srdce a
dovolte, aby je pohltila
Jeho žárlivá Láska;
zpívejte Pánu a Králi
a opěvujte Jeho příchod;“
pojď, Má milovaná, ať se teď tvé oči radují z nesmírných pokladů Mého Srdce; pak tě Všemohoucí ponese, abys vykonala pouť v Mých Uších… Má lásko, dozvíš se, jak máš naslouchat i rozumět moudrým příslovím; když Mi propůjčíš své uši, budeš se učit od Moudrosti a budeš žíznit po každém výroku, který vychází ode Mě; budeš v zahradě Mých Uší poznávat, jak Mé Uši naslouchají každému, kdo Mě vzývá upřímně, přichází ke Mně33 s čistým srdcem, koná pokání jako hlasitá kniha nářků a zdůrazňuje svou bídnost, nehodnost i to, jak Mě zklamal; když toto zaslechnu, Mé Srdce zajásá radostí; tato slova lítosti je přivedou do Mých Nádvoří;
aby tvé uši slyšely Můj Hlas, musíš ztišit svůj hlas; pojď a uč se, jak reaguji a osvobozuji ubohé a chudé, kteří ke Mně volají; pros Mne a Mé Uši budou slyšet tvou snažnou prosbu a Já přijdu a zachráním tě, uslyším tvé volání; Mé Uši jsou citlivé; a ty, jako stvoření, nebuď netečná nebo hluchá k volání potřebných, ale otevři své uši k jejich prosbám; nemrač se na ně, ale podej jim ruku; což nevíš, jak je mi těžko, když někdo prosí a Má stvoření mu nepopřejí sluchu nebo nereagují na toho, kdo prosí? Mé Nejsvětější Srdce se Mi v Hrudi svírá bolestí;
v zahradě Mých Uší se dozvíš, jak tvůj Bůh shlíží ze Svého Trůnu na lidské syny a dcery, jak se k nim sklání a jak se Jeho Ucho tiskne k jejich rtům; ty, která jsi viděla tisíce myriád andělů, kteří obklopují Můj Slavný Trůn,34 řekni jim:
„pojďte a poslouchejte, Nejsvětější mi nařídil, abych vám řekla o tom, co pro mě učinil: kdybych Mu při své metanoi35 vyznala svou vinu a měla na rtech vznešenou chválu, ale mé srdce by bylo po mém obrácení stále zatíženo hříchem, Pán by mě nikdy neslyšel; avšak Bůh mě nejen slyšel, ale také vyslyšel mé volání a odpověděl na mou modlitbu; požehnán buď Bůh, Trojjediný ve Své Svatosti, který nepřehlédl mou modlitbu, ani mi neodepřel Svou Lásku;“
toto jim řekneš;36 nyní pojď a vstup do svého trvalého Domova, do svatební komnaty Mého Srdce, kde tvůj Král čeká, aby se v tobě radoval a ty v Něm;
pojď, Můj anděli a Má nevěsto, toužím tě obléci do Svého Jména, do Mne Samého; tvým oděvem budu Já, neboť Já jsem všechno; v Mém Těle žije plnost Božství, proto ve Mně najdeš své naplnění; budu tě mít ukrytou v Sobě a tak tě také, až přijde čas, představím Otci;
Já jsem tvou lahodnou vůní Vassulo, a chci, abys byla jako zářící hvězda, která svítí v temnotě této generace, a která v ní37 šíří Mou vůni; ty budeš nadále zářit, protože budeš světu nabízet to, co vyšlo z Mých Úst; každému budeš nabízet: Slovo Života; mnozí Mě uvidí v tobě,38 protože jsem tě oděl Svým Jménem, aby ses skutečně stala Mou společnicí;
tvůj Pravý Bůh, tvůj Pán Ježíš Kristus, tě nyní z celého srdce vítá ve Svém Nejsvětějším Srdci: tvém Domově… odhalil jsem ti Své Království, Má sestro, Má vlastní… Má milost je s tebou… ic
39a Má milost tě poutá k Nám …
40a ve Mně jsme ti prokázali milost vidět, co člověk není schopen sám vidět; dáváme ti Svůj Pokoj…
(Toto poselství mi bylo předáváno s mnoha přestávkami. Zabralo 50 stran.)
Jan 21,25.Ž 66,16-20.
