21. listopadu 1986

pokoj tobě; Já, Ježíš, jsem tě povolal; buď klidná a piš: Já jsem neustále s tebou; nevzýváte Mě,1 vidím, jak se měníte; Mou Církev si podmaňuje byrokracie; naslouchejte Mému zoufalému nářku: představujete Mě jiným způsobem, než jsem vás učil; někteří z vás škodí Mé Církvi; svírá se Mi hrdlo, lapám po dechu, když vidím, jak boříte, co jsem vystavěl; jak bych se mohl dívat na všechny vaše hříchy a nekřičet? jak bych mohl mít radost, když Mi připomínáte farizeje? jak to, že jste zapomněli, co vyslovila Má ústa? jak to, že se nemůžete navzájem milovat? jak byste Mě mohli ctít, když si vybíráte a odmítáte;2 nebyl jsem přibit na Kříž jen pro spravedlivé; kéž by prohlédli vaše oči, abyste spatřili Má bohatství;

22. listopadu 1986

pokoj tobě; Já, Jahve jsem tě slyšel;

Nedělám pokroky a ztrácím odvahu. Nevím, co se se mnou bude dít kvůli tomuto. Co se mnou bude? K čemu to všechno je? Nevím, co si mám myslet! Proč toto diktování?

neztrácej odvahu; démoni se tě snaží oklamat; Já tě formuji; nedovol jim, aby ti brali odvahu; víš, proč ti tito démoni chtějí vzít odvahu? jsou zlí a jsou rozhodnuti tě zastavit, dcero; už od počátku kvůli Mému Plánu zuřili; děláš pokroky; ve chvíli, kdy jsi Mě přijala, jsem tě uzdravil; jsi šťastnější, teď, když jsi Mě poznala?

Ano, mám pocit, že nepotřebuji nic jiného než Tebe, jsi naplněním mého života.

pojď tedy, budeme trénovat; nyní poslouchej a dávej si pozor na hlasy, které nepochází ode Mě; zůstávej bdělá jako teď; Já jsem Jahve, Bůh Všemohoucí a Já jsem Autorem zjevení3; co vidíš, dcero? vidíš, co pro vás mám ve Své Síni?4 stůl, který je plný, plný požehnání, překypující všemi plody Mé zahrady; připravil jsem ho a prostřel pro Své děti… dcero, co vidíš teď? vidíš Moji fontánu?5 ano! tato křišťálově třpytící se voda je pro vás, abyste ji pili;6 je to živá voda;

vnímej, jaký je Můj Dům; ano! je veliký a je zde místo pro mnohé; mám pokoje pro všechny;7 Můj Dům je Svatý; Můj Dům je Pokoj; nyní pojď a zamysli se; pověz Mi, jak se cítíš; jsi šťastná?8 ano! je tam láska a pokoj; Já jsem přítomen a ty vnímáš Mou přítomnost; Já jsem Pokoj; dcero, teď když jsi viděla nádheru Mého Domu, jdi a řekni jim to; jdi a hlásej Mým dětem Mé slavné Jméno; přines jim toto poselství pokoje; řekni jim o Mém stole, který je pro ně prostřen, kolik místa jim nabízí Můj Dům a že Já, Jahve, na ně čekám; ať ke Mně přijdou, aby měli podíl na Mé slávě; dcero, vedla sis dobře; postarám se, abys dělala pokroky; Já, Bůh, tě miluji; jdi v pokoji a s láskou konej všechny své další povinnosti, milovaná;

1 Ježíš hovoří k těm, kdo byli povoláni, aby vyučovali.

2 Jeho nauku, Tradici církve.

3 Pozn. překl.: v angl. orig. „revelations“ – zjevení (množné číslo).

4 „Na této hoře připravuje Hospodin zástupů bohatou hostinu pro všechny národy.“ (Iz 25,6) Bůh mi dal vnitřní vizi. Viděla jsem velikou síň s mohutnými sloupy. Připomnělo mi to Milánskou katedrálu, s tím rozdílem, že uprostřed, od jednoho konce ke druhému, stál dlouhý stůl, na němž bylo obrovské množství jídla. Byly tam různé talíře, položené blízko sebe.

5 Ve chvíli, kdy se Bůh zeptal, jsem uviděla na pravé straně blízko stolu fontánu. Tryskalo z ní velké množství křišťálově čisté vody. Takovou fontánu jsem v životě neviděla, byla jako živá. Voda vypadala jako by byla ze stříbra a jako by uvnitř zářila. Dívala jsem se na fontánu z pravé strany Síně a byla jsem blízko ní.

6 „Ó, pojďte k vodě, vy, kteří žízníte. I když nemáte peníze, pojďte!“ (Iz 55,1); „Ať každý, kdo žízní přijde ke Mně! Ať každý, kdo ve Mě věří, přijde a pije!“ (J 7,37-38); „Každému, kdo žízní, dám zdarma vodu ze studny života.“ (Zj 21,6).
7 „V domě Mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, neřekl bych vám to.“ (J 14,2).

8 Bůh mi umožnil, abych se ze svého místa přemístila k fontáně. Podívala jsem se nahoru a uviděla jsem verandu, která byla po obvodu Boží Síně a na které bylo mnoho dveří. Pochopila jsem, že za těmi dveřmi jsou pokoje. V přízemí, kde jsem stála, byly dvoje dveře otevřené. Do jedněch z nich jsem vstoupila. Prošla jsem místností, na jejímž konci byla další veranda, ze které jsem se dívala na Boží Slávu; ale co mě nejvíce upoutalo, byl silný pocit Boží Přítomnosti. Byla tam velmi pokojná atmosféra, všude vládl takový klid. Byla to nádhera. Boží Přítomnost byla Láska a Pokoj. Vnímala jsem vznešenou Boží Krásu a Majestát v Jeho Síni, ale též mimo ni. Nevím, jak to vysvětlit, ale cítila jsem se jako doma. Necítila jsem se jako návštěvník, cítila jsem, že tam patřím. – Potom jsem vyšla z místnosti zpět do Síně. Uslyšela jsem nějaký zvuk vycházející z otevřených dveří jiného pokoje. Vešla jsem dovnitř a uviděla dítě. Poblíž dítěte seděla žena a dohlížela na dítě, které si něco žvatlalo. Pochopila jsem, že to jsou duše, které Jahve oděl pro Svou Hostinu. Nedokážu vyjádřit, jak jsem se cítila v Domě Jahveho! „Všichni najdou svůj domov v Tobě, můj Pane.“ (srov. Ž 87,7).