12. února 2016

Můj Bože, Otče, Králi králů,
než jsi přišel, než ses mi zjevil,
byla jsem víc mrtvá než živá…
a náhle jsem stála před Bohem,
nechápajíc a v úžasu!
stála jsem před Stvořitelem,
jako dítě ve špinavých hadrech,
které se ocitlo v Říši divů;

se zalíbením ses na mě usmíval,
usmíval ses, i když jsem ještě
stále byla v hluboké temnotě;
byla jsem v rozpacích a zmatená,
zvláště, když jsem Tě slyšela říkat:
„blahoslavení čistého srdce,
neboť jejich je Království Nebeské;“

když jsi náhle otevřel Svá Ústa,
abys znovu promluvil, tak proud Světla jako
paprsek, vyšlehl z Tvých Úst
a prozářil mou duši,
zatímco na mě sestoupil
Tvůj Nesmrtelný Dech
a obnovil mou paměť – zázrak -,
protože čím více jsem Tě kontemplovala,
tím více jsem Tě poznávala
a rozpomínala se na Tebe;

Kdo se to rozhodl vložit Moudrost
do nitra mé duše?

a Kdo mi dal do srdce porozumění?

Mé dítě, Já… pak ses zrodila v Mém Srdci; byla jsi pozvednuta, aby ses stala jedním z Mých apoštolů a svědkem, který přináší svědectví jednotě;

opravdu se nepovažuji za hodnou jím být; ale nevzdaluj se ode mne! mé oči byly zastřeny troufalostí a smrt se vznášela nad mojí hlavou, když jsi seslal mocného Serafína, který sestoupil a přistoupil ke mně, ne, aby mě objal, ale aby odstranil hřích z mého života; a vypral mé špinavé hadry; to byl, Otče, začátek mého nového způsobu života, kdy jsem si uvědomila, že má nesmrtelnost je závislá na tom, zda přebývám v Tobě…

takové byly mé první kroky k tomuto Oslnivému Světlu, kterým jsi Ty, Bůh, náš Otec…

a od té doby jsi Mě toužila poznat, stejně jako jsem se v minulosti dal poznat vašim otcům a praotcům;

kde mám nalézt slova, jimiž bych mohla vyjádřit, co k Tobě cítím a co zakouším ve Tvé Přítomnosti? ať už to vyjádřím jakkoliv, stále to nebude stačit; můj duch touží po Tvé Otcovské Lásce; stravována Láskou, která prahne po Tobě, Jahve, Tě vyhlížím každý den, i ve svých snech Tě očekávám;

bez Tvé Milující Ruky bych ani na chvíli neodolala přívalům krutých pronásledování, kterým jsem byla vystavena po všechny ty roky! ale ve Tvé Přítomnosti se všechny vytrácí a já, jak jsi jednou řekl, se cítím jako pták, svobodná, vznášející se v oblacích, cítím se svobodná!

svobodu lze nalézt v Duchu; volám všechny lidi k Sobě; nejprve je vyzývám k pokání; zvu je, aby pili z Pramene Života; požehnaná duše, která dosáhla toho, že Mě miluje; buď šťastná, Má Vassulo, nikdy neotálej přijít a modlit se, ale vždy trp tím, že se Mnou ještě nejsi, milovaná; pracuj pro Mne s radostí, pokojem a Láskou;

Pane, můj Tvůrce a Stvořiteli, smiluj se nade mnou…

nikdy neodmítám kající duši; popřeji sluchu každé vaší modlitbě, která je v souladu s Mojí Vůlí; ať rosteš v Mé Lásce, dcero, Já Jahve, ti žehnám;