19. ledna 1990

pokoj tobě; rozjímej nad tajemstvím Mé Přítomnosti;

Ó, Vassulo, ve světě je tolik pokušení, že duše si nemohou dovolit ani chvilku pospávat; měly by se neustále modlit a bdít; tato pokušení vyvstávají skoro z ničeho; pasti, které nastražil Satan, jsou tak lstivě zamaskované, že duše do nich okamžitě padají, přičemž nemají ani ponětí o tom, že padly! ale kdyby Mi duše naslouchaly, častěji se modlily a častěji vnímaly Mou Přítomnost, mluvily se Mnou jako se svým přítelem a společníkem nebo se ke Mně modlily jako ke svému Otci, byly by si těchto pastí více vědomy; neustálá modlitba drží ďábla vpovzdálí a duši blíže ke Mně;

pojď, dcero, tu a tam Mě chval, to Mě oslavuje a také Mě to těší; říkej tato slova:

Sláva Bohu Nejvyššímu,
Požehnáno buď Jeho Jméno;

už když vyslovíš tato slova, jsem oslavován; pak říkej toto:

Můj Ježíši,
Ty, který jsi mi prokázal Svou přízeň,
dobrořečím ti;

pojď, tyto řádky Mě těší; my, společně?

Ano, Pane.

my, společně?

Ano, Svatá Matko.

jsi Má květina;

21. ledna 1990

pokoj s tebou; nikdy po Mně nepřestávej toužit; Mě to oslavuje a tebe, maličká, to očišťuje; uteč se do hlubin Mého Nejsvětějšího Srdce a dovol Mi schovat tě tam; chci tě jen pro Sebe; miluji tě žárlivě; tvůj Bůh tě miluje i přes tvou nicotnost, tvou neschopnost dodržovat Má nařízení a žít podle Mého Zákona; Já jsem do tebe bláznivě zamilovaný navzdory tvým nedokonalostem, miluji tě, protože Mě chceš následovat, Můj beránku; zvednu tě na Ramena a půjdeš se Mnou, kamkoliv půjdu Já;¹