6. srpna 1988
(Řím)
(Naše Svatá Matka.)
Vassulo, nikdy neztrácej odvahu; Já jsem vedle tebe; vstup do Ježíšových Ran, vstup do Mého trýzněného Srdce a vnímej Mou bolest, vnímej Můj pláč;
přicházím k mnohým;1 odhaluji jim Své Srdce; dávám znamení tím, že Mé Obrazy prolévají slzy; zjevuji se na různých místech, ale srdce Mých dětí je pokryto tlustou skořápkou, vrstvou nevěry; vysmívají se těm, kdo věří; Boží Slovo pro ně nic neznamená; ignorují Boží volání, Našemu varování sotva věnují pozornost; nikdo nechce naslouchat zjevením, která pocházejí od Boha a jsou vyslovena Jeho Ústy; ve vašem století víra zmizela; byla odplavena nesnášenlivostí, perverzí, krutostí a hanebností; Mé Neposkvrněné Srdce je plné žalu a starostí; Má Ruka již nemůže déle zadržet Boží Rámě, aby na vás nedopadlo;
ekklesia musí být oživena a doba Jejího očišťování je nyní téměř u konce; Duch Svatý na vás všechny sestoupí a daruje vám naději, lásku a víru; obnoví vaši víru a nasytí vaši duši; toto vejde ve známost jako Velký Návrat, Vytrysknutí věčného Pramene, Rozkvět květin; očista ekklesie vás všechny připraví k přijetí Nového Nebe a Nové Země; připraví vás na setkání s vaším Bohem; pochopte Mou hlubokou lásku, kterou k vám všem chovám;
my, společně?
Ano my, společně.
pojď;
