16. dubna 1987
(Zelený čtvrtek)
Vassulo, byl jsem přítomen ve Svém Kostele; kráčel jsem před Svým Křížem; na několik vteřin jsem se před tebou zastavil;1 Má dcero, po všechna ta léta jsem čekal, až se objevíš v Mém tak milovaném Kostele;2
Pane a Vykupiteli, Ty jsi mě opravdu hledal, nalezl a přivedl zpět k Sobě a do Své Církve. Byly to roky… Čekal jsi léta!!
zůstal jsem před Svým Křížem, když Mě přicházeli uctít, a jednomu po druhém jsem žehnal;
(Svatý Kříž byl umístěn doprostřed kostela a všichni, jeden po druhém přicházeli, aby Ho políbili.)
1 Zvláštní, zatímco procesí s Křížem procházelo kolem, museli jsme se posunout, abychom vytvořili místo pro kněze, který nesl Svatý Kříž (asi dva metry vysoký) a ministranty s velkými svícemi, kteří ho následovali. Kvůli šeru kněz neviděl, kam jde, a tak se rozešel přímo proti mně. Když si to uvědomil, na pár sekund se přede mnou zastavil, aby se rozhlédl, kudy pokračovat. Sestřenice si té příhody okamžitě povšimla. Mé srdce se prudce rozbušilo. Stála jsem před tím obrovským Křížem a nemohla jsem ani o kousek ustoupit dozadu, protože za mnou stál dav lidí se zapálenými svícemi!
2 V tomto kostele jsem, myslím, nebyla od křtu mého staršího syna, celých patnáct let!
