30. ledna 1996
Můj Ženichu,1
nedopusť, abych se k Tobě vrátila
s prázdnýma rukama;
učiň, abych se k Tobě vracela
s nádobami plnými kadidla a plodů:
se zástupy lidí připravených
plnit Tvou Vůli.
Má oběti, žij pro Mě, ze Mě čerpej svůj olej; poslyš, radostně jásej, jestliže tě kvůli Mně někdo napadá, považuj to za čest; slabá, ach, slabá duše, kdy se to naučíš? kdy? proč tě nemohu nasytit tím každodenním chlebem, který jsem Sám horlivě okoušel, abych vás zachránil a oslavil Svého Otce? musíš prosit o víc, pros o to, aby na tebe padal jako déšť; říkáš: „Můj Ženichu, nedovol, abych se k Tobě vrátila s prázdnýma rukama“, a Já ti odpovídám: Má Nevěsto, jsi rozumná, proto využívej rady svého Ženicha: pros o víc utrpení, přines Mi ono kadidlo, které jsi Mi slíbila; probuď se a vzpamatuj se;
kdybys Mi to dovolila, mohl bych tě zahltit dalšími zkouškami, překážkami a tím vším; nevidíš, jak velmi jsi vyznamenaná? přestaň se už zkoumat; zůstaň hořící pochodní Mých Očí a nepokoušej se ji uhasit… opravdu, ukázal jsem tě světu jako prapor s odznaky Mé vlády nad tebou, jenže svět nechce přiznat, že tyto insignie pocházejí ode Mě, tak sbírají kamení, které chtějí metat na Můj prapor… jiní tě zase pronásledují jako zuřiví lovci;
najdi štěstí v tyranii, kterou na tebe uvalují; nedovolím jim zkoušet tě víc, než je nutné; Všemohoucí, který všechno vidí, bdí nad každým tvým krokem; kdyby s tebou jednali hůře, než je ti určeno, Můj Otec a Já tě osvobodíme tím, že tě uvedeme do tvého dědictví;
nemysli si, že Já Sám nejsem probodáván, když se to děje tobě; to, co dělají tobě, dělají i Mně; sténám bolestí v tobě; týrají Mě v tobě; nedalo by Mi žádnou námahu odstranit tyrana… ale říkám ti: nechej to tak po nějaký čas a věř Mi; Svůj příbytek posvěcuji obětí…
nyní Mě poslouchej a splň svůj slib věrnosti… oni odmítli Můj úžasný dar… prolili nevinnou krev a jejich ruce jsou pokryty touto krví; ic
Iz 54,5: „…Tvůj stvořitel je tvůj choť…“
