21. března 1994

Můj Pane?

Já Jsem; stojím před tebou! Moudrost bude učit tebe a všechny, kdo čtou;¹

Vassulo! bojuješ a namáháš se, abys pochopila neviditelné,²  jsi křehčí, než jsem si kdy myslel!

Můj Pane, Vaše Výsosti, je to³ špatně?

dojímá Mě tvá úžasná slabost!… ale je Mi to milé… živí alespoň vědí, že zemřou, ale mrtví nevědí nic, vůbec nic…⁴ slzy by měly být prolévány jedině za tyto mrtvé, protože opustili Světlo, aby vešli do nekonečné tmy…

Vassulo, pozoruji tě tyto dny… utíkáš ode Mě… zkoumám tě, stvoření;

Ptát se, jestli jsem Tě v něčem zklamala, by ode mě bylo, myslím, troufalé.

Já jsem ti dal dar vnímání a jsem rád, že ho užíváš, proto ti ukazuji trpělivost… pojď, Mé Vlastní sémě, řekni Mým lidem, že prázdné řeči a intelektuální rozvláčnost v jejich modlitbách pro Mě nic neznamenají, pokud to nemyslí upřímně…

raději bych, aby se ke Mně obrátili a řekli pár slov z celého srdce s láskou, než aby do nekonečna blábolili do větru! nechci bezcennou úctu vyslovovanou jen rty! kolikrát jim to ještě budu muset říkat? a jak dlouho ještě mám snášet toto pokolení? proč stále pokoušejí Mého Ducha? žačko, řekni něco! modli se! vzývej Mě! přimlouvej se!

Milovaný Otce,
což jsi nesestoupil ze Svého Trůnu,
abys přišel ke mně a povzbudil mou lásku
v tomto pochmurném údolí?
A nejsi to Ty, můj Králi,
kdo mě dodnes navštěvuje?

Já jsem To;

A co jsi udělal s tímto trsem suché trávy?

tento trs suché trávy jsem proměnil v krásný úrodný strom, který střežím a o který pečuji ve Své rozkošné zahradě!

A nepřemohla Tvá Láska
Tvou Spravedlnost,
Spravedlnost, která byla právem
vyhrazena mé ubohé duši?

prostě jsem na tebe dechl kadidlo, navoněl jsem tě myrhou, a tak jsem rozpustil led, který tě pokrýval; a protože je o Mně známo, že Svou Přítomností děsím všechny rivaly, kteří se usadili na Mé místo v Mém Panství, vstoupil jsem do tvé komnaty; pak jsem pozvedl tvou tvář, abys viděla Mou Slávu a zahrnul jsem tě požehnáním;

Což Jahve, náš Otec,
náš Pán a Bůh, náš Stvořitel,
neosvobodil můj život od hada?
Nesestoupila Sama Jeho Velebnost dolů
ze Svého Nebeského Království a Nebeské Nádhery,
aby obnovila mou paměť a připomenula mi,
že nic nečistého nemůže najít cestu do Nebe?

ano, to jsem udělal;⁵

A nenavštívil jsi mě,
milovaný Duchu Svatý,
Ty, který záříš víc než všechna souhvězdí dohromady?
Když jsem žalostně tápala
a hledala cestu ve tmách,
nevlil jsi Své Světlo do mých ubohých očí,
abych prohlédla?

ano, vlil⁶ a přísahal jsem, že dám z tebe vytrysknout řekám; přísahal jsem, že z tvých úst udělám meč Svého Slova, hrozbu Našim⁷ nepřátelům; přísahal jsem, že se stanu tvým Přítelem, jako jsem byl Přítelem proroků, a úplně tě obnovím; poctil jsem tě Moudrostí a zasvětil jsem tě do tajemství Svého Nejvyššího Poznání;

Pak, pro Své Svaté Jméno,
přijď rychle k nám všem a zachraň nás.
Ať se všichni lidé těší z Tebe a vidí,
co jejich oči nikdy neviděly,
a slyší, co jejich uši nikdy neslyšely.
Jsi známý Svým Nekonečným
Milosrdenstvím a Laskavým Srdcem.

⁸Otče?

Já Jsem; obětuj tedy své sliby věrnosti Mně, Mému Synu a Mému Svatému Duchu, a když to uděláš, budu se tebou honosit v Nádvořích Svého Domu; řekni Mi, co bys dala za to, abys pro Mě získala duše? a co bys udělala, abys zachránila duše? a co bys dala za sjednocení Těla Mého Syna? každé slovo, které teď vyslovíš, uslyším, ocením a dovrším; stůj pevně a odpověz Mi;

Pane, abych získala duše pro Tebe,
opustila bych dům, bratry,
sestry, otce, matku, děti a zemi.
Pro Tvé Svaté Jméno budu dělat
tyto věci a získávat Ti duše.

Abych zachránila duše, můj Svatý?
Což jsi mě Sám neučil
nést váhu věčné slávy
s radostí a horlivě,
důstojně a bez nářků?

Což mě Tvůj Vlastní Syn neučil
kvůli spáse mých bratrů a sester
nastavit i levou tvář,
když mě do pravé někdo udeřil?

Neučil jsi mě, Mistře Vesmíru,
s radostí snášet pomlouvání
a urážky pro spásu každé duše,
kterou Miluješ?

A neučil jsi mě Ty Sám, Otče,
abych nehájila svou věc,
ani neotvírala ústa,
když mě pronásledují
a zle se mnou nakládají?

Můj Pane, Můj Bože a můj Otče,
ochotně Ti znovu obětuji
své sliby věrnosti, Tobě,
Tvému Milovanému Synu
a Tvému Svatému Duchu,
z celého srdce Ti obětuji své sliby.

Zřeknu se hodin odpočinku a spánku,
abych skrze Tebe nabídla svým
bratrům a sestrám Spočinutí
ve Tvých Nebeských Dvorech,
když budou v nouzi.
Obětuji jim všechno,
co jsem dostala od Tebe
a ukážu jim Tvou Lásku,
aby i je zachránila, když bude třeba.

A pro Tělo Tvého Syna?
Budu se dál dělit o Kalich Rozdělení
s Tvým Milovaným Synem Ježíšem
až do poslední kapky.
Kalich  rozdělení,
který Mu svými skutky podali lidé…
Ach, co bych neudělala pro Jednotu!

A pro obnovení Tvého Domu
půjdu dychtivě v krví
potřísněných Stopách
Tvého Syna a ve stopě,
kterou v prachu vyznačil Jeho Kříž.
Chopím se Kříže, který mi dal On Sám.

ano! dcero, ať tě stravuje horlivost pro Můj Dům; dělej všechno, co je potřeba, nestěžuj si a uvidíš, že jsi neběžela svůj závod nadarmo; nevyčerpáváš se zbytečně;

jsem s tebou a vždy budu; Já, Jahve, ti dám dost síly, abys Mě ctila a důstojně završila své poslání;