18. února 1993
Pane, jak dlouho jim1 ještě budeš dovolovat, aby Tě provokovali?
až k nim budu mluvit příště, rozpoutám bouři!
Pohrdali Tvými radami v ekumenickém centru (v Mexico City),2 zvedli se a odešli uprostřed setkání. A jak víš, největší opozicí ve Světové radě církví byli moji vlastní, oni si v radě nepřáli mou přítomnost ani žádné setkání.
ale Já, Vítěz, je skloním dvojnásobně… hleď, Vassulo-Mého-Utrpení,3 přijmi Můj Pokoj; nehledej nikoho, jen Mě! duše-Mého-Utrpení,4 jdi k národům a opozici přenechej Mně, učiním, že ti, kteří Mi odporují, vstanou ze svých Křesel a skloním je dvojnásobně; důvěřuj Mi, jdi k národům a připomínej každému Mou Lásku a to, že Ježíš znamená Spasitel, Vykupitel, a že velikost Mé Lásky k vám všem převyšuje všechno…
nedívej se napravo ani nalevo; vzpomeň si, jak ti Můj Otec, dojatý tvou ubohostí, dal Svůj Pokoj, abys mohla tento Pokoj předávat každému; Můj Otec, pohnutý tvou neuvěřitelnou slabostí, ti odhalil Svou Tvář a skrze tebe dalším; Můj Svatý Duch, uchvácený tvou nicotností, nad tebou triumfoval, zřídil v tobě Svůj Trůn, aby vládl tvé duši a naplňoval tvé srdce Poklady Mého Nejsvětějšího Srdce;
brzy, milovaná Mé Duše, tě bude přikrývat bílé plátno a Já Sám tě zahalím do Svého Srdce, pohltím tě Svým Světlem; proto, dítě-Mého-Palčivého-Utrpení, dovol Mi používat ještě nějaký čas tvou drobnou ruku,
piš: sestoupil jsem z Nebe, abych vás dosáhl, ale naslouchali jste Mi? sestoupil jsem ze Svého Trůnu, abych přišel až k vám, ucházel se o vás a připomněl vám, že jste dědici Mého Království; sestoupil jsem ze Svého Příbytku a vydal jsem se vás hledat do pouště; Pán nebes vám nikdy neodepřel Svou Lásku! dovolil jsem tvým očím, tvorstvo, pozorovat Krále v Jeho Kráse, abych tě k Sobě přitáhl;
ke cti Svého Jména jsem vzkřísil mrtvé, aby vám kázali o Mém Království; kde je vaše odpověď? myslíte si vy, kteří mluvíte o Jednotě, že vás sjednotí prázdná slova? kdo z vás je ochoten vzdát se svého pohodlí a následovat Mě? řekněte Mi, kdo z vás jako první ukončí Mou Agonii a Mé toužebné vzdechy po Jednotě a Pokoji, dříve, než přijde ona Hodina? tato Hodina, před kterou se třesou Mí andělé;
je mezi vámi někdo, kdo bude zasévat v národech semena Lásky a Pokoje? kdo bude kvůli Mně věrně následovat Světlo a vzývat Mé Jméno dnem i nocí? kdo z vás jako první vloží svá chodidla do Mých krvavých Šlépějí? hledáte Mě upřímně? hleďte, přicházejí dny, kdy k vám přijdu s rachotem hromu a Ohněm, ale najdu ke Svému velkému žalu mnohé z vás nevědomé a v hlubokém spánku!
posílám k vám, tvorstvo, jednoho posla za druhým, aby prolomili vaši hluchotu, ale už Mě unavuje vaše odmítání a vaše lhostejnost; stejně tak Mě unavuje váš chlad, vaše arogance a vaše nepoddajnost, když přijde na to, abyste se shromáždili kvůli jednotě; naplnili jste Pohár Netečnosti, až přetéká; opojeni svým vlastním hlasem jste oponovali Mému Hlasu, ale to nebude trvat navěky; už brzy padnete, protože jste odporovali Mému Hlasu svým hlasem, nesmyslnými řečmi vedoucími vás na scestí; přirozeně je Má Církev v troskách kvůli vašemu rozdělení; nežádáte Mě o radu, ani neděláte, o co jsem vás žádal, protože vám chybí víra, ale odhalím vaše srdce vám i celému světu; ukážu všem, jak jste se tajně chystali zničit Můj Zákon;5
už velice brzy bude rozlomena šestá pečeť;6 všichni budete ponořeni do temnoty a nebude žádného světla, protože dým vycházející z Propasti, bude jako dým z obrovské výhně, který zatemní slunce a nebesa;7 ze Svého Kalicha Spravedlnosti vás připodobním hadům a zmijím, přinutím vás lézt po břiše a jíst prach8 v těchto dnech temnoty; srazím vás k zemi, abych vám připomenul, že nejste o nic lepší než zmije… budete lapat po dechu a dusit se svými hříchy;
ve Svém hněvu vás srazím na zem a budu po vás šlapat! vidíš? moji čtyři andělé teď s chvěním stojí kolem Mého Trůnu a čekají na Mé rozkazy; až uslyšíte dunění hromu a uvidíte záblesky světla, vězte, že přišla Hodina Mé Spravedlnosti; země se bude třást a jako padající hvězda se pohne ze svého místa,9 hory a ostrovy budou vytrženy ze svého místa; budou vyhlazeny celé národy; nebesa zmizí, jako když se sroluje svitek,10 jak jsi to viděla ve své vizi, dcero;11 velká úzkost padne na všechny obyvatele a běda nevěřícím! slyš Mě: kdyby ti lidé dnes říkali: „ach, Živý bude mít s námi Soucit, tvé proroctví není od Boha, ale z tvého vlastního ducha;“ řekni jim: i když jste považováni za živé, jste mrtví; vaše nevěra vás odsuzuje, protože jste odmítli věřit v Mém čase Milosti a bránili Mému Hlasu, aby se rozléhal z úst Mých mluvčích, aby varoval a zachraňoval Mé tvory, budete umírat stejně jako zlí;
až přijde Hodina Temnoty, ukážu vám vaše nitro; obrátím vaše nitro naruby, a až uvidíte svou duši, černou jako uhel, nejen že pocítíte zármutek jako nikdy předtím, ale budete se s bolestí bít v prsa a říkat, že vaše vlastní temnota je mnohem horší než tma, která je kolem vás;
a pokud jde o tebe,12 (…) takto ukážu národům Svou Spravedlnost a všechny národy pocítí Můj ortel, až přijde tato Hodina; učiním lidský život vzácnější než kdy předtím; pak, až se utiší Můj hněv, v každém z vás zřídím Svůj Trůn, a společně jedním hlasem, jedním srdcem a jedním jazykem budete velebit Mě, Beránka;
to pro dnešek stačí, Má Vassulo; nehněvej se na své vlastní lidi a ani se kvůli nim netrap ve svém srdci, duše; ukážu tě světu jako znamení jednoty; odporují ti a odmítají tě, ale teď víš proč: protože jednota je nevítaná, stejně jako Láska je nevítaná v mnoha srdcích; chybí upřímnost…
pojď, my, společně?
Ano, můj Pane …
Zj 6,12
