2. února 1993
(Volala jsem Pána, ale neslyšela jsem Ho. To mě rozesmutnilo. Najednou bylo tichoprolomeno zvukem Jeho kroků1 a On ke mně začal vyčítavě mluvit.)
Můj Duch je nad tebou; dnem i nocí jsem na tebe čekal!2 zachovávej Má pravidla! proč bráníš našim setkáním? teď říkáš: „jak dlouho to bude trvat,“3 a přitom uteklo pouhých pár minut; zatímco Já už na tebe čekám několik dní! kdy s tebou budu moci být spokojený? říkáš, že tvou radostí je být Mi nablízku; jak jsi ubohá! mrňavé stvoření, nezapomínej, kdo tě drží na nohou; zacházel jsem s tebou laskavě a byl jsem tvou Oporou; vysvětli Mi tedy svou nepřítomnost!
Dej chudým a nuzným další šanci! Nemám na světě žádnou jinou radost než Tvou Přítomnost!
pak si zvol být se Mnou! volal jsem tě do Svého Srdce, nevolal jsem tě k úřadování;
Ale kdo udělá tu práci?
nepřiznala jsi svou vinu!4
Ano, hřešila jsem, nedodržela jsem Tvá pravidla;
a protože jsi Mi nebyla věrná, řekni to!
A protože jsem Ti nebyla věrná.
říkej:
budu velebit svého Pána a
má duše bude žít jen pro Něho,
budu sloužit jen Jemu
a mé rty budou zpívat jen pro Něho,
mé srdce si bude všímat jedině Jeho,
a od nynějška, bude mé srdce bít
pro Něho jediného;
amen;5
může Mě prach velebit? může Mi vzdávat chvály? ne, pokud Můj Svatý Duch nežije uvnitř tohoto prachu; beze Mě jsi nic; světlo tvých očí pochází z Mého Světla; budu tě učit Mne poslouchat, protože tě snížím až k zemi; jak jinak bych mohl být viděn? chci, abys pokročila ke svatosti; všechny Mé plány budou korunovány úspěchem, tak Mi neodpírej setkání s tebou; pracuj, jak můžeš, ale dbej na to, abys nezanedbávala to nejlepší;
spolehni se na Mě, podpořím tě a posílím; modli se; my, společně?
