21. září 1990
Můj milovaný Jahve,
ještě jednou nás zbožšti, obnov nás.
Přetvoř nás podle Svého Božího Obrazu,
toho Svatého Obrazu,
který jsme ztratili.
Má Vassulo, vyslyším tvé snažné prosby a jako jsem na tebe vyléval Své Požehnání, pokryji i tuto zemi nádherným rouchem; obléknu ji do skvělé dokonalosti a její lid padne tváří na zem a bude se Mi klanět; ale nejdříve musí na tuto generaci sestoupit Můj Očistný Oheň, musím sestoupit a vytáhnout z doupat lišky, které pustoší každou novou vinici; říkám vám to teď, dříve než se to stane, aby jste uvěřili, až se to stane; jako křísím mrtvé, vzkřísím rozkládající se tělo této země a učiním jej krásným; od kněží až po laiky vás proměním v božský lid;
dnes vaše generace postrádá víru a nechce Mi věřit, každým dnem je více a více Mých pastýřů zajato světem a podléhá vábení bohatství; hrají si na to, že jsou moudří, ale když Milost přijde až úplně k nim, tak tuto Milost odmítají; nechtějí přijmout Milost na oplátku za milost;
v Mé Církvi je rozdělení; jako Kain a Ábel, bratři, a přesto rozděleni; jedné krve, a přesto rozdílní; Ábel byl způsobilý, ale Kain byl nezpůsobilý; jeden byl upřímný, druhý ne; jeden Mě měl rád a dělal Mi radost, druhý Mě rád neměl a byl vůči Mně nepřátelský; a dnes Moji Ábelové, kteří spravují Mou Církev, trpí… trpí, protože vidí, jak Mě jejich vlastní bratři zrazují; je to jako mor, který těžce doléhá na Mé pastýře, ničí jejich bratrství a rozděluje je; šťastný člověk, který zachovává Má Přikázání, protože pocítí Mou utěšující Lásku; šťastní ti, kdo šíří pokoj, budou nazváni Mými syny; Láska už brzy bude s vámi, proto je třeba vytrvalosti Mých Ábelů, kteří zachovávají Má Přikázání a mají víru ve Mě;
Má Vassulo, zbytek1 ti nadiktuji později; buď vytrvalá v modlitbách a buď vděčná; těš svého Otce, který je v Nebesích; neměj strach… Já jsem s tebou; spočívají na tobě Oči Lásky;
Ježíš je Mé Jméno;
Aleluja!
