13. února 1990

(Úterý – dnes, při modlitbě růžence s (…), během čtvrtého tajemství, který pro nás nesl těžký Kříž, jsem se náhle ocitla v jakémsi vytržení. Ztratila jsem hlas, mohla jsem jen šeptat a každé slovo jsem vyslovovala s velkými potížemi. Byla jsem s Ježíšem na Jeho cestě s Křížem na Kalvárii a cítila jsem Jeho bolest. Při pátém tajemství, Ukřižování, se zdálo, že mě tento stav pozvolna opouští. Když to pominulo, bylo mi těžko a má řeč a pohyby byly pomalejší než obvykle, protože v mém duchu ještě doznívala Ježíšova agónie.)

Ježíši?

Já jsem; nejdražší duše, Má agónie je veliká, dovol Mi dělit se o ni s tebou; udělej v sobě Mé Nebe; veleb Mě; Láska tě miluje, pokoj tobě, podívej se na Mne… jsi ochotná podstupovat Mé Utrpení? jsi ochotna se více obětovat?

Jsem ochotná konat Tvou Vůli.

pak tedy Já a ty budeme sdílet větší věci; Vassulo, dnes jez jen málo a zítra dodržuj přísný půst; potěš Mě a věnuj Mi tento den, teď už nepiš; chci, abys dnes plně vnímala Mou Přítomnost;

miluji tě a žehnám ti; my, společně, pamatuješ? modli se;