7. srpna 1989

Pane?

Já jsem;

rozhlédni se kolem sebe a pochop; Mé Slovo je dáno tobě; poznávej Má Znamení a neboj se; požehnaná, zůstávám v tobě pro tvou nicotnost; zbavil jsem tě tvých řetězů; nedej se od nikoho1 vlákat do pasti; vzpomeň si, zahrnul jsem tě naukou a učil jsem tě rozlišovat; milovaná, ať tě nikdo neoklame; maličká, dávám mu2 Svůj Pokoj a Svou Lásku; žehnej mu a odpusť mu, tak jako Já, Pán, jsem mu odpustil;

Má Vassulo, řekl jsem, že všechno, co jsem ti dal, má sloužit Mým zájmům; to, že jíš přímo ode Mě, má zkrášlit tvou duši; zůstaň v Mé milosti, zůstaň v Mé Náruči; Já, Pán, ti zaručuji, že tě nikdy neopustím; kvůli tvé kázni na tebe budou hledět skrz prsty, budou ti odporovat, protože Mé Cesty nejsou jejich cestami,3 ale tito lidé budou marně plavat proti proudu;

buď v Pokoji; dcero, žehnám ti;


1 To bylo řečeno, když jsem se Pána znovu ptala na onu osobu, kterou jsem napomenula. Už jsem nevěděla, jestli byl můj úsudek pouhým „pocitem“, jak to ten člověk popsal, nebo jestli jsem to rozlišila správně.

2 Tomu konkrétnímu člověku.

3 Týkalo se to rozhodnutí inspirovaného Bohem, které však bylo přijato se zděšením.