12. února 1987
Všemohoucí Bože, nechci být marnivá ani hledat svůj osobní zájem. Prosím Tě, pomoz mi! Chci zůstat ničím, chci zůstat prostá a přenechat všechnu Slávu Tobě!
Vassulo, Já jsem Jahve; miluji tě;
veškerá autorita bude pocházet ode Mne, maličká; vždy ti budu připomínat, že nic neznamenáš; dám ti pochopit, jak pracuji; buď v pokoji, Vassulo, brzy budu s tebou;
(Ulevilo se mi při myšlence, že mi Bůh bude mou nicotnost stále připomínat! Prožila jsem strašný den kvůli neustálým pochybnostem, že to, co se mi děje, je úplně nemožné, že to nemůže být pravda. Měla jsem pocit, že to, co prožívám, se vlastně neděje, přesto nemohu popřít, že slyším, jak mě Bůh volá. Je to skutečnost, které je tak těžko uvěřit. Náhle jsem se cítila jako ten nejubožejší člověk na zemi. Co se ve skutečnosti děje?)
Vassulo, zapomněla jsi, jaká jsi byla před rokem? Má milovaná, dovol Mi ti to připomenout; když jsem Já, Jahve, šel kolem mrtvých,1 uviděl jsem tě mezi zkaženými; pevně tě drželi a trápili; viděl jsem tě tam ležet opuštěnou a bojovat, tvá duše byla téměř mrtvá; bylo Mi tě tak líto; najednou sis vzpomněla, co jsem ve tvém životě vykonal dříve, a uvědomila sis, že bych mohl být tvým útočištěm, a tak jsem ze země zaslechl tvou úpěnlivou prosbu;
dcero, vždy jsem tě miloval, ale ty jsi na Mě zapomněla; prahl jsem po tom, abys Mě milovala a abych uslyšel, jak Mi říkáš Otče; tolik dlouhých let jsem čekal venku přede dveřmi, čekal a doufal, že Mě snad jednoho dne zaslechneš… byl jsem na dosah tvé ruky; ano, byl jsem ti tak blízko; Mé Srdce nemohlo odolat tvému nářku; přišel jsem plný radosti; konečně jsi Mě zavolala; zvedl jsem tě na Svou hruď, dcero, a uzdravil tvé rány; naučil jsem tě milovat Mě; naučil jsem tě, jak se ke Mně pozvednout a dal jsem nad tebou zazářit Svému Světlu… Má květino, nezoufej; učím tě postupně a učím tě jazykem, kterému rozumíš;2
ptáš se Mě, proč část Mého poselství byla napsána ještě před tvou formací? odpovím ti na tvou otázku, až ty Mi odpovíš na Mou: víš, jakou cenu má pro Mě jediná duše?
Vím, že má velikou cenu, ale jakou přesně, to nevím, Můj Bože.
řeknu ti tedy, jakou cenu pro Mě mají duše, a tak ti zároveň odpovím na tvou otázku; duše má pro Mne takovou cenu, že část Mého poselství je napsaná pouze pro jedinou duši, která by už před tím, než odejde, neměla jinou příležitost; chápeš to teď?
Ano, chápu, a také vím, o kom mluvíš.
miluji tě, dcero, nepochybuj ani v nejmenším, že toto zjevení pochází ode Mě; budu ti vždy připomínat, kdo tě probudil ze spánku;
miluji tě, buď si vždy jistá Mou láskou; pracuj v pokoji a nezapomínej na Mě;
