22. prosince 1987

Vassulo, přišel čas sjednotit Mou Církev;
pojďte zase spolu, milovaná, pojďte
a znovu zbudujte tyto staré ruiny, znovu
vybudujte Mé staré základy, základy,
které jsem ustanovil Svýma Vlastníma
Rukama; ctěte Mou Matku jako Já, který
jsem Slovo a nade všemi, ctěte ji; neměl
bych si tedy přát, abyste Ji i vy, kteří jste
jen prach a popel, uznali a ctili jako
Královnu Nebes? dnes jsem zarmoucen,
protože vidím, jak málo z Mých tvorů ví
o Jejím významu; ti, kdo následovali
Luthera a úplně se izolovali, se musí
vrátit k Petrovi;

Vassulo, přišel čas sjednotit Mou Církev; pojďte zase spolu, milovaná, pojďte a znovu zbudujte tyto staré ruiny, znovu vybudujte Mé staré základy, základy, které jsem ustanovil Svýma Vlastníma Rukama; ctěte Mou Matku jako Já, který jsem Slovo a nade všemi, ctěte ji; neměl bych si tedy přát, abyste Ji i vy, kteří jste jen prach a popel, uznali a ctili jako Královnu Nebes? dnes jsem zarmoucen, protože vidím, jak málo z Mých tvorů ví o Jejím významu; ti, kdo následovali Luthera a úplně se izolovali, se musí vrátit k Petrovi;

Pane! Budou v šoku!

Vassulo, učiním, aby poklekli k uctění Mé Matky; jsem to Já, Pán, kdo mluví; skloním je! a až tak učiní, dám nad nimi zazářit Svému Světlu a pozvednu je; posílím vaše stonky a budete jako zavlažená zahrada, jako pramen vody, který nikdy nevyschne; znovu zbuduji Mé Základy;

pojď, milovaná, buď poslušná a tvárná jako dosud, abych do tebe mohl vtisknout Svá Slova; pojď, nikdy nezapomínej na Mou Svatou Přítomnost;

Ano, Pane.