1. prosince 1987
vyvolil jsem tebe, abych ukázal světu, jak veliké je Mé Milosrdenství, když jsem tě našel tam, kde se ještě stále nachází většina Mých dětí; kdybych si pro tebe nepřišel, byla bys dnes stále tam, kde jsou ostatní; pro Své nekonečné Milosrdenství přicházím, abych vás varoval a zároveň vás přitáhl k Sobě a připomněl vám vaše základy…
(Začínám chápat, že toto Poselství Lásky a Pokoje mezi Božími tvory a Poselství o sjednocení Církve, bude opravdu jedním z posledních pokusů Boha nás zachránit předtím, než nad námi vzplane Jeho Spravedlnost.)
jak dobře Mi teď rozumíš, dcero; bojíš se Mě?
(Bůh musel pocítit můj strach, z toho, co by mohl udělat, pokud se nezměníme.)
Ano, můj Bože, zvláště po oné vizi, kterou jsi mi dal.
ukázal jsem ti z toho jen část;1 Vassulo, Mé tvorstvo musí být varováno, aby se neopakovaly stále stejné chyby;
Jaké chyby, Pane?
když jsem ve Fatimě učinil Svůj velký Zázrak, varoval jsem tím Své tvorstvo, ale oni věnovali Mému varování malou pozornost; místo toho promarnili svůj čas pochybováním a diskutováním, přičemž nikdy náležitě nezveřejnili slova Mé Matky, takže jen velmi málo lidí se dozvědělo o naléhavosti tohoto Poselství; svými zločiny si potřísnili ruce krví a stáhli s sebou mnoho duší;
připomenu jim jejich hříchy minulosti2 a připomenu jim naléhavost Poselství z Garabandalu;
proč pochybovat o Mých Dílech? předávejte Má varování Mému tvorstvu; je třeba obrovského pokání; Mé tvorstvo musí být varováno a musí ve Mě věřit; připomeňte jim Mou Lásku,3 předložte jim Mé Slovo, podporujte Mě… pracujte pro Mě, ne proti Mně! nyní Mě vyháníte pryč, nehájíte Mé zájmy! hlásejte otevřeně Má Díla, která jsem vykonal v minulosti, a které konám dnes, Já jsem
trny v Mé Hlavě jsou ty kněžské duše, které sice vlastní klíče k poznání, ale nejenže samy nevstupují, ale též nedovolí vstoupit ani těm, kdo by chtěli! oni jsou Mými trny! tyto trny by Mě teď měly hledat a litovat; jejich ruce, na nichž ještě nezaschla krev z minulosti, jsou zodpovědné za všechny zločiny a ohavnosti; chci, aby litovali, že pohrdali Poselstvím Mé Matky v Garabandalu, nikdy je nerozšířili, jak mělo být rozšířeno a ignorovali jeho naléhavost; Ó,4 čeho se Mi to dostalo, Vassulo! kamenů, jejich srdce zkameněla; přijměte Pravdu! otevřete svá srdce! Garabandal je pokračováním Fatimy! neopakujte znovu své chyby!… – Petře!5
Petře, buď Mou ozvěnou! pas Mé beránky, Petře, nezapírej Mě znovu, milovaný;
(Když Pán řekl: „Petře, buď Mou ozvěnou! Pas mé beránky, Petře, nezapírej Mě znovu, milovaný,“ v tu chvíli bych byla umřela kvůli způsobu, jakým to řekl.)
pojď, ať ti pomohu; odpočiň si ve Mně;
(Byla jsem tím vším tak pohnuta, že už jsem prostě nemohla dál. Ježíš se mě snažil podpořit; když jsem se trochu vzpamatovala, řekla jsem:)
Když bych teď popsala Ježíše: Bůh téměř žebral. Řekl to prosebným hlasem.
ano, ano, Vassulo, z Lásky;
Miluji Tě, můj Bože! Jak bych Tě mohla vidět a slyšet tak smutného, aniž bych chtěla milionkrát umřít. Kdybych měla tisíc životů, dala bych je všechny, jeden po druhém, za Tvou Slávu, aby se zhojily Tvé Rány.
Mé Rány se zhojí pouze tehdy, když se Mé tvorstvo vrátí k Lásce, přijme Mě jako Všemohoucího a sjednotí se; pojď, poneseme Můj zármutek spolu;
Ježíši, přála bych si, abych mohla vykonat mnohem více, abych Ti přinesla zadostiučinění za druhé a oslavila Tě.
zůstaň Mi nablízku a Já se s tebou budu dělit o všechno, co mám; pojď;
