5. února 2004
dcero, oděl jsem tě rouchem světla, abych ukázal této generaci Svou Slávu; nečetli jste, že užívám větry jako posly a žhnoucí plameny jako služebníky? jediný den v Mých Nádvořích, pár kapek Mé Krve, Můj letmý pohled, pomazání svatým olejem a jsou připraveni a pevní jako skála, aby vyšli a předávali světu Mé Slovo; doprovází je zástupy svatých v nebi, aby zrychlili jejich krok; Já Sám je vedu, zatímco spěchají po této cestě, po které musíme jít; ach, Vassulo, Já jsem Vzkříšení a Život; všechno, co jsem ti dal v psané podobě je křišťálově třpytícím se pramenem, který očišťuje tělo a mysl, duši a srdce, smývá dehet a saze; Já, Kristus, mám sílu proměnit celé tvé bytí z temnoty ve světlo;
již osmnáct let k tobě mluvím ve tvém srdci skrze moc Mého Svatého Ducha; Mé Milostiplné Ódy, které obsahují mystická zjevení a nauku, jsou určeny tobě a této atrofické generaci; jsou darem od Otce, ode Mne a od Ducha Svatého; nemluvili jsme způsobem, jakým mluví filosofové, ale jako přátelé; poklad, který jsem ti odhalil v těchto poselstvích, jsem Já Sám… Má dcero, žádal jsem tě na začátku Mého volání, abys běžela a spěchala ke svým bratřím a sestrám, abys s nimi sdílela tento božský poklad, ve kterém Já zjevuji Svoji Slávu a Své Milosrdenství; žádal jsem tě, abys všechny shromáždila, bez ohledu na to, kým byli a k jakému patřili vyznání, abys je probudila z jejich spánku; někteří, jak sis mohla všimnout, Mi odpověděli s velkou horlivostí, ochotní uvést do praxe i asketický život; jiní Mi nedokázali porozumět a bezdůvodně Mě odmítli, což ovlivnilo i ty, kdo jsou v jejich okolí; dal jsem ti, Má Vassulo, též lekce Vznešené1 duchovní nauky, ale i ti, kdo říkají, že se Mi klaní a nazývají sami sebe Vznešenými, se dobrovolně připravili o to, aby vstoupili na dlaň Mé Ruky a uznali Mne; potom hrubě odmítli Má požehnání a Moji milost… tvrdí, že všechno ví, ale nevědí nic…
setkat se se Mnou, když zjevuji Sám Sebe skrze Světlo, je zázrak; pro Boha není nic nemožné; Já se tě tedy, bratře2 z Východní Církve, ptám:
– mohu Já, Bůh, odhalit Svá Tajemství člověku, jestliže je to Mým přáním?
– může Bůh, ve vaší době, zjevovat Sám Sebe člověku skrze paprsek božského Světla a může tomu tento člověk skrze milost porozumět?
– říkáš, že Pravoslaví je pravé náboženství, odmítalo někdy Pravoslaví možnost božského Vedení člověka skrze Světlo Ducha Svatého?
– řekni Mi, Můj příteli, co je vrcholem mystického života, o kterém mluvíš? není to snad důvěrné a osobní setkání se Mnou, Kristem?
– může člověk pouze svými vlastními silami proniknout Mé Poznání?3 ne, skutečně ne, Mé Poznání je možno proniknout pouze skrze světlo Kříže, který činí všechny věci, které jsou pro oko neviditelné, viditelnými a jasnými; jen skrze Oko vašeho Nástroje vykoupení je možné vidět i všechno, co s Ním souvisí;
– co tedy znamená znát Mě a rozumět Mi? a jaký je vztah mezi Bohem a člověkem? – mohu Já, Kristus, udělit plnost Své milosti těm, kdo milost upřímně hledají?
– řešíš denně mnoho věcí, ale Já bych byl upřímně rád, kdybys hledal útočiště v Mém Srdci a našel spočinutí ve Mně, svém Bohu…
– mohu Já, Bůh, ve vašich tak těžkých časech, svěřovat Svůj žal člověku, a sdílet Své starosti s kým chci?
– neklam sám sebe a neříkej, „pro obyčejného člověka je nemožné obdržet poklady Ducha Svatého!“ kdo jsi, abys Mě mohl soudit? co je prach, aby Mě vyzýval? bezesporu, nakonec bude každý souzen a zodpovídat se ze všeho, co udělal nebo neudělal;
– ty, kdo Mne zkoumáš, zakusil jsi Mne někdy jako David?4
– jsi si jistý, že Mne vlastníš, i když Mne nepoznáváš, když mluvím?
– nauč se říkat: „naučil jsem se, jak vlastnit Boha, Toho, který mne zplodil a dal se mi poznat, aniž by ztratil Svoji transcendenci! Ten, který zahrnuje všechno stvoření, mě též vlastní a nyní v mé nicotnosti ve mně uspořádal všechny věci, aby byly v souladu s Jeho božskou Vůlí…“ poté, co toto řekneš, Mi musíš říct, Můj příteli, jaké to je, objevit Mne ve svém nitru? jaké to bylo poodhalit Ženichův Závoj a objevit Mé Božství? dovol tedy Mému Svatému Duchu, aby tě navštívil Svým Světlem a proměnil tvoji duši v Katedrálu!
– může někdo dosáhnout, dokud je ještě na zemi, nepopsatelné a nejčistší ctnosti nedotknutelnosti5, aniž bych ho navštívil Ohněm?
– a pokud je třeba, abych prošel městem6, lze si toho nevšimnout? což nezapálí Můj průchod celé město?
– což jsi nikdy nečetl, že mohu vést Svůj lid a zjevit mu Svoji Vůli, aniž bych to musel dopředu oznamovat?
– je to zlo, když Ženich přichází k tomuto pokolení, aby přitáhl duše blíž do plamene Lásky Svého Srdce a zahalil je do Sebe, abych je uschopnil vládnout spolu se Mnou, jejich Bohem? vážně se tě ptám, co jsi udělal s Písmem? není Písmo reflexí Mne Samého? jak to, že když říkáš, že znáš Písmo, tak Mě nepoznáváš v tomto díle? jak je možné, že jsi tak snadno v rozporu s pravdou?
– může člověk, který je duchovně mrtvý, rozumět Písmu a uvádět ho do praxe, aniž by byl živý? jestliže někdo rozumí Písmu a Mým výrokům, které reflektují Mou Podobu, tak nebude říkat: „Písmo a nauka Církevních Otců mi stačí…“
v této době milosti se představuji jako Milosrdenství; nepřišel jsem přidat něco nového nebo popírat Písmo a církevní Tradici, ani jsem nepřišel založit nějakou novou církev, ale přišel jsem, abych obnovil Své stvoření a vzkřísil mrtvá semena k Životu ve Mně; přišel jsem, abych zkrášlil Svou Církev7, kterou jsme vykoupil Svou Vlastní Krví, obohatil ji a naplnil božským Světlem; přišel jsem se Svým Milosrdenstvím, abych sjednotil Svou Církev; pochop, že všechno je podřízeno Mé Vládě; ic
