2. listopadu 1997
(Neděle)
(Když jsem byla v řeckém pravoslavném kostele na Mši Svaté, najednou mě sevřel strach při pomyšlení, že možná nejsem připravena, abych přijala našeho Dobrého Pána ve Svatém Přijímání, a že kdyby tomu tak skutečně bylo, mohla bych na sebe přivolat hněv a Soud Boží.
Zatímco se mi hlavou honily takové myšlenky, tak jsem najednou začala v srdci cítit radost a rozkoš, které napřed vycházely z mého srdce, ale pak se rozšířily jako teplá utišující tekutina až do morku mých kostí. Zatímco jsem zakoušela tuto útěchu, byla má duše přetvářena, aby vystoupila ze svého strachu a tísně do radosti a světla. V této radosti má duše chválila Pána a v tichosti jsem Mu zpívala. Znovu jsem ožila.
Pak jsem z ničeho nic viděla, jak Pán otevřel Ústa, aby mi něco řekl. Bylo zřejmé, že má velikou radost a s potěšením mi řekl…)
pojď ke Mně…
(… a zároveň otevřel Svůj zelenavě modrý plášť. Toto Jeho gesto mě k Němu přitáhlo, jako magnet přitahuje železo. Tímtéž způsobem byla má duše neodolatelně tažena k Jeho Srdci, až se má hlava ocitla na Jeho Hrudi. Pak mi, něžně jako vždy, Milovník lidstva řekl…)
ach, jak neskutečně ubohá můžeš být!
(…Myslela jsem si: „Může si snad někdo přitisknout na prsa oheň, aniž by se mu nevzňalo srdce? Jsem tady a objímám Nejsvětější Srdce, jak by pak mé vlastní srdce nemělo být uchváceno ohněm lásky?“
Zatímco jsem se hlavou opírala o Jeho Božské Srdce a spočívala jsem na Jeho Prsou, cítila jsem, jak se Jeho Hruď rozplývá a má hlava je pohlcována Jeho Tělem. Moje hlava prošla Jeho Tělem a Jeho Nejsvětějším Srdcem, až se ocitla zahalena v Jeho Srdci a tímto způsobem spočinula v Synu, který je nejblíže Srdci Otcovu…)
toto Srdce je tvým místem odpočinku; nádobo-Mého-Světla, toto Srdce je Jedinečným, Prvním a Posledním místem, ve kterém vaše ztrápené duše mohou najít trvalý a láskyplný pokoj a sladkost;
(…Zatímco mi můj Milovaný říkal tato laskavá slova, objal mě Svými Pažemi a čím dál víc mě tiskl na Své Srdce, jako když chce někoho ochránit před zimou. Zcela mě skryl pod Svým Pláštěm. Způsob, jakým mě držel, připomínal někoho, kdo se bojí, že ztratí toho, kterého drží. Když jsem v kostele zakoušela všechny tyto věci, tak jsem přemýšlela, zda to mám zapsat nebo ne, a On řekl…)
zapiš to k užitku duší a Já se k tobě připojím, abych také zapsal Svou část;
(…Pánovo Srdce teď úplně pohltilo mou hlavu. Bylo jako brána do Nebe a během těch rozkošných okamžiků, zatímco se má duše těšila z nevýslovné sladkosti a něhy tohoto nebeského odpočinku, byla má hlava neustále zahrnována laskáním…)
zahrnul jsem tvou duši Svou přízní; nyní tě žádám, abys tímto způsobem zůstala v Mém Srdci; zůstaň se Mnou, Má milovaná;
(…Pak, zatímco se má duše cítila opojena jako vínem, Pán mi dal ve Svém Srdci zakusit Svou sladkost, která mi připomněla sladkou chuť našeho Svatého Přijímání1 a zároveň byla má hlava zahalena sladkou vůní, opět jako vůně Svatého Přijímání.
Pak, zatímco jsem ještě takto odpočívala, všimla jsem si, že mé okolí je naplněno kouřem, sladkým kouřem páleného kadidla. V tomto klidném prostředí jsem stále slyšela mého Pána a mého Milovaného opakovat tato slova…)
zůstaň zde, zůstaň ve Mně, pak přijď dopředu a přijmi Mě; udělej Mi radost a zůstaň zde;
(…Povzdechla jsem si a divila jsem se, co na tvoru, jako jsem já, působí Pánu Ježíši takové potěšení. Naprostá nula. On, Dokonalé Bytí, On, který nikoho nepotřebuje, není možné si ani představit, že by se na mě dvakrát podíval…)
tvá naprostá ubohost dojímá Mé Srdce a celé Mé Bytí do té míry, že se Mé Oči plní slzami Milosrdenství, kdykoli na tebe pohlédnu;
(…Chtěla jsem něco říci.)
ne, nemluv; vstřebávej Můj Pokoj a naplň své srdce tímto tichem, těš se z těchto okamžiků milosti a vstřebávej sladkost, kterou ti Tvůj Pán nabízí; občerstvi své srdce, Má milovaná, zůstaň v Mém objetí a dovol, abys byla milována; nedovol své mysli, aby se zatoulala ve světě, protože od světa nic nedostaneš; místo toho pojď ke Mně a okoušej Mou sladkou lásku, kterou k tobě mám a vždy jsem měl;2 – lépe řečeno: nevýslovnou slabost;
drahá perlo v Mé Ruce, vroucnost Mé Lásky k tobě je tak veliká, že v těch plamenných okamžicích lásky Mé Božské Oči nemohou než být upnuty na tebe; stále o tom přemýšlej, dokud pro tebe nepřijdu;
nemám nikde žádné jiné potěšení než v těch okamžicích, když jsem s tebou a když jsi pro Mě jako otevřená kniha, abych do tebe napsal Svou Novou Píseň Lásky; vždy Mi buď k dispozici a dobře připravená, a tak zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají; formoval jsem tě, aby ses stala Mou žačkou;
Pane! Když o tom přemýšlím,
formoval jsi mě úžasným způsobem.
Formoval jsi mě v tichu
skrze Svého Svatého Ducha
a tím, že jsi do mě vdechoval
tato božská zjevení
ze Svého Nejsvětějšího Srdce!
Nebylo to stejně, jako když jsi nahlas
vychovával Své učedníky!
ano! chtěl jsem, aby ses ke Mně obrátila celým srdcem, abych přitáhl tvé srdce k Mé Lásce a Mé Síle; chtěl jsem připravit tvou duši, aby nesla Mé Božské Poselství; ach Vassulo, všechno, co ti nyní říkám, budeš slyšet znovu, až se ti zjevím otevřeně v určený čas; nyní se Má Duše raduje při pohledu na Mou zahradu3 a těším se z toho, že v tobě dýchám; každý krok, který Mi dovolíš udělat v Mé zahradě, bude vykonán citlivě a bude pro tebe útěchou;
Jak bylo možné,
že když Tvůj Božský Pohled
shlédl dolů na zem,
aby uchvátil mé srdce,
tak při pouhém pohledu na mě
jsi neuprchl, ale místo toho
Ti má nehodnost udělala takovou radost
a přitáhla Tě ke mně?
je známo, že volám nejmenší ze svého tvorstva; pak jsem se na tebe podíval a zamiloval jsem si tě…4
řekl jsem ti na začátku, že jestliže Mi dovolíš, abych tě utvářel, povedu tě nitkami lásky Svou milostí a vtisknu ti do duše Svůj Božský Obraz; a s touto Božskou Pečetí, která je otiskem Nejsvětější Trojice, budeš vtahována do plnosti Našeho Božství, čímž se zdokonalí tvé důvěrné spojení s Námi v Naší Božské Lásce;
mám v úmyslu, nejdražší, pokračovat a šeptat ti do ucha Má tajná zjevení, a zatímco na tebe budu ke Svému potěšení hojně vylévat Své dary a projevy přízně, neustále ti budu připomínat, že když jsem tvé srdce tak neoddělitelně vtáhl do Svého, tak tímto Svým toužebným gestem jsem završil naše spojení a tvůj duch se Mou milostí stal jedním se Mnou;5
dal jsem ti modlitbu,6 jíž zasvěcuješ tělo a duši Mému Nejsvětějšímu Srdci, aby tvé myšlenky byly Mými myšlenkami, tvé skutky Mými skutky, a kterou Mi dobrovolně odevzdáváš svou vůli, aby se v tobě stala Má Vůle;
připomínám ti, že když budeš spočívat svou hlavou na Mém Srdci, v těchto okamžicích vnitřní radosti, Já budu tepem tvého srdce, výmluvností a kouzlem tvé řeči, Já budu světlem tvých očí, abych dal dobrou radu těm, kdo ji potřebují; každý tvůj pohyb, každé gesto bude pocházet ode Mě; ty budeš naslouchat všem Mým vzdechům, rozumět7 jejich významu, takže budeš jednat podle Mé Božské Vůle; milostí budeš vdechovat Mou sladkost, jak jsi to dělala, když tvá hlava spočívala na Mém Srdci a okoušela Jeho sladkou chuť;8
pamatuješ, jak tě Můj Otec učil?9 řekl ti, že jestliže Mu dovolíš, aby posílil tvá pouta s Ním, tvá duše s Ním bude tak spojená a tvůj duch tak pohlcen v Mém, že všechno, co budeš dělat, bude v souladu s Mou Vůlí; tvá díla budou zakořeněna v Naší Dobrotě a tvé konání v Našem Duchu; pak ti Můj Otec uvedl příklad, jak pracují údy tvého těla: „přece neříkáš své ruce, co má dělat, prostě dělá, co chceš;“ to bude způsob, jakým Tě povedeme;
Pane, odpusť mi nedostatek důvěry v Tebe a ke všem těm milostem, které ses rozhodl mi darovat v takové hojnosti, i když jsem si je naprosto nezasloužila. Skrývala jsem Tvé milosti. Hřešila jsem strachem z toho, co si druzí pomyslí.
svět se bude vždy snažit, aby tě oklamal a aby zranil toho, kdo je Mi tak drahý; a když nasloucháš světu, který tvou mysl odvádí od kontemplace, už jen toto zraňuje Mé Srdce;10 milostí jsem tě vtáhl do Svého Nejsvětějšího Srdce, abys byla jen Má, a milostí tě chci uchovávat v tomto spočinutí; když na tebe tento chladný svět bude útočit svými pokušeními a bude se snažit znetvořit tvou duši, aby se mu připodobnila, poběž ke Mně a ukryj se v Mém Srdci; měj ve Mě důvěru a svěřuj Mi všechny své problémy; čekám jen na to, abych ti mohl projevit laskavost, Má vyvolená;
svět se bude vždy snažit zatáhnout tě zpátky do svých útrob, do temného údolí, kde je pouze prázdnota; ale Já jsem tě vyvolil z tisíců, tak proč Mi působíš smutek nedostatkem důvěry? Moje spojení s tebou ve Světle Mého Božství je tak dokonalé, že už nesmíš ztrácet důvěru; místo toho si polož hlavu na Mé Srdce a už nepochybuj o našem požehnaném spojení; pojď a řekni Mi teď:
„můj Ježíši, Božské Milosrdenství,
neměla jsem v Tebe důvěru,
a tak jsem Tvému Srdci
způsobila bolest;
nyní Tě ve své nouzi
a s veškerou pokorou
prosím o odpuštění,
abys ve Svém Nekonečném
Milosrdenství a Dobrotě obnovil
mou znetvořenou a zraněnou duši;
znetvořenou a zraněnou skutky
a řečmi světa proti mně;“11
přijal jsem tvou modlitbu s potěšením;
doplním tvé nedostatky, abych oslavil Své Jméno třikrát Svaté; od této chvíle už Mě nenechej prožívat úzkost a žal, který je nesmírnou bolestí pro všechny Mé svaté a anděly, neboť nejsou schopni utišit Mou bolest; jestliže pak svět bude trvat na zpochybňování Mé volby, ať jejich hříchy padnou na jejich vlastní hlavu; zasáhnu Svou spravedlností; jestli nakládají s Mou vyvolenou, jak se jim zlíbí, s tou, na niž Mé Nejsvětější Srdce pohlíží se zvláštní náklonností, mocně je pokárám;12 ale pokud ty za ně budeš konat zadostiučinění, pak je ve Svém Nekonečném Milosrdenství donutím, aby pochopili a přijali svůj hřích;
ve Své Lásce, jak jsem ti řekl na začátku, jsem tě k Sobě připoutal takovým způsobem, že by pro tebe bylo těžké tato pouta zpřetrhat;13 učinil jsem tak poté, co jsi Mi řekla své „fiat“ z čisté lásky; má žárlivá láska by nestrpěla, abychom byli někdy odděleni a naše spojení přerušeno;
v okamžiku opojné radosti jsem ti dal další milost: manželské spojení, které tě táhne ještě hlouběji do spočinutí v sladké kontemplaci v Mém Božském Srdci; v tomto rozkošném spojení mezi tebou a Nejsvětější Trojicí se staneš Naší Harfou, budeme tě s potěšením používat a získávat skrze tebe veliká vítězství; ty se zase budeš těšit z toho, že s Námi budeš sdílet Naše Nádvoří; naší Božskou Milostí se staneš Naší Litanií;14 lilie Mého Srdce, byla ti zjevena Nekonečná Něha, aby se od tebe druzí učili a získali v té samé míře, jaké se dostalo tobě; lilie Mého Srdce, Naše blízkost tobě je tvou blažeností;
Má Božská Vůle zakořeněná v tobě je největším darem, který jsem ti mohl poskytnout výměnou za tvou; se Svou Božskou Vůlí v tobě mohu doplnit všechny tvé chyby a tvé nedostatky; slova, která vyslovíš, budou Má, protože Já budu tvým rouchem a ty budeš mít Mou Mysl; ačkoli je ti často vyčítána přísnost, ve skutečnosti tvá přísnost není tvá, ale Má; ti, kteří tě proto kárají, se zcela nezřekli svého hříchu… stále zapomínají, že duše, která se jednou spojila s Bohem, se s Ním stává jedním duchem a jednou myslí; udělil jsem ti pro tvé poslání všechny tyto dary z Lásky, kterou k tobě mám, ale také k obnově Mého Domu;
ach, Vassulo, někdo se zeptá: „proč Pán tolik zdůrazňuje Své spojení, Své dary a milosti?“ připomínám všechny tyto věci, protože svět se stále bude pokoušet donutit pochybovat Mou vyvolenou o Mých darech, které jsem jí dal; v prvních dnech tvého poslání jsem tě, Má Vassulo, upozornil na to, že tvé skutky lásky budou nepochopeny, že budeš štvána jako zvěř a že budeš trpět protivenství, ale také na to, jak tě bude vždy zaštiťovat Má otcovská ochrana, a že přijdu, abych tě vysvobodil, utěšil a vytrhl z tesáků zlého; řekl jsem ti, že často se bude na Má královská Poselství plivat, že budou odmítána a zesměšňována, ale také že při tobě vždy budu stát, abych ti dodával odvahu; stále ještě bydlíš na zemi, ale Já jsem dobře zabydlený v tobě; tak se neboj; dokud jsi na zemi, svět se ve své temnotě bude stále snažit škodit ti a zraňovat tě;
nemyslím tím, že by ses měla odloučit od svých přátel, ale pamatuj, nesvěřuj se lidem15 někteří budou chtít donutit tvou ruku, aby dělala to, co je v rozporu s tvou vůlí, což by bylo též v rozporu s Mou Vlastní vůlí;
jiní budou předpokládat, že Mé úctyhodné dary, kterých se ti dostává, jakož i projevy Mé přízně, nejsou božské a nepocházejí ode Mě; těm mám co říci: „jestliže říkáte, že nejsou božského původu, pak by mohly být jenom, podle vašich narážek, od otce lží nebo z podvědomí; nikdy vás nenapadlo, že odsuzováním Mého Díla hřešíte proti Duchu Svatému a že takový hřích se neodpouští? jestliže říkáte, že celé toto božské Dílo pochází z podvědomí, pak Mi vysvětlete, jak by někdo, kdo neměl žádnou znalost Děl Moudrosti a neobdržel vzdělání dokonce ani v základech katechismu, mohl vytvořit spisy takové brilance a učenosti?“
zatím16 jsem jim podal dostatečný důkaz a nedám jim jiný, než jaký jsem jim už dal; pak tu budou ti, kteří navzdory tomu, že se tě ptali na radu, ji nebudou brát v úvahu, protože jejich duše bude řešit jejich vlastní zájmy a bude se podřizovat jejich lidské vůli, a ne Mé;
řekl jsem ti, že po tu dobu, kdy budeš mít přitisknutou hlavu na Mém Srdci, v těchto okamžicích spočinutí, budeš vnímat údery Mého Srdce, což tě uschopní k tomu, abys dala dobrou radu těm, kdo ji potřebují; ale opět, svět ještě nevysvobozený ze svých zlých myšlenek, bude podceňovat Mé poklady, které jsem na tebe vylil, pod záminkou, že nejsi potvrzená17 …
překonej nyní svůj nedostatek důvěry v dary a projevy přízně, které jsem ti tak velkoryse udělil, a s celým srdcem opakuj modlitbu, kterou jsem ti dal…
(Učinila jsem tak.)
už se neboj, budu i nadále pečovat o tvé další potřeby;
Modlila jsem se. Pane, ale jak si mohu být jistá, že Tě opět nezklamu?
Já jsem zde, abych ti připomněl, že budu vždy přicházet a přivádět tě zpět ze všech nebezpečných cest, na které bys mohla být v pokušení se vydat; stále ti budu prokazovat Svou něžnou péči, kterou zahrnuji Své vyvolené; pojď, dnes chci, abys byla šťastná, protože mohu naprosto pravdivě říci: učinila sis z Mého Slova svůj domov a stala ses Mou žačkou a skutečně Mou;
Můj Bože,
vedl jsi mou nehodnou duši k tomu,
aby Tě následovala,
a udělil jsi mi nezaslouženě
drahocenné bohatství
a v bezmezné Lásce
jsi pozvedl mou duši.
pozvedl jsem tvou duši také k užitku Své Církve;
Vassiliki, dal jsem ti Poselství největší závažnosti; během všech těchto let jsem do tebe vdechoval Božská zjevení, která všechna pocházejí z Mého Nejsvětějšího Srdce; můj Duch byl a je tvým Vůdcem a tvým Světlem; vpravdě jsem na tebe vylil božské milosti, aby z nich mohli mít užitek také ostatní lidé;
všechna Má Díla jsou dobrá a srdečně vítaná těmi, kdo jsou pokorného a čistého srdce, ale nesluší se, aby se Mým Dílům dostávalo chvály z úst hříšníka; jak jsem řekl, tímto Božským Pokladem, který pochází z pokladnice Mého Nejsvětějšího Srdce, jsem vám všem podal dostatečný důkaz, abyste nepochybovali;
kromě toho, Vassulo, že jsem ti dal vnější znamení Své Lásky, dal jsem ti též Poznání a Poučení, které skrze tyto spisy neustále obohacuje tebe i druhé; Má holubičko, jsi si vědoma všech těchto Božských vnuknutí, která ti vdechuje Duch Svatý?
(Povzdechla jsem si. Cítila jsem se tak dojata něžností Jeho Hlasu, že se mi nedostávalo slov k tomu, abych to popsala.)
Já jsem dnes s tebou, abych ti pomohl překonat všechny tvé slabosti; nemohl jsem se už dál dívat na to, jak ve své skromnosti zatajuješ Mé Božské dary, které jsem ti dal;
Ve Své největší Dobrotě
jsi nám ráčil dát
dostačující Manu,
v níž se dnes naše duše raduje.
Je nehmotná,
ale jakmile ji jednou něčí duše vstřebá,
hladoví po další,
a tak jsem zde,
stále ještě nedokonalá,
a jen toužím podat zadostiučinění
za to, čím jsem zarmoutila
Tvé Božské Srdce.
Kéž se mé chyby a nedbalosti,
které Ti způsobily bolest,
obrátí v horlivost, důvěru
a kytici myrhy.
drahá, nejsem necitelný ke všem těžkým námahám, které jsi podnikla v Mém Jménu, ani k těžkostem trpělivě snášeným pro Mě, Má holubičko; nejsem necitelný ani k tvým nynějším prosbám a jsem rád, že spoléháš na Mou Milost;
Působí mi radost trpět pro Tebe.
nepodlehni únavě na cestě se Mnou;
Můj Pane,
dej mi příležitost k tomu,
abych otevřela svá ústa
a chválila Tě beze strachu
a bez pochybování.
proto musíš spoléhat na Mě a naplňovat svého ducha Mým Duchem, abys mohla dále národům zpívat a přednášet Můj Chvalozpěv Lásky; proto jsem tě pozval na pouť a rekolekce v Mém Těle, Má věrná pomocnice; těš se z Mé milosti a raduj se z Mé společnosti v tomto důvěrném světle milosti, která ti byla dána Mým Otcem, a zakoušej, jak to již děláš, sladkou chuť Mého Srdce;
(Když mi můj Pán říkal tato slova, neustále jsem cítila, že jsem nořena do Jeho Srdce, a zakouším a vdechuji znovu vůni podobnou Svatému Přijímání.
Náhle Ježíš jako by odvrátil Svou Svatou Tvář a díval se na čtenáře (toho, kdo čte tyto řádky). Výraz Jeho Tváře byl slavnostní a Jeho pronikavý Pohled byl upřen na čtenáře. Pak, zatímco mě objímal Svými Pažemi a Jeho Plášť mě úplně přikrýval, což vyvolávalo dojem jako by chránil oběť před jakýmkoli dalším útokem, řekl:)
kéž se otevře srdce čtenáře, který četl tyto stránky! kéž se otevřou jeho oči a uši! až dosud jste zcela nepochopili Můj Nebeský Poklad, ani jste vůbec nedocenili Můj dar18 vám; stále jste ještě nepochopili to, co má nezměrnou hodnotu a co vám nabízím po všechny dny vašeho života:
obrovskou milost, že Mě můžete znát v důvěrném spojení a niterně zakoušet Mou sladkost a Mé Božské polibky ve svatební komnatě Mého Srdce; šťastni jsou ti, kdo Mi naslouchají a tuto milost získají; běda těm, kdo ve své zkaženosti a ve své poskvrněné duši této milosti odporují; jednoho dne budou ve své bídě plakat;
je dobré konat pro Mě dobro a praktikovat některé pobožnosti, stejně jako skutky lásky, díkůvzdání a skutky zadostiučinění, ale byl bych velmi zklamán, kdybyste měli zemřít, aniž byste Mě poznali;19 byl bych velmi zarmoucen, kdybyste zemřeli teď, předtím než Mi porozumíte;20 mnoho z vás je zaneprázdněno každodenními povinnostmi, které se Mi líbí jen tehdy, jsou-li konány s láskou a jsou-li v souladu s Mou Vůlí, ale bylo by to neúplné, kdybyste se neotevřeli milosti a neuznali Mě v Mém důvěrném přátelství; tak pojďte a přijměte Mé důvěrné společenství, a Já vás ke Svému velkému potěšení uvedu do skrytých tajemství Našeho Srdce;21 vy a My budeme neoddělitelně spojeni v Naší Lásce navěky věků;
(Ježíš se pak s vážným pohledem otočil ke mně a řekl:)
nyní jsem, jako už dříve, k tobě mluvil ze Srdce, abych ti připomněl, Mé dítě, Svou Nekonečnou Lásku, a zvláště abych odstranil semeno, které ti vnutil svět; už jsem se nemohl dívat, jak ta, kterou jsem přijal za vlastní, Můj radostný posel, je trhána na kousky pochybnostmi, které se jí svět pokusil vnutit, aby jimi zaměstnávala svou mysl:22 tvůj strach, Vassulo, že jsem do tvého srdce strčil kostku ledu místo Své Božské Milosti, Mě znevažuje a naprosto se nezakládá na Pravdě… protivenství ti nevzala Pokoj, který jsem vložil do tvého srdce, a to je dobře; ale kvůli Mně, Má holubičko, už nikdy znovu nepochybuj o Mých milostech a bezmezné Lásce, kterou k tobě mám neustále;
Neztrácej důvěru ve Mne. Proč? Nevidíš, jak bláznivě jsem do tebe božsky zamilován? Tak tě prosím, abys Mi důvěřovala. Dokud jsi ještě na zemi, zůstaň ve Mně, abys zdokonalila své spojení se Mnou, a přijímej Mne co nejčastěji ve Svatém Přijímání, zvětšuj svou lásku ke Mně a oddej se Mi. Zůstaň v tomto Místě Odpočinku23 navždy a dovol Mi, abych tě udržoval v této Výhni Lásky, kde ti budu dávat zakoušet sladkost Své Lásky;24
Mt 7,21-23.
