29. prosince 2018
ach, Vassulo! málo víš o milostech, které jsem ti udělil, abych tě uschopnil Mě slyšet a být v Mé Přítomnosti… není mysl, která by mohla pojmout Mou transcendenci, která nemá žádné hranice; vidíš, že beze Mne nemůžeš dělat nic… apoštole, pozvedl jsem tě k bytí… a abys byla ve společenství se Mnou, což Mě nesmírně těší; řekl jsem společně se Srdcem Mého Otce,1 že budu tvým Strážcem, a ty budeš Znamením Mé Lásky; Lásky, kterou mám k celému lidstvu; byl jsem dlouho shovívavý vůči celé této generaci a Mé Oči, Oči Otce2, jsou vyplakané proudy slz kvůli zkáze, do které se řítí Naše stvoření;
Otče! lidé se nechtějí změnit, dokonce o Tobě nechtějí ani mluvit!
ano, i mezi těmi, které jsem volal, velmi málo naslouchalo;
Je to těžký zápas a místo nějakého zlepšení vidím v našem světě silnější a nelítostnější rozbroje a krutost a rebelii a hluchotu…
ne na dlouho, Vassulo, ne na dlouho… zůstaň Mi věrná; buď jako sparťanský bojovník, ale zároveň jako kvetoucí lilie; buď něžná v projevu, ale rozhodná, a jako pluh, který připravuje půdu, do které budou zaseta Má semena; Já, Jahve, tvůj Otec, budu nadále mluvit skrze tebe; chval Mé Jméno a oslavuj Ho a nedovol zlému, aby tě okradl o Pokoj, který jsem ti udělil, Mé dítě!
