31. prosince 2000
Kristus je Král!
ať se louky zazelenají a jásají,
ať všechny lesní stromy křičí radostí,
neboť Slovo Boží
je nám znovu sdělováno;
otevřel Svá Ústa, a když tak učinil,
zaplavuje nás zářící Světlo
a zdobí nás všechny jako třpytky;
Jeho Světlo působí,
že Jeho Svatá Tvář vypadá,
jako by přes Sebe přehodil
stříbrný závoj;
slovo1 je tedy vysloveno
s královskou milostí a velebností,
ale zároveň s melancholickým povzdechem;
každé stvoření by mělo otevřít své
duchovní uši a slyšet vzdech našeho Krále,
mělo by padnout na kolena,
pokud se nechce nechat zničit zlým…
chrámy Boží,2 zkouším vaše zdi a nejsem spokojený, neboť máte tendenci brát Mé Slovo na lehkou váhu…
seslal jsem Svého Anděla, aby zkontroloval Mé chrámy a obešel je; poslal jsem ho, aby obhlídl Mé paláce, a co viděl, bylo úděsné… vaše zdi ztratily svou dokonalost a z paláců ze slonoviny, vznešených příbytků vašeho Krále, z vašich hradeb se nyní staly ruiny, protože jste přestali vzývat Mého Svatého Ducha, jehož prozařující paprsky vás občerstvují a posvěcují Můj příbytek;
Mým záměrem bylo naplnit vás poklady3 uvnitř vašich hradeb a učinit v nich zázraky, abych v nich vybudoval plnost Sebe; Mým dobrotivým záměrem bylo vlít Sebe do vás a zbožštit vás; rozumíte Mým záměrům? Já, Bůh nejen Své Církve, ale celého stvoření, vám toužím dát Sám Sebe; Mé život přinášející projití vámi nezůstane bez povšimnutí; Životodárná Studna vytryskne jako pramen uprostřed vašich tak ubohých hradeb! a zatímco budete kříšeni, se zpěvem a s radostí zvoláte:
„Nejmilostivější a milující Bůh, jehož Velebnost chválí celé Jeho stvoření, mě naplnil světlem vzkříšení! požehnáno buď Jeho Svaté Jméno! můj Trojjediný Bůh ve mně září;
Ženich celého Svého stvoření do mě milostivě vstoupil, aby mě zahalil do Svého mystického učení, které vychází přímo z Jeho Úst a zaplavuje mou duši Světlem Moudrosti a Jejími Poučeními; přišel ve vznešené Slávě, aby připomněl Svému lidu moc spásy skrze odpuštění hříchů; a to skrze Nekonečné Milosrdenství Svého Srdce;“
Ó, ano! všechny Mé cesty jsou milost a pravda… a Má Ústa pronášejí Pravdu; v Mých Slovech není nic překrouceného, nic falešného, nýbrž jsou oděna majestátem a mocí a též vznešenou nádherou; probuďte se, chrámy!4 proč spíte? máte před sebou svého Boha, který vás zve v celé Své vznešenosti a nádheře! Já jediný kraluji a jsem před vámi, abych vám nabídl Své nekonečné Poklady; váš bude zisk;
podívejte se! slíbil jsem vám, že vzejde Úsvit,5 ale zdá se Mi, že si nevážíte Mé nabídky; ani jsem neslyšel žádná díkůvzdání za Mé milostivé gesto; ještě jsi nedospěla, generace, a pokud věříš, že jsi dospěla, pak jsi nedospěla v Mých Nádvořích, nýbrž v jiných místech; v Mých Rukou je nespočetné bohatství, které dávám bez omezení, ale když jste je obdrželi, mnozí z vás je upravili po svém, mnozí je vyměnili za falešnou napodobeninu6 a odchýlili se od pravdy;
na začátku Mého Vznešeného Tématu7 pohlédl Můj Otec s velkou nelibostí na zemi, která byla ve zmatku a vřavě, a řekl: „stala ses zhýčkanou,8 generace…“ dnes říkám: „nedospělas ve Mně, těžce pěstovaná, tvé větve jsou zlámané; tvé ovoce je nepoužitelné, nezralé a kyselé, k ničemu; zrada oklamala tvou hloupost…“ Úsvit9 byl s vámi, ale nebrali jste vážně to, co je svaté; okouzlení zlem vrhá dobré věci do stínu a vichřice touhy rozkládá prosté srdce;
přišlo ti někdy na mysl, zlá generace, že milost a milosrdenství čekají na vyvolené Boží? pochopilas někdy, že tě volám? minula tě Má požehnaná slova jako bezvýznamná neověřená zpráva? vytratila se Má Přítomnost jako stín? – zdá se, že uloupené vody tě přitahují a chléb, který se jí v tajnosti, ti v ústech chutná víc, poblouzněná generace! proto jsou tvá ústa volně vydána zlu;
nyní opět vylévám Své Srdce;10 Ó, generace! kéž by sis jen uvědomila milost své doby, milost Mého Milosrdenství! milost, která přesahuje poznání člověka! a ačkoliv vím o tvých velmi podlých úmyslech a opovržení, kterého se Mi dostane od mnohých z vás, jež miluji, tak s nezměrnou Láskou pokračuji ve Svých záměrech, zatímco Mě odsuzujete11 jako žebráka, kterému je upřena láska, a jednáte se mnou jako se zločincem; mistři v podlosti, spoléháte na své světské poklady, a ne na Mé Božské Poklady, které vám mohou přinést spásu;
Ó, Pane, zůstal nějaký dobrý člověk? Aspoň jediný?
nikdo není dobrý kromě Boha; a jedině Bůh vás může zbožštit tím, že vás přivede na cestu ctností, zbožštit vás, abyste se stali kostí Jeho Kosti, tělem Jeho Těla a byli uznáni jako Jeho Vlastní sémě…
Můj Duch pláče, protože nikomu nechci zakázat být v Mé Věčné Přítomnosti;12 ve Své velké slitovnosti jsem připravený smýt vaše chyby, chrámy Boží, pokud se pokoříte a budete činit pokání, i když neodpustím slova13 rouhače; čiňte pokání, protože Můj Svatý Duch nikdy nezůstane v těle, které je v dluzích hříchu; nezarmucujte Mého Ducha Svatého, když obviňujete to, co přichází od Boha, a když nazýváte dobro zlem; to bude osudné pro vaši duši;14
Můj Duch je zlomený tím vším, co vidím shůry; hříšník se nemůže skrýt Mým Očím, ani ten, kdo vykřikuje dnem i nocí „pomsta“ na svého bratra v hluboké noci; ach, Vassulo, ať z tebe zní Má Slova; řekni všem, dobrým i špatným:
„dám Svému Hlasu zaznít z Nebe; volám hlasitě, aby každý slyšel, dobrý nebo špatný; ano, skutečně, Můj Hlas doléhá až na konec světa; dobří stejně jako špatní potřebují činit pokání; dobří, protože nekonají přesně Mou Vůli, a protože se správně nemodlí15 – mnozí z nich ke Mně přistupují jen slovy; špatní, protože páchají smrtelné hříchy pro tvrdost svého srdce a svou lhostejnost vůči Mně a Mému Zákonu;“
přestože Mé chrámy nyní leží zneuctěné, Já ze Svého nekonečného Milosrdenství budu dál na tuto nemravnou generaci vylévat Svého Ducha, abych ji oživil; pak zajásá tato pustina a přinese plody; tehdy se láska spojí s neporušeností, minulý svět zmizí…
ačkoliv jsem předpověděl, že mnozí z vás, zpití zlobou, odmítnou Mé divy, nakonec budu triumfovat nad tímto zlým pokolením; když se vás zeptají: „ale Kristus již zvítězil; přemohl svět, vždyť to Sám řekl; tak jak může zvítězit ještě víc? co je to za vítězství, o kterém mluví?“ řekni jim toto, dcero: „protože znám všechno, co bylo předtím, než jste byli stvořeni, a vím, že tato otázka bude mnohými z vás vznesena, znovu vám opakuji slova, která jsem pronesl k Otci; napiš:
„Jako Ty, Otče, jsi ve Mně a Já v Tobě,
ať jsou i oni v nás,
aby svět uvěřil, že Ty jsi Mě poslal…“16
„Dal jsem jim poznat Tvé Jméno
a dám jim je poznat,
aby v nich byla láska,
kterou jsi Mě miloval,
a Já byl v nich…“17
až přitáhnu všechny lidi k sobě, do Svého Srdce, budu opět oslaven; Já jsem nový Adam a jsem světlo Učení a Svaté Moudrosti; když si všichni lidé, to je svět, uvědomí a uvěří, že Mě poslal Otec, budu znovu triumfovat, neboť řeknou jedním hlasem:
„toto je Kristus, jeden z Boží Trojice, čisté Světlo, které ozařuje duše a celé Jeho stvoření Svým Božským Světlem; Ó, Pane a Bože, Svýma Rukama jsi stvořil všechny věci s velebnou důstojností; s radostí a s úsměvem jsi všechno stvořil a naplnil dary všechny věci, ale ďábel nás kvůli své žárlivosti připravil o tyto milosti, a dokonce o život; připravil nás o Tvé Světlo, dokud nepřijdeš, Spasiteli a Vykupiteli, abys nás zachránil; Pane pánů, pomazání naší duše, Světlo třikrát svaté, proměnil jsi silou Svého božství Své božské Tělo, když jsi byl na zemi, skrze Své Vzkříšení a změnil je v duchovní a neporušitelné; přemohl jsi všechno hmotné na světě; zvítězil jsi nad Smrtí; navěky jsi stvořil Zjevení,18 Milovníku lidstva, Ty jsi živý Bůh, který nám dal Svou Nevěstu,19 v níž Ona zachovává Pravdu a udržuje ji v bezpečí; ach, Světlo třikrát svaté, bylo jsi učiněno viditelným v těle, abys nám ukázalo Otce; Otce, který je v Tobě a ve kterém jsi Ty;“
neptej se tedy, generace, jaké to bude vítězství; vítězství přijde, až na konci celé stvoření vstoupí do proměňujícího sjednocení lásky se Mnou a bude jedno a bude jedním hlasem volat:
„Ježíš je Kristus!
Ježíš je Pán!“
Já jsem Král, jak jsi řekla, dcero; Já jsem Král, jak ti šeptal Duch Svatý do ucha, aby to potvrdil…
takže dokud jsi v exilu, zachraň víc z vás a zůstaň ve spojení se Svým Božským Bratrem; snášej v mlčení všechny zkoušky na tebe uvržené, neneseš je sama, Já jsem s tebou, Má holubičko; snášej je kvůli Mně; skrze své zkoušky, které podstupuješ chráníš mnohé hříšníky; raduj se, neboť jsem tě obdařil mnoha milostmi, abys vytrvala na této cestě se Mnou! rozumíš? nechť to stačí k zahnání všech tvých žalů a bolestí; nechť se tvůj Král v tobě nyní raduje;
pojď; ic
Lk 19,41-43.Mt 12,22-32.Mt 12,22-32.
