28. listopadu 1998
(Dnes je to 13 let, kdy tato požehnaná poselství začala; celý den jsem rozjímala; rozjímala jsem, jak se mi dostalo celé této nezasloužené milosti; říkala jsem si: „nikdo, v tak ubohém stavu, v jakém jsem byla já, nedošel v Božích Očích takové přízně; Bůh prokázal velikou milost mé duši; Král králů mě přivedl do Svého Královského Domu; zavolal mě mým jménem, pozval mě na Svou velkou hostinu, jednal se mnou s královskou štědrostí; pak, jako by to všechno nestačilo Jeho touze uspokojit mě, ve Své nesmírné a překypující lásce, kterou ke mně má, mi Král králů dal privilegium kdykoli vstoupit do Jeho Královské Přítomnosti, volně vcházet a vycházet z Jeho Královských Nádvoří; má ubohost, nebo spíše má nicotnost, získala Jeho přízeň; ve Svém rozhodnutí zachránit mne mi odhalil nebe a zemi a všechny divy, které jsou pod nebem; a k chvále Jeho Svatého Jména, mě náš Pán a Bůh naučil, jak opěvovat Jeho Jméno;“)
Ó, Pane,
i když mi Smrt hleděla do tváře,
Tvá veliká Moc Mě zachránila;
vztáhl jsi Své Královské Žezlo
k tomu, co neexistovalo;1
ať si každý věčně připomíná
Moc Tvého Jména a Žezla na věky;
Tys s radostí ukázal
mé ubohé duši Svá Bohatství
a nekonečnou nádheru
Svého Království;
nikdy jsi se mnou nejednal,
jak bych si zasloužila vzhledem
k mé vině, ale přikázal jsi mému andělu:
„vezmi ji, přiveď ji bezpečně
a ve zdraví k Nám2 a do našeho Domu…“
a on to tak udělal…
(Potom upoutal mou pozornost můj anděl; poprosila jsem ho, aby mi něco nakreslil jako dříve…)
dcero-Nejvyššího, pokoj, pokoj; vejdi do radosti našeho Pána; buď poslušná jen Jemu; Já, tvůj strážný anděl, ti ze srdce nabízím tuto růži; uč se poznávat našeho Pána a rozumět Mu; vejdi do Jeho Nejsvětějšího Srdce; Bůh tě zavolal a ty ses nyní smířila s Bohem;
Já, Daniel, služebník Boha, jsem tě přivedl k Nejvyššímu; nebe se dnes raduje, pojď, přistup s důvěrou k Trůnu Milosti;
Já, Daniel, ti žehnám ve Jménu Nejsvětější Trojice;
(Otec se sklonil z Nebe a přistoupil ke mně…)
Má Vassulo, nic Mě nepotěší víc, než když jsi usebraná v Mé Přítomnosti; veleb Mé Slovo; Já, Bůh, shlížím dolů z nebe do tvého pokoje, květino; viděla jsi Mou Slávu, zakusila jsi Mou sladkost a získala Mou přízeň; dřív než se zrodily hory, dřív než cokoli na zemi vyrašilo, jsem tě vyvolil, Má milovaná, abys zpívala libozvučnou melodii ke cti Mého Jména třikrát Svatého a Mým Slovem dávala život mrtvým; od narození, Mé dítě, jsem tě svěřil do péče Mého Anděla, aby tě střežil a vedl ke Mně; rozumíš? může někdo říci: „Bůh nezjevil Svou Božskou Moc, Bůh není pamětlivý Své Lásky a Věrnosti k Svému stvoření?“
ach, Vassulo, už je to třináct vonných let, třináct let pomazaných Poselství tobě svěřených, abys oznamovala národům Mou Vůli; Já jsem promluvil a ty jsi uvěřila… dal jsem ti tento nesmírný poklad a naplnil tvé pokolení Svou vůní a každá duše, která Mi otevřela dveře svého srdce, byla navoněna zevnitř i zvenčí; má sladkost proniká až do morku kosti, provoňuje duši, mysl a ducha… copak jsi nevěděla, že když něco slíbím, tak to splním?
Mé dítě, opři se teď o Srdce, které je nejbližší Mému Synu, Ježíši Kristu – a pamatuj: Já zušlechtím toto pokolení a dám mu pochopit, že nesmrtelnost lze najít v příbuzenství s Trojičným Bohem; Mým záměrem je přitáhnout všechny duše do božského a důvěrného spojení lásky a zbožštit je v Naší jedné Podstatě a v Naší jedné Vůli…
Sláva buď našemu Trojičnému Bohu,
Bohu nebes a země,
před Jehož mocí
poklekne všechno tvorstvo;
Jemu buď vzdávána chvála v Církvi
od pokolení do pokolení;
Všichni hlásejme: je jeden Pán,
jedna víra, jeden křest a jeden Bůh,
který je Otcem všech,
skrze všechny a ve všech;
a je jen jedna pravá teologie:
a sice kontemplace Boha
v Jeho Trojičné Slávě
a v Jeho Božském Tajemství!
buď požehnána; před zraky celého nebe ti Já, tvůj Věčný Otec, žehnám a dávám ti na čelo pomazání Své Božské Lásky;
