24. prosince 1996

(Měla jsem před sebou dlouhou cestu, ale otec O’Carroll se rozhodl, že se mnou přestane jezdit. Přemýšlela jsem, zda mám jet sama…)

Pane?

Já Jsem;

nepojedeš sama;1 na tu cestu ti pošlu bratra, který bude tvým společníkem na těchto setkáních; vím, jak je dychtivý pomoci v těchto těžkých dobách, proto ti ho posílám;

nedopusť, aby se tvoje srdce trápilo těmi, kdo tě pronásledují, ani těmi,2 kdo následují klamné cesty; ti se starají o vlastní záležitosti, a ne o Mé… jsou unášeni každým větrem, který jim zavane do cesty; to jsou ti, kteří prohlubují Mé Rány; a tak ti, Má milovaná, posílám tohoto bratra právě na tuto cestu;

kéž to, co konáte pro Mé Nejsvětější Srdce, k Nám přivede zpět mnohé, aby měli účast na Naší Věčné Slávě;

Já, Ježíš, ti žehnám; ic


1 Přišlo to jako příkaz.
2 Dal mi pochopit, o kom mluví.