17. února 1995

(Bangladéš)

(Těsně před shromážděním v Dháce)

Pane?

Drž mě
a dej, aby mé oči neustále
hleděly na Tvá slova!
Připomínej mi Svá Učení.
Ó, Pane, ať jsou Tvá Slova
přede mnou
jako Lampa pro mé nohy,
abych neklopýtla.

pokoj s tebou; nikdy jsem tě neopustil a nikdy to neudělám;¹ Vassulo, psst, tiše, naslouchej Mi² … opři se o Mě tak jako dříve a Já tě povedu a skrze tebe ostatní! my, společně? ic

(Bůh mě opět přivedl do Bangladéše, kde ke mně poprvé promluvil. Přivedl mě na místa mého obrácení, kde začal „Opravdový Život v Bohu“.)

Má Vassulo, žehnám ti; pojď, Můj Duch je s tebou a bude s tebou, abys, jako Má Ozvěna, mohla každému dát Mou Nebeskou Manu;

znovu jsem s tebou přišel sem, abych skrze tebe požehnal místo³ Podstaty tvé existence; tím mám na mysli tvou účast na bytí a na životě!⁴ Já, Ježíš, jsem k tobě přišel do tvé chudoby, do tvé ubohosti, abych tě pozvedl ke Svému Srdci a udělal z tebe živé znamení Svého božského Milosrdenství; dovol Mi teď mluvit skrze tebe a rozdávat Své milosti na shromážděních; sklízej se Mnou tuto bohatou žeň, kterou jsi nepřipravila;

modli se bez přestání a oslavuj Mě; zachovávej Mé Jméno ve Svatosti; Já, Ježíš, jsem s tebou;