9. listopadu 1994
Má Vassulo, dávám ti Svůj Pokoj; naslouchej a piš:
jak víš, ten, kdo se tě nespravedlivě dotkne, dotýká se zřítelnice Mého Oka; stůj tedy pevně, Mé dítě, a modli se, aby se víra upevnila ve tvé zemi, protože víra není dána každému; Já jsem Autorem Svých Poselství a postarám se o to, aby se rychle šířila; toto je Moje Dílo a všechno, co bylo poškozeno lidskou rukou, bude opět napraveno Mou Rukou;
pokud jde o tvé pronásledovatele ve tvé zemi, nedívej se na ně jako na nepřátele, ale jako na lidi, kteří také patří do naší rodiny, a proto jsou Nám1 drazí; potřebují modlitby; ať tvá láska roste, nikoliv se vytrácí, abych, až tě přijdu zavolat, v tobě našel stejnou lásku, jakou Já mám k tobě; Mým přáním je najít tě způsobilou pro Mé Království; přijmi svůj Kříž a nechej Otce odplatit těm, kdo tě zraňují;
(Mluvila Nejsvětější Trojice.)
ty, která jsi Nám tak drahá, napodobuj Nás;
(Mluvil pouze Duch Svatý)
budu tě dál vést a dávat ti Své Pokyny, abys byla hodna Našeho Království; budu tě učit, jak vložit ruce na bratry a sestry, aby jejich duch padl do Mé náruče; mrtví2 budou vzkříšeni, pozvednu je, i když ne všechny; jsem to Já, kdo vám dává dech a život; neslyšeli jste, že ve Mně žijete, pohybujete se a jste?
budu tě dále duchovně vychovávat ve Své Lásce, v hojnosti, která nemá hranic, aby tvé motivy odrážely ty Naše; budu dále mluvit tvými ústy a probouzet mnohé z vašich mrtvých;
je to Otec, který tě posílá na tvé cesty po světě; Já jsem s tebou po všechen čas, duše! budu tě dál utvářet k Našemu Obrazu, abych, až tvá pomíjivá přirozenost bude muset zahynout,3 tě mohl opět pozvednout a tys mohla vejít do Našich Nádvoří;
důvěřuj Mi, Vassulo, a dovol Mi svobodně v tobě poletovat; dovol Mi dýchat v tobě, abych tě mohl nadále učit Moudrostí a radou; všechno, co dělám, Mé dítě, není literou, ale Mou Nekonečnou Svatostí a Slávou; Mé Poznání obsahuje4 Pravdu; pojď a vlastni Pravdu a všechno, co Mi patří, dává se to zadarmo všemu lidstvu;
hledej Mou dobrotu, Mou trpělivost a Mou snášenlivost, aby tě při tvé slabosti tyto dary vedly k větší kajícnosti; ano, žij svatě, protože Já jsem Svatý… buď svatá každým svým skutkem a nenechej Mě uniknout z Mého příbytku5 pro nedostatek svatosti;
ať tvá věrnost k nám roste jako Naše věrnost,6 abys opět neupadla do lhostejnosti a zla tohoto světa; ať jsme tvou radostí;
dcero, modli se, aby byla proroctví brzy završena a abych Já, naprostá plnost Boha, projev tvého ducha a světlo tvých očí, sestoupil mezi vás a ukázal světu, jak se mýlil; církvím ukážu hřích jejich rozdělení a jak, i když denně prohlašují, že je jeden Pán, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh, který je Otcem všech, nade všemi, vše proniká a je ve všem, jsou vůči sobě nemilosrdní; nemůžeme církvi říci: „udělala jsi všechno, abys zachovala jednotu, kterou jsem ti věnoval, když jsi byla ještě dítě7 a v Mém Náručí;“
dnes říkáš: „už nejsem dítě a mohu sama chodit,“ a od té doby ses vymanila z Mého objetí a zvykla sis chodit svou vlastní cestou… ach dítě Otce! ovoce Syna! Mé Město a Má Nevěsto!8 tvá líbezná vůně tě opustila… zůstane v tobě ještě někdo naživu, až sestoupím v plné síle?
stojím u tvých dveří a klepu; pokud někdo z vás uslyší Mé volání a otevře dveře, nejenže vstoupím, abych s ním zasedl ke stolu, ale rovněž do něj vtisknu Své Nové Jméno; budou pak volat Mé Nové Jméno, Já jim budu naslouchat a opět řeknu: „toto je Můj lid, svaté kněžstvo, a budu žít mezi nimi všemi;“
neslyšeli jste? „každé tělo je tráva a všechen jeho půvab je jako polní kvítí; tráva usychá, kvítí uvadá, ale slovo našeho Boha zůstává navěky;“9 tak proč si říkáte „Bůh“ a usadili jste se ve Svatyni? pojďte, litujte svých hříchů a dovolte Mi vést vás zpět k vašemu božství; když Mi dovolíte být vaší Pochodní a Světlem, nedotkne se vás žádný zákon světa; pojďte a staňte se dědici Našeho Království v pravém duchu; proste o Mé dary a dám vám je; jak můžete říkat své duši: „duše, máš teď mnoho dobrých věcí, ber věci, jak přicházejí, užívej dobrých časů a svého bohatství, dědictví ti očividně patří;“
běda vám pro vaše cizoložství! běda vám pro pomlouvačná obviňování, která pronášeli ti, kdo kráčí s vnějším zdáním zbožnosti, ale zavrhují vnitřní sílu Církve! jsou skutečnými přívrženci zlého, kteří si nikdy neuvědomí, že jsou pustina a suchopár, kráčející troska, žalostně chudí a také nazí; jak byste mohli věřit tomu, že bych ve vás10 mohl žít a nabízet vám Své dary, vám, kteří máte dluhy hříchu? neslyšeli jste, že se vyhýbám klamu?
– ach, Vassulo, jak málo o Mně vědí, a přece jsem to Já, kdo drží všechno pohromadě, jsem všude a znám všechno až do hlubin Božích; ať tvá láska ve Mně roste a tvá radost ve Mně je dokonalá, aby Mi tvůj duch zpíval chvály; ať je tvé srdce v míru se Mnou a tvůj duch ať odpouští; nes trpělivě svěřený Kříž, protože všechno, co děláš, není marné;
oplácej zkaženost laskavostí, oplácej zlo dobrotou a láskou; pamatuj na chudé a ubohé a vzdávej Mi tak chválu; buď věrná a důvěřuj jedině Mně, svému Bohu;
nejsi sama, Já, Svatý Duch, jsem tvůj život a vedu tě do Našeho Království;
modli se bez přestání a buď svatá v Mé Přítomnosti;
Iz 40,6-8
