24. června 1994

(Kongres v Ottawě)

(Před promluvou k mládeži: poselství, které jim bylo přečteno.)

Ó, Pane,
můj Živote, má Radosti,
můj Úsměve, má Plnosti,
má Skálo, má Spáso, mé Sladké Trápení,
ať Tvé šípy letí na Tvůj Terč.
Na stezce, kterou jsi mi předepsal,
nalézám Tvou Přítomnost,
Odměnu za Tvé šípy,
a když jdu, naplňuješ mou duši živou vodou,
tak co ještě bych mohla žádat?

ukazuj tedy Mé divy a Mou dobrotu této ubohé generaci; Já jsem oslavován pokaždé, když s láskou vyslovíš Mé Jméno; miluji tě, Má žačko, řekni jim,¹ ať Mi dovolí stát se jejich osobním Učitelem, jejich blahem, jejich zdarem, jejich vůdcem, jejich rádcem a jejich Svatým Průvodcem; Můj Zákon je Zákon Lásky, Můj Zákon je Zákon Naděje, ale zlý odporuje Pravdě;

pokud chceš, Mé dítě, můžeš být vyučováno Mými Vlastními Ústy! neostýchej se vyznat své viny, je pro Mě radostí ti odpustit; projevím Svou vlídnost tváří v tvář tvé slabosti, protože Má Láska k tobě je Nekonečná;

pravím vám: brzy, velmi brzy Bůh skutečně přijde, aby žil mezi vámi; žehnám každému z vás a na čelech vám zanechávám Povzdech Touhy Své Lásky;