20. dubna 1993
Vassulo, Mé dítě, to jsem Já, Jahve… miluji tě, dcero, budu tě dál posílat do ciziny pro Svou Slávu; vnímej, že tě miluji, vedu a chráním; slyš Mě: čas pro Mě nic neznamená; proto buďte připraveni přede Mě předstoupit!1
v Mém Srdci je velký smutek, protože zrada a nedostatek víry stále víc zachvacuje Církev; toto jsou slova, která slyším od těch, kdo sedí za stolem s Vikářem Mého Syna: „jak je nudný!“ ale, jak jsem ti kdysi říkal, jsou to Kainové vaší doby, a o nich jsem mluvil, když jsem rozebíral Desatero Přikázání; předstírají, že Mě hledají, v rukou mají kadidlo, ale jejich duch nehledá Mého Ducha;
říkám ti, oni neposvěcují Mé Jméno; ne, oni ne, nedokázali ocenit Mou velkou Lásku; vyzývají Mě každý den a provokují Mě svými neduchovními rozpravami, vzbuzují Můj hněv, když se pošklebují Mým mluvčím, ach! ale budou se potácet jako padající hvězdy navěky uvržené do černé tmy, pokud nesestoupí ze svých trůnů a nebudou litovat! musíte se spojit k modlitbám za ně, dříve než přijde Můj Den…
dcero, žehnám ti; volej Mě, kdy chceš, nikdy tě neopustím…
