3. února 1993
Pane, můj Bože,
je o Tobě známo,
že jsi pohotový ve Své velkodušnosti
vůči chudým a potřebným.
Je o Tobě známo,
že naplňuješ ústa hladových
a těch, kdo k Tobě vztahují své ruce.
Pozvedáš nuzné a dáváš jim královské místo
spolu s vyvoleným, ve Své nebeské síni.
Přijal jsi slabé do Svého Domu.
Je o tobě známo, že svrhuješ krále a království,
když se stanou překážkou Tvého Slova.
Pane Nejdobrotivější,
se soucitem hledíš na ubožáky
a posíláš jim Moudrost,
aby se stala jejich Vychovatelem
a učila je kráčet ve Tvé Přítomnosti a těšit se Tvé přízni.
Mnozí mě pronásledují a utlačují,
ale Tvá Moudrost mě naučila,
že všechno je pro Tvou větší Slávu!
Nespravedlivě mě lidé pronásledují,
číhají na mě a na vhodnou chvíli,
aby udeřili mě, Tvé dítě,
ale jsi pro mě takovou Radostí,
že ať mi lidé dělají cokoliv,
nepřestanu s Radostí provolávat Tvé Jméno.
Jsi pro mě takovou Radostí,
že nikdo, doopravdy nikdo
nedokáže odvrátit mé oči od Tebe.
Stále zaplavuješ radostí mou duši!
Ponořil jsi mou duši do křtu Lásky,
do křtu Stravujícího Ohně,
čímž jsi zapálil mé srdce.
Marnotratně jsi mou duši zahrnul
obrovským pokladem:
Pokladem Svého Nejsvětějšího Srdce.
Mé dítě, tvá vytrvalost ti přinese život; tvá láska a vytrvalost ti získají místo v nebi; Mé dítě, Mé dítě, ať jsem tvým údělem; oslavuj Mě a hlásej národům velikost Mé Lásky; nikoho se neboj, jsem před tebou; pozvedni své oči a podívej se na Mě…1 zachráním Svůj lid a muže z každého národa, každé rasy a jazyka chytím za rukáv a zeptám se jich: „chcete Mě následovat?“ a oni řeknou: „chceme jít s Tebou, vždyť jsme teď poznali Pravdu;“ a přivedu jednoho po druhém zpět, aby žili v Mém Srdci! chci přinést pokoj do každého srdce;
ano! réva, kterou jsem v minulosti zasadil, přinese plody pro Mou Slávu; nebudu váhat ani nebudu ignorovat křik věrných; jestliže jeden člověk buduje Mou Církev, zatímco druhý ji bourá, na koho dopadne prudký hněv Mého Otce v Den Soudu? slyš Mě: formoval jsem tě a vychovával, abys oživila Mou Církev a vnesla jednotu mezi bratry; stvořil jsem tě, Vassiliki,2 a zavolal jsem tě tvým křestním jménem, abys byla Mou a měla ke Mně volný přístup kdykoli a kdekoli bys byla;3 chci tě mít blízko Sebe;
Ó, dítě, tak vyznamenané Mým Otcem! jestliže jsem tě vyvolil, abych ti ukázal Otce a poznamenal tě Naší Láskou, a jestliže do tebe dechl Můj Svatý Duch a oživil tě, naplnil tvou duši Svým Světlem a proměnil Temnotu v tobě ve Světlo, Vassiliki, pak je to proto, aby národy skrze tebe viděly Mou Slitovnost a Mou Lásku;
můžeš se sama sebe ptát: „proč já? proč se to všechno stalo právě mně?“ říkám ti, pro tvou velkou ubohost a neuvěřitelnou slabost; Mému Srdci, Propasti Lásky, tě bylo líto; mohl to být kdokoliv; nestůj přede Mnou zmatená! což už neznáš svého Spasitele?
kdo se má smilovat nad Mým lidem, když ne Já? když davy a národy stále upadají do odpadlictví a koruna teroru je na každé hlavě a když prostopášnost vládne v jejich srdcích, jak mohu mlčet? bezbožnost se rozšířila po celém světě a Já bych měl zůstat potichu? řekni jim: „šťastné je srdce, které se smíří se svým bratrem,4 takový člověk bude nazván dítětem Nejvyššího; šťastné je to srdce, které přestane bloudit nocí a opravdu se smíří se svým bratrem,5 bude se nejen těšit Mé přízni, ale vskutku, odhalím mu Nevyčerpatelná Bohatství Svého Svatého Srdce! aby lidé kolem, užaslí nad jeho zářivou krásou říkali, ‚skutečně, skrývá se v něm Bůh‘“; a ty, dcero, nikdy se ode Mě neodděl; Já, Pán, tě budu pást až do konce, pojď;
