6. října 1992
Pane,
když ke mně přišlo Tvé slovo, pozřela jsem je.
Dal jsi mi tuto nebeskou manu,
abys mě zachoval naživu, a každé Slovo,
které vyslovíš, je pro mě radostí
a zachraňujícím důkazem Tvé Lásky.
Tvé Slovo je potěšením mé duše,
pohárem útěchy a rozkoší mého srdce.
Svět nezdědil nic jiného než Klam,
ale Slovo vyslovené Tvými Ústy
proniká tímto světem a vším, co je v něm,
a zbavuje ho jeho klamu.
Vzpomínáš, jak jsem stála
ve Tvé Přítomnosti hříšná a nahá?
A přesto, místo toho,
abys na mě přivolal zkázu
pro mé hrůzné a zavrženíhodné chování,
Tvá slova pronikla vrstvou těchto těžkých mraků
a jako král, který dobývá město, ses zmocnil i mě
a vložil jsi do mě Svůj slavný Trůn.
V mé vyprahlé pustině jsi dal
vytrysknout Svému Prameni živé Vody,
ukázal jsi mi Svou přízeň,
a že od té chvíle mi bude dovoleno kráčet s JÁ JSEM.
ano, dcero, nikdy jsem ti nepřikázal hřešit; uvědom si, kdo s tebou mluví a v čí jsi přítomnosti! ukázal jsem tobě i všem ostatním Své Srdce; přicházím vykořenit, co zasel svět; klam a zase jenom klam, žeň falše! smrt se plazí pod vašimi dveřmi a v tichosti si zjednává cestu do vašeho pokoje;1 z mých vroucně milovaných dělá mrtvoly pohozené jako klasy, které ženci zanechali a které už nikdo nesbírá;
Mé Tělo je denně bičováno hříchy tohoto světa, Má malá vyslankyně, a tvůj Pán, který k tobě teď mluví, ti říká: žízním po lásce; miluj Mě a utěšuj toto Srdce, tak nemilované a naprosto nepochopené! modli se za hříšníky…
Pane, náš Pastýři,
přijď a shromáždi Své beránky
jednoho po druhém ve Svém Náručí
a drž je blízko Svého Nejsvětějšího Srdce.
Všichni lidé jsou slabí, můj Pane, a Ty to víš,
a přesto je mezi nimi řada dobrých lidí.
Vassulo, nikdo není dobrý, jenom Bůh…
Pak tedy je mezi nimi dost šlechetných duší,
jejichž dobré dílo by nemělo být zapomenuto.
Vím, že nikdo Tě nemůže oslavit tak, jak si zasloužíš,
ale pro naši slabost a ve Své Lásce
neuspíšíš Svůj Návrat, ó Veliký,
a neobnovíš zdi Své Svatyně?
budete obnoveni!2
dítě, Mně tak milé, učinil jsem tě hrozbou Svých nepřátel; tito sadaři dokončili svou sadbu a budou sklízet a jíst své vlastní plody…3 mluv!
Ach, Pane,
učinil jsi nebe a zemi s radostí a velikou silou.
S radostí jsi nás stvořil
a zamiloval sis nás věčnou láskou.
Dej, ať dokonce Tví nepřátelé zatouží po Tvé Lásce.
Zasviť do každého srdce
a obrať KAŽDÉ kamenné srdce k Sobě…
i na ně vyleji Svého Ducha, Má Vassulo; z rebela se stane oddaný služebník, dychtivý Mi sloužit, dychtivý Mě ctít; rozprostřu Svou Svatost do každého srdce, a také je budu sytit Svou sladkou Manou;
pojď, žij svatě, protože Já jsem Svatý; my, společně?
Ano, můj Pane. My, společně…
