29. září 1992

Pane, naše éra se provinila těžkým rouháním a ach, Pane…

řekni to!

Doopravdy nevidím ani malý záblesk JEDNOTY!

ano?

Možná, když jsi říkal „brzy“, Pane, nebylo to mé brzy, ale Tvé! To Tvé znamená velmi DLOUHO, velmi dlouhé čekání!

přijdu na vás náhle ve sloupu planoucího Ohně! Ohně, který změní tvář této země…

pojď, odvahu, Mé dítě; Já, Pán, žehnám každému tvému kroku; je-li svět proti tobě, je to proto, že jsi viděla Mou Slávu; je to proto, že jsme spolu jedli bok po boku; je to proto, že to byl tvůj dům, do kterého jsem vstoupil, abych znovu oslavil Své Jméno…

což nemám právo být štědrý? káráš Mě proto, že jsem štědrý ke tvé duši? nedohodli jsme se, že Mi dovolíš dělat si s tebou, co se Mi zlíbí? pojď, jsi slabá, obětuj Mi svou slabost a svou ubohost;

ach, ještě jedna věc, pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo, ale, Má Vassulo, když zemře, přinese bohatou úrodu… jsi Má adoptivní dcera, pochop, co tím myslím; ať se tvé myšlenky, tvá přání, všechno, podobá Mým! tak vezmi svůj kříž a následuj Mě;

miluji tě k zbláznění, proto i ty miluj k zbláznění Můj Kříž; miluj Mě k zbláznění;