14. února 1992
Vassulo, pokoj s tebou; dej Mi pocítit svou lásku; oddej se Mi, vstup do Mého Srdce a uveď do praxe všechno, co jsem ti dal;
Pane,
vylil jsi na mne Svá požehnání
aniž bych si je zasloužila.
Jak vidíš, jsem ve Tvých Rukou,
proto se mnou dělej, cokoli se Ti zlíbí.
žij tedy pro Mě a těš Mě; buď znamením jednoty, kterou tato generace odmítá; ano, buď znamením jednoty, které přichází ode Mě, a kterému se v Mém vlastním Domě Mí vlastní lidé1 vysmívají a odmítají je; skrze tebe projevím Svou Lásku všem národům a budu skrze tebe dál mluvit a poukazovat na to, jak Mou Církev proměnili v poušť; nabídl jsem tvým lidem2 Mírovou dohodu, která vás všechny může přivést k bratrské jednotě;
vyvolil jsem tě jako ukazatel směru k jednotě, ale oni nechtějí ani slyšet ani se sklonit; místo toho Mi utíkají obětovat kadidlo, ale co mám dělat se vším jejich kadidlem?
chci vonný dým vycházející z jejich srdce,
chci, aby z jejich srdcí vycházel pokoj,
chci chválu z jejich srdcí,
chci z jejich srdcí lásku, milosrdenství a soucit;
chci smíření vycházející z jejich srdcí;
ach, dcero, neúnavně procházej touto pouští, tvůj Vykupitel je blízko tebe a jsme k sobě připoutáni; ustanovil jsem tě pro toto poslání, abys jako blesk ozářila Mým Slovem všechny národy; řekni jim, že když říkají, že jsou svědky Nejvyššího, tak ať Mi ukážou svůj pokoj svou integritou a úctu svou oddaností; řekni jim, ať přehodnotí svou cestu, po které kráčí a vrátí se ke Mně, a Já jim dám Ducha porozumění;
dnes jim nabízím Milost v časech soužení; nabízím jim Soucit v jejich strašlivé bídě; dávám jim Dar Své Lásky; opakovaně jsem k nim vztahoval Svou Ruku, abych je pozvedl, ale kolikrát zareagovali? stále jim ukazuji Svou Slitovnost, ale jak dlouho jim ještě mám dovolovat, aby Mě nořili do utrpení žalem, když odmítají konat Mou Vůli? musím stále zadržovat Otcovu Ruku? Otcova Spravedlnost už vzplanula, aby jako blesk spálila zločiny tohoto světa…
z úst nemluvněte jsem vylil Své pronikavé prosby o
pokoj a smíření mezi bratry,
ale hleď, jak byly Mé prosby přijaty… ach, Má dcero, buď obránkyní
Pravdy;
polož svou hlavu na Mé Srdce, a když uslyšíš údery Mého Srdce, vrátí se ti odvaha; nepodléhej tomu, co ti našeptává tvá slabost, důvěřuj Mi, důvěřuj Mi…
hleď,3 odvahu, dcero; Já jsem vedle tebe, a dokud jsem vedle tebe, budeš se držet na nohou… dcero? nikdy tě neopustím…
poslouchej; slyš Mě, Vassulo, sdílím s tebou Svůj Kříž; hleď, Má Vassulo, Má Láska je přímo před tebou a Má Věrnost tě obklopuje; kdykoliv už z dálky vidím, jak se k tobě řítí rozzuřená legie démonů, aby tě přepadla, vrhla se na tebe a roztrhala tě na kousky, tak vstoupím mezi tebe a ně a zanechám je chvějící se strachy; utiš tedy své srdce v Mém Srdci a neboj se; odvahu! žádným démonům nebude dovoleno tě napadat a ani jim nedovolím, aby se na tebe ve své šílené zuřivosti vrhali a pálili tě;
stojím blízko tebe, abych ti dal znamení, kdy máš otevřít svá ústa a mluvit v Mém Jménu; pojď, Světlo je tvým Přítelem a Společníkem;
