22. října 1987

(Probudila jsem se v půl třetí ráno. Měla jsem úplně vyschlé rty a sucho v ústech, kvůli tomu, že jsem nepila. Ježíš mi řekl: „teď vstaň a napij se, dva dny už uplynuly;“ Zvedla jsem se a šla jsem se napít vody. Pomalu jsem ji srkala, protože mi to dělalo problémy. – Ráno má duše, neuvěřitelně smutná, toužila po Bohu. Probudil mě snad proto, aby mi odepřel výsadu být mezi těmi, kdo bydlí v Jeho Domě? Kdyby jen věděli, jaké výsady se jim dostává! A já? Jsem naplňována touhou, ale je mi bráněno vstoupit a být obklopena Jeho Pokojem, místo toho musím setrvávat ve vyhnanství, uprostřed tolika pokušení…)

Ó, dcero! požehnaná Mé Duše, požehnaná Mého Srdce, také z Mého nitra vycházejí vzdechy bolesti; ale Vassulo, Já jsem tě stvořil k tomu, abys zůstala mezi lidmi a začlenila se mezi ně; není možné slovy vyjádřit, jak tě miluji, vždyť Mé zalíbení v tobě se stává až šílenstvím; Vassulo, nevýslovně slabá, obětuj se, milovaná, a zůstaň mezi ubohými a bezbožnými lidmi, neboť ty máš být Mou Sítí; ať se tvůj Svatý Otec těší z tvého úlovku; ať se v tento čas naplní Mé Srdce radostí; přiváděj ke Mně duše;

šetři si slzy, jinak ti žádné nezbudou, až k tvým uším dolehnou ohavnosti vyřčené o Mé Matce!

Ježíši, nedovol jejich jazyku, aby artikuloval, když budou chtít zlořečit.

Vassulo, Já, Pán, jim daruji Své odpuštění, neboť nevědí, co říkají;

Pochopí to někdy, Pane?

všichni to pochopí, každé stvoření pochopí, za předpokladu, že naslouchají; dovol Mi zodpovědět otázku, kterou máš na mysli;

Ale, Pane, Ty říkáš „za předpokladu“, což znamená, že ne všichni budou naslouchat.

k Mé velké lítosti budou i takoví, kteří si zacpou uši! ti, kdo se vzpírají slyšet, nebudou tentokrát ušetřeni; teď pojď, vstaň a následuj Mě;¹