21. června 1987

Pane, proč na Tebe tolik lidí zapomnělo?

Ó, Vassulo! Mé Tělo je zmrzačené až do té míry, že bylo paralyzováno; Vassulo, zapal při modlitbě Křížové cesty svíci a poklekni u každého Zastavení;

(Mlčela jsem …)

Vassulo, mluvil jsem;

Pane, co já zmůžu?

nic; nech udělat všechno Mě;

(Jistě. Ale nikdo to nebude dělat, protože to nikdo neví!)

mít víru je také milost, kterou dávám Já, Vassulo, měj víru ve Mě!

(Později:)

Teď, když jsi mě svedl, co se se mnou stane?

chceš to vědět? ze Své náruče tě vrhnu do tohoto vyhnanství, kterým se stalo Mé tvorstvo! budeš žít mezi nimi!

Můj Bože! Ty už mě nemiluješ?

(Byla jsem z toho v šoku.)

Bylo to tak úžasné, být v Tvém Náručí a teď mě chceš poslat pryč!

Ó, Vassulo, jak můžeš říci něco takového!¹ 

drásá Mi to Srdce, když tě vidím mezi tím vším zlem; pochop, Mé dítě, že tě obětuji, když tě nechávám mezi bezbožnými lidmi; mít tě ve vyhnanství Mi působí utrpení; dcero, mnozí tě budou soudit a ubližovat ti, snášel bych nyní tvá utrpení,² ale nesnesl bych, ne,  nesnesl bych, aby ti ubližovali;

Co bys udělal, Pane?

nezůstal bych nečinný;

Ale proč jsi mě hýčkal a sváděl? Abys mě odhodil? To není úplně fér!

(Téměř jsem křičela!)

což jsem ti neřekl, že budeš Mou obětí? používám tě; jsi Má síť; ano, vrhám tě do světa; máš Mi nabízet duše; kvůli jejich spáse je obnovím; to se však nestane, aniž bys trpěla; ďábel tě nenávidí a bez rozpaků by tě spálil, ale nevloží na tebe ruku; nedovolím mu to;

(To mi připomíná, jak jsem se nedávno dotkla výfuku člunu hned poté, co jsme na něm připluli. Byl tak horký, že by se na něm dala smažit vajíčka, a já jsem se o něj opřela celou svou vahou svojí levou rukou. Téměř jsem omdlela bolestí. Protože jsem si spálila celou dlaň, okamžitě jsem chtěla ponořit ruku do moře, abych si ulevila. Vzpomněla jsem si však, že se vážnější spálenina nikdy nemá ponořit do studené vody, že to může ještě více ublížit. Po deseti minutách byla ruka stále horká, zarudlá a oteklá, ale za půl hodiny to všechno zmizelo, žádná bolest, žádná spálenina, ruka byla stejná jako ta druhá, naprosto v pořádku.)

dítě, nebudu se jen tak dívat, jak je ti ubližováno; miluji tě a z lásky pro tebe Sám vyberu způsob očišťování; nikdy bych na tobě nestrpěl žádnou poskvrnu;³ 

Pane, cokoliv, co přijde od Tebe, budu milovat, ať je to radost nebo bolest.

milovaná, ano, učiň pro Mne ve svém srdci ráj; jak rád to od tebe slyším, dítě!⁴ 

ano, a z každého utrpení, které sis zvolila ze své vlastní vůle v domnění, že Mě potěší, mám hrůzu; jen bys klamala sama sebe; takováto utrpení by byla pro ďábla, ne pro Mne; náprava bude pod Mým vedením;

Miluji Tě a naprosto na Tebe spoléhám.

tím, že Mě miluješ, Mě oslavuješ, ano;

(Slyšela jsem Satana, jak říká: „Takovéto okamžiky mě mučí.“ Nesnáší, když se mé srdce raduje z Boží lásky ke mně a z mé lásky k Němu. Z naší vzájemné lásky.)

je to jako bys ho pálila po celém těle rozžhaveným Křížem;