17. března 1987
Vassulo, poneseš nyní Můj Kříž?
Ponesu, podle Tvé vůle, Ježíši.
vnímej; vnímej, jak je těžký; potřebuji si odpočinout; následuj Mě; pojď ke Mně blíž, abych na tebe mohl vložit Svůj Drahocenný Kříž;
(Později během dne jsem pocítila nevyslovitelnou úzkost. Byla jsem smutná a potřebovala jsem útěchu, ale nedostávalo se mi jí.)
pocítila jsi na sobě Mé ohromné břemeno; nikdy neodmítej Můj Kříž; Mé břímě je těžké;
Vassulo, nepokoušej se pochopit, proč tě k Sobě pozvedám;1 dokud tě nepřijdu osvobodit, dovol Mi dělat si s tebou, co se Mi zlíbí; milovaná, způsob, jakým tě vedu, má své mučednictví v tom, že se snažíš nalézt pravdu, ale nenacházíš ji a to tě trápí; trp pro Mě, utrpení očišťuje tvou duši; obětuj se pro Mě a nesnaž se vše pochopit;2 jen věř;
ponech Mi volnost v tobě jednat a zjevit skrze tebe Mé Slovo; tak uzdravím Své děti; věř v Mou Vykupitelskou Lásku;
Můj Kříž je těžký; ano, ještě mnohokrát přijdu, abych ti Jej svěřil; jsi Má nevěsta, Má milovaná a Má květina; když pro Mě neseš Můj Kříž, pomáháš Mi; Má zjevení, která do tebe vdechuji, obsahují hořká muka, soužení, bolesti a utrpení, které vyvěrají ze samotného nitra Mé Duše; pojď, ještě jednou naslouchej Mému Srdci a vnímej, jak je rozervané; vnímej, jak vás všechny hledá!
(Potom, jako by to už nemohl vydržet, vydal Ježíš z hloubi Své trpící Duše výkřik, jako by měl umřít žalem.)
tvorstvo, které Můj Otec stvořil vlastní Rukou, proč, proč Mi připravuješ tolik utrpení!!
(Pak se obrátil ke mně a s vážným výrazem a vážným hlasem řekl:)
myslela jsi na Mě vůbec někdy předtím, než jsem k tobě přišel?
(Cítila jsem vinu.)
Ne, nemyslela.
(Pán pokračoval vážným hlasem.)
byla bys ke Mně přišla, kdybych tě nebyl hledal a našel?
Ne, nemyslím si. (Cítila jsem se ještě provinileji.)
nyní Mě miluješ;
Ano, můj Pane, miluji Tě.
Mé vedení tě změnilo, že?
Ano, změnilo;3
chceš shromažďovat a živit Mé děti?
(Cítila jsem se bezmocná.)
Můj Bože, jak bych to já mohla udělat?!
(Chci Ho potěšit a projevit Mu vděčnost, ale nemohu.)
důvěřuj Mi; dovol Mi, abych tě vedl, Vassulo; dovol Mi shromáždit Své děti; vím, že jsi bezmocná; vím, že jsi slabá; vidíš, beze Mě nemůžeš udělat nic; a teď, dovolíš Mi používat tě jako Svého nástroje, dokud nedokončím Své Poselství?
Ano, dokud bude poselství přicházet od Tebe, Ježíši.
Já jsem Ježíš, nikdy o tom nepochybuj; neumdlévej ve psaní; každé slovo, které Má ústa vysloví, ti dá pocítit Mé rány; beru tě s Sebou dolů, do temného panství Mého nepřítele, a ukazuji ti, jak duše trpí;4 vylévám na tebe všechna Svá utrpení, která Mě hluboce zraňují; Můj knězi, neboť jsi Můj kněz, kráčej se Mnou; nikdy tě neopustím; spolu poneseme Můj Kříž; spolu budeme trpět; spolu se budeme namáhat; budeš odpočívat ve Mně a Já v tobě;
