30. září 1986

pokoj tobě, dcero;

Ježíši, prosím, dej mi světlo, abych Tě mohla vnímat a psát.¹

Vassulo, modlitba vyřčená jen rty nemá žádný smysl;

(Uvědomila jsem si svou chybu. Požádala jsem Ježíše bez lásky, aniž bych se na modlitbu soustředila. Slova mi nevycházela ze srdce. – Zopakovala jsem tedy svoji modlitbu. Snažila jsem se vnímat každé slovo a pozvedat k Němu svou duši.)

mluv se Mnou tak, že Mě² budeš vnímat, jak jsi to právě učinila; Já, Bůh, cítím; vnímám všechno a chci z tvého volání cítit lásku, která vychází z hloubi tvé duše, která po Mě touží, která Mě miluje a která myslí vážně každé slovo, které říká; Já, Bůh, existuji a cítím; každá modlitba, kterou vyslovují jen ústa, ale nevychází ze srdce, zůstává na zemi; takové modlitby jsou, jako když se někdo marně snaží volat z hrobu; pamatuj si, že existuji a cítím; přeji si, aby se Mi všechny Mé děti snažily dělat radost;