8. února 1995
Kdo by měl s námi soucit
a trápil se kvůli nám, když ne Ty?
Stále doufáme v Pokoj, ten Pokoj,
který nám odkázal
Tvůj Milovaný Syn…
Hřešili jsme proti Tobě
a proti všem mocnostem Nebes.
Přestali jsme existovat, protože
jsme odvrhli Tvé Svaté Jméno,
které je naší identitou: Zdroj – Života.
A teď, tato Velká Vzpoura,
toto Odpadlictví,
požírá Tvůj Dům jako rakovina.
Ó, můj Jahve!
Jasnější než milion sluncí,
jak si může člověk nevšimnout
Tvé záře, když procházíš kolem?
Jak může někdo říkat:
„Není žádný důkaz,
že by Jahve procházel.
Není žádné znamení,
které by nasvědčovalo tomu, že prochází.“
Bože! Jsi jako šíp vystřelený na značku,
a přesto, i když mají oči,
nemohou vidět, že šíp proletěl
a zasáhl svůj terč.
Ó, náš Bože, jsi naše Naděje,
přijď nyní, v tomto roce,
bez otálení obnov Své zbořené oltáře
a znovu vystavěj Svá města
a Svůj Dům.
Ach, Vassiliki! přestaň vzdychat, slyšel jsem tě; Má Ruka je silnější než ruce Mých nepřátel; brzy se ti dostane útěchy; napravím Svůj lid a občerstvím vaše kněze; obnovím Své oltáře a znovu postavím Svá města;
ale nejdříve musím ukáznit nezákonné, kteří jsou mistry, když jde o páchání zla; polykají odpadlictví, jako by jedli Chléb Života; dokonce i dnes, kdyby litovali, udělil bych jim Svou milost a odpuštění, ale nic od nich neslyším… jak mohu odložit Svůj prudký hněv a odvolat Svou Spravedlnost, když tato generace nepřestává vzdávat velké pocty ďáblu?
je o Mně známo, že jsem dobrý a odpouštím a že jsem Ten, který nejvíce miluje, ale kdo z těchto odpadlíků Mě dnes vzývá a volá ke Mně: „můj Otče?“ proto tuto nepravost a hřích brzy odplaví ohnivá bouře; nikdo z vás nezná ten Den, a jestli někdo tvrdí, že zná, pak nepřichází ode Mě…
navštívím vás v době, kdy to budete nejméně čekat, v hodině bez znamení; náhle, nečekaně budete navštíveni hurikánem plamenů sžírajícího ohně; co čekáte, to přijde; budu mluvit, a když budu mluvit, Můj Hlas bude tavit prvky země spolu s jejich nepravostí a vinou; miluji vás všechny věčnou láskou a Můj cit k vám nelze vyjádřit slovy, ale má být Mé Jméno navždy uráženo?
to, co se chystám vykonat, Mě trápí a naplňuje Mě to zármutkem, neboť Mě netěší trestat vás; ke Své lítosti vás budu muset napravit ohněm;
vzdychej, dcero, kvůli nekajícím; uskutečním Svůj záměr a dokončím Svůj Plán; pokud jde o ty, kdo nenaklonili své ucho Mému Hlasu a bránili Mému Slovu, říkám vám: netrapte se, Mé Oči všechno vidí a budu soudit každého z vás podle toho, co dělá; tak jako vám zjevuji věci předem, zjevím vám, co Má Pravice vykoná hned po Mém Dni; Má Pravice položí nové základy země a nebe, a znovu ozdobím ty, kdo zbyli, Svou Nádherou a Svým Božstvím; proto, dcero, vaši potomci mají naději; Já jsem vaše Naděje;
učiním, že se mnozí vrátí k Životu a ponesou Nové Jméno Mého Syna; a ty, dcero, pracuj pro Můj Dům, starej se o Mé Zájmy a Já se budu starat o tebe; dal jsem ti Svého Ducha, abys žila podle Mých Zákonů, milovala spravedlnost a zdaleka přiváděla Mé syny a dcery; vyučoval jsem tě a dal jsem ti jazyk učedníka, abys byla Mou Ozvěnou a vkládala Mé Království do jejich srdcí; do tvých očí, Paraskevi,1 jsem vložil Své Světlo; ve tvé duši jsem rozprostřel vůni vzkříšení a vdechl jsem do ní vůni myrhy, svatostánek2 Svého Syna jsem navoněl kadidlem…3
– a teď, naslouchej svému Otci:4 Mou Duši přemáhá žal ale i soucit; mluvím, ale tak málo jich naslouchá, klepu5, ale zdá se, že nikdo neslyší; co mám dělat, když nikdo nenaslouchá? mluvil jsem o Naději, dcero, ke každému z vás; přesto, když dnes mluvím, což je Naděje, po níž jste všichni toužili, je Mé Slovo utajeno ještě dříve, než je vám dáno; setba Naděje, kterou rozsévám, je odnášena a ukrývána… mluvím a čekám na odpověď, ale na Mé Slovo se až dosud nedbá;
Já jsem Naděje pro nevěřící srdce, ale současně i Meč, který roztíná srdce; je velmi mnoho těch, kdo hladovějí po Mém Slovu…6 ale proč lidé skrývají poklady, které na ně vylévám? jestliže Mou Duši přemáhá žal, je to proto, že Můj Kalich Spravedlnosti teď přetéká a vylévá se Mi na Ruce, které jsou připraveny udeřit a zasáhnout toto nevěřící pokolení jako nikdy předtím; poté, neboť jsem Otec, budu soucitně a něžně hojit rány Rukama, které na vás předtím udeřily… to je ta velká Naděje, o kterou Mě prosíte;
přijdu, abych každého přivedl domů a uzdravil jeho rány; protože jsem Otec, budu navštěvovat Své zraněné děti, budu se starat o jejich potřeby, a poté budou vědět, že od počátku byly Mé a že
Já Jsem, který Jsem, je Otec a Pán;
dám jejich rtům zvolat: „požehnaný je náš Pán“, a opět budou hlásat Nebeské Království; budou je hlásat jako nikdy předtím, protože jim dám nové srdce… proto se nedivte, když jsou v těchto posledních dnech lidé arogantní a zrazují jeden druhého; nebuďte překvapeni, že povstává množství falešných proroků, propagují se bludy a překrucují se Písma, čehož se dopouštějí tito falešní učitelé…
ne, nediv se, Mé dítě, že se na tebe teď lidé šklebí, když stále říkáš: „věřím ve Svého Otce v Nebesích; věřím v jednoho Boha, Otce všech; věřím ve slavnou živou Přítomnost Jeho Milovaného Syna v Eucharistii; věřím v Ježíše Krista, počatého Duchem Svatým a narozeného z Panny Marie;“
ne, dcero, oni nevěří ve Vzkříšení Mého Syna ani v Jeho Božství… říkám ti: buď v míru uprostřed běsnění a ve zkouškách zůstaň v Mém Pokoji; rozšiřuj Můj Pokoj; nikdy nedovol svému srdci trápit se krutostí lidí… Já jsem s tebou, i když Mě nevidíš, Mé dítě, jsem s tebou; Můj Syn už se vrací po stejné cestě, jakou odešel, aby byl mezi vámi; proto odvahu! buď odvážná a neboj se; slož svou naději ve Mě a v nikoho jiného;
Já jsem Jahve, tvůj Abba, a slibuji ti, že tě přivedu domů; tak jdi a ukazuj Mou Sílu a Mé Milosrdenství; Já jsem s tebou; jdi, jdi a řekni každému:
„Pomoc přichází od Boha,
naděje přichází od Boha;
obraťte se k Němu
a On vás zachrání;“
žehnám ti, Vassiliki, vždy vzdávej čest Mému Jménu!
