1. února 1995

(Chorvatsko – Záhřeb)

piš: pokoj vám; po celou dobu jsem byl s vámi a natahoval k vám Svou Ruku: Můj lide, Mé dědictví, Má setbo, obraťte se ke Mně, smiřte se se Mnou; smiřte se se Mnou…1 miluji vás od věčnosti; vraťte se ke Mně a Já se vrátím k vám; zasévejte žeň lásky, abyste sklízeli lásku, zasévejte sklizeň pokoje a zdědíte Můj Pokoj; zasévejte, požehnaní Mé Duše, sklizeň smíření a obdržíte Mou Slávu…

neplačte nad hmotnými věcmi,2 zvedněte oči k nebi a ať vaše srdce hledají Mé Nebeské Zákony, aby skrze ně vešlo do vašich srdcí Mé Nebeské Království, a Má Vůle se bude dít ve vašich srdcích, tak jako v srdcích všech svatých v Nebi; – dodnes volám tak, jako jsem kdysi zvolal v Jeruzalémě: „kdybyste jen porozuměli Poselství Pokoje, které vám dnes nabízím, neváhali byste se ho zmocnit!“ – ale tyto věci jsou ukryté před moudrými a učenými a jsou odhalovány jen dětem; Království Nebeské je zjevováno prostým a pokorným;

napravte svá srdce, a nakonec získáte svou odměnu; a když říkáte: „co Ti teď můžeme nabídnout?“, řeknu vám: „nabídněte Mi své srdce a Já pomohu vaší nedostatečné víře; otevřete své srdce a Já je proměním v nebe pro Sebe, vašeho Boha, v němž mohu být oslavován;“

pojďte a jezte z plodů, které vám dnes nabízím, dokud je ještě čas; pojďte ke Mně; váš Mistr už se vrací, proto vám říkám: smiřte se se Mnou a buďte jedno v Mém Jménu;

všem vám žehnám ve Svém Jménu a na čelech vám zanechávám Povzdech Touhy Své Lásky;


1 Tato slova zazněla jako úpěnlivá prosba, Ježíš mluvil jako žebrák.
2 Ježíš pozvedl Svůj Hlas, když to říkal. Znělo to jako rozkaz, ale zároveň jako připomenutí, že nic z tohoto světa není důležité a že bychom měli toužit po nebeských věcech.