1. prosince 1994
Pane,
mé Útočiště, má Útěcho,
můj Úsměve, můj Prameni,
můj Vesmíre, miluji Tě.
pokoj buď s tebou; potřebuj Mě, Já jsem Zdroj tvého života, Já jsem zdroj tvé radosti; potřebuj Mě, tak jako potřebuješ vzduch, který dýcháš; přeješ si dnes se Mnou zasednout k práci?1
Ano! Ano!
Má radost a můj život je Bůh Sám,
Bůh, který mě miluje.
Přijď a pomoz mi v této Hodině Krize,
takovou pomoc lidé neposkytnou!
dcero, Mnou pozvednuta a utvářena, je jich tak málo, kdo naslouchají; v jejich srdci stále žije hřích a ovládá je pýcha; tvé pokolení směřuje ke krvavé lázni; už nezůstanu dlouho skrytý: brzy převládne Má Spravedlnost; nepřestal jsem vám posílat Své mluvčí, aby vás varovali, ale vy je dodnes odmítáte, neuznáváte a jste plní zlosti vůči Mým poslům; mnozí z mých kněžských duší, ti, kteří mají vysoká postavení, přísahali, že je rozdrtí;
použil jsem všech prostředků, abych dosáhl toto nevěrné pokolení, abych ho zachránil a tiše promlouval k jejímu srdci, aby se aspoň trochu vzpamatovali, ale Můj Duch je pronásledován jejich duchem; nenáviděný těmi, kdo nahradili svou oddanost bezbožností; stále znovu jsem jim dával znamení Své Lásky, ale oni Mou Lásku pošlapali – proto sestoupím, abych zlomil moc bezbožných, a budu to Já, kdo bude pronásledovat zkažené, až z nich nezbude ani jeden!
odvracím Oči od světa, abych už neviděl jejich hříšnost a ty, kteří říkají: „naší silou je jazyk, máme přece své rty, kdo by byl naším pánem?“2
zášť, sobectví a nepravost jsou nyní vysoce ceněny mezi syny a dcerami lidí… shromáždění Mých svatých v nebi truchlí nad tímto obrazem… zaměnili Náš Obraz,3 který jsme jim dali a který je označil za syny a dcery Nejvyššího, za obraz Šelmy… čím více k nim dnes volám skrze Své mluvčí, tím více se Mi vzdalují;
(Poselství pro Řím)
„byl jsi kdysi Mým Rájem, Říme, Mou rozkošnou Zahradou, dokonce i Mí andělé žasli nad tvou dokonalou krásou; Můj Dům jsi spravoval ve svatosti a spravedlnosti; poctivost a láska byla duší Mého Domu; byl jsi skutečně odrazem Mého Věčného Světla, trvalá vzpomínka Mých svatých a Mých andělů; tvé bohatství a tvé poklady byly tehdy nebeské;
dnes, Říme, se ve tvé duši zrcadlí Šelma a zaujal jsi postavení hlídky na Mém území, abys zabránil vstoupit Mému Svatému Duchu a prorokům, kteří prorokují v Mém Jménu a volají tě k pokání a k tomu, aby ses zřekl svých zlých cest; abych tě zachránil, Já, Sám, teď přicházím ke tvým dveřím a oslovuji tě; nečetl jsi: ‚kdo je z Boha, slyší Boží slova?‘4 ale až dosud do tebe neproniklo ani jediné slovo, které jsem vyslovil; pro tebe jsou Má Slova něčím nečinným a nicotným; Má milost byla odmítnuta a Mému plánu spásy se nevěří; jste hrozně vzpurní a arogantní, když se setkáte s pravdou, a proto tvrdíte, že máte poznání a dar rozlišování Mých nebeských Děl, abyste mohli tupit Mé mluvčí, kteří odhalují světu vaši temnotu…“
a ty, dcero, nikdy se neobhajuj; je mnoho svědků, kteří tě mohou podpořit, ale největší z nich všech je Můj Svatý Duch; slož svou naději ve Mě, který mám moc tě zachránit; když s tebou budou i nadále zacházet nespravedlivě a špatně, buď velmi pokorná, neboť trest, který jsem pro ně vyhradil, bude oheň; měla bys počítat s odmítáním a překážkami, protože se jich zmocnil hřích… pokračuj v hlásání velikosti Mého Jména každému národu; Já tě posílám, proto „lo tedhal!“5 ano, neboj se!
6budu dál vylévat Svého Svatého Ducha na každého z vás a projevovat velikost Své Lásky; což jste nečetli: „když se v hroznu najde šťáva, řekne se: ‚neničte ho, vždyť má v sobě požehnání;‘“7 učiním totéž kvůli těm, kdo Mi slouží ve spravedlnosti a poslouchají toho,8 kdo zadržuje Vzpouru v Mém Domě;
odmítám zničit všechno, ale na ruce potřísněné krví přijde soužení! a ty, ty, kdo ses postavil na stráž, abys zabránil Mému Svatému Duchu vstoupit na Jeho území, způsobím, že tě obklíčí ten nejbarbarštější ze všech národů; uvrhnu do tvé pouště zuřivý oheň spolu s mrakem, který přikryje tvá města: tak skončí tvá temná epocha…
Můj Pane, jaký to bude mít výsledek?
výsledek? výsledkem bude
Můj Slib:
Nová Nebesa a Nová Země… Říme, kdo kdy projevil takové rozhodnutí tě zachránit jako Já? Má sláva nad tebou již povstává, i když tě ještě přikrývá noc; nad tebou se objeví Má záře; jak to, že nemůžeš rozpoznat čas ani znamení?
ještě jsem ze Svého Domu neslyšel volání lítosti; dokonce ani teď nenaslouchají, ale nastražují pasti Mým mluvčím; kdyby naslouchali a litovali, mohli by mnohé odvrátit od jejich zlých cest a od hříšnosti jejich skutků, které je přivedly k odpadlictví! nikdy se nezastaví, aby se zamysleli nad tím, že vím o všech jejich zkaženostech, a dokud nepřijdou vyznat svou vinu, nepolevím…
pojď, dcero, pojďme;
Ž 12,5
