26. června 1994
Můj Pane?
Já Jsem… proč mizíš jako stín?
Vypadá to, že jsem se stala
předmětem posměchu…
Poznám, když se mi někdo vyhýbá.
Kolik dalších zlomyslných věcí
o mně ještě řeknou?
I ti, kterým jsem nabídla přátelství,
mě odsuzují, i když všechno,
co jsem dělala, byla Tvá Vůle:
Modlím se za ně, obětuji se za ně.
Nebudeš hájit mou nevinu?
neboj se, vždyť jsem blízko tebe; dovol, ať se dějí tyto věci, protože touto obětí získávám duše, které jdou cestou zatracení; ach, Vassulo… jednoho dne ti ukážu tu spoustu duší, které jsem zachránil ranami, jež ti zasadili tvoji pomlouvači, a tvými skutky smíru; Má Láska k duším je větší, než můžete pochopit a říkám ti, Má touha po ubohých duších je veliká! jak tedy mohu zůstat lhostejný, Má Vassulo? jak? když řada národů upadá do odpadlictví a vzpoury? dnešní vzpoura je ještě větší než Velká Rebelie známá z minulosti;1 což pastýř opustí své stádo? Já jsem váš Pastýř a miluji Své malé stádce;
teď budeme Já a ty pokračovat ve společné práci; tvá práce není marná a Mé Srdce se zaraduje pokaždé, když tvé rty vysloví Mé Jméno; každé vlákno Mého Srdce tě miluje…
pojď, opři se o Mě a utiš Mou žízeň přiváděním duší ke Mně a budu tě dále posílat ke všem národům hlásat Mou Píseň Lásky; a Můj stín nad tebou, Má myrho, bude dosvědčovat Mou Přítomnost, protože tě budou doprovázet Má znamení;
pojď tedy;
Ž 95
