27. května 1994

opři se o Mě, dcero; nedovol mrtvým1 stáhnout tě zpět k sobě; jedla jsi z Mého ovoce?

Ano, jedla jsem Tvá Slova a ta jsou Život.

a oživla jsi; Já jsem Vzkříšení; byla jsi vzkříšena;2

uč se tomu, jak Můj Duch pracuje; Můj Duch byl hluboce pohnut, když tě viděl ležet mrtvou mezi mrtvými; spolu s ostatními ses ponořila až na dno hrobu, do temnoty, do propasti hniloby;3 části-Mého-Těla, Mé Město, měla jsi uši, ale nic jsi neslyšela, měla jsi oči, ale nic jsi neviděla; pod tíhou svých hříchů ses v prachu dusila mezi prachem;4 a přece se tam nikdo z vás nenarodil; a Já, když jsem tě v té bídě viděl, jsem byl naplněn soucitem; Mé Oči byly unavené utrpením; volal jsem vás po celý den, ale nikdo z vás nenaslouchal Mým snažným prosbám; abys ctila Mé Jméno a abys ctila Ruce, které tě stvořily a pevně tě držely, a pro Svou Věrnou Lásku jsem Ti zjevil Svou Tvář a zazářilo na tebe Mé Světlo; svrchovanost stála před tebou a Můj Duch do tebe tak velkoryse vdechl Dech Života, Dech Vzkříšení; Ten, který je Slovo, tě pomazal a zřídil v tobě Svůj Královský Trůn; a aby Své Koruně prokázal čest v prachu,5 pozvedl tě z prachu a triumfoval v tobě tím, že ses stala květinou Jeho Síly; vidíš, dcero, Má Láska koná divy pro mrtvé…

poté jsem promluvil ve Své svatyni,6 rozrazil jsem dveře a slavně jsem vstoupil do Svého panství; jsem Ten, kdo tě opevnil, město, aby na tebe nemohly zaútočit armády Zrady a Úskoku vždyť jsi byla pozvednuta, abys šla s Králem7 v Jeho vítězoslavném průvodu;

a teď, když jsem tě vzkřísil, musíš se vzdát úplně všeho, co ti nabízí svět; nyní, když jsem tě vzkřísil, nehleď napravo ani nalevo, ale jen vzhůru; ať jsou tvé myšlenky nebeskými myšlenkami; dychti po Mně, nikoliv po prachu; při tvém vzkříšení jsem svlékl tvá pozemská roucha a ozdobil jsem tvou duši Svými impozantními Rouchy;

ano, oděl jsem tě Moudrostí… nyní se Obraz neviditelného Boha zrcadlí na tobě, aby vás vedl k tomu, co je božské; prosil jsem Otce, aby tě oděl Mnou, abych tě vedl k posvěcení; konečně svobodná!… a tímto obrazem přitáhnu Svůj lid k jednotě;

buď laskavá a trpělivá, než přijde druhé vzkříšení; milostí jsi obdržela Ducha, v němž jsi byla přijata za vlastní, proto tvé rty mohou volat: „Abba“, milost, která postačí k tomu, aby tě přivedla do nebe;

pokračuj horlivě a svědomitě, vždyť jsem tvůj Svatý Průvodce, a i když jsi pronásledována, nedej se tím rozrušit; postupně budu zvedat závoj, který přikrývá tvého ducha, abys Mě mohla spatřit v plnosti Mé Slávy;

Já Jsem je s tebou; veleb Amen a žij pro Mě; to byla krátká připomínka, aby sis vzpomněla, kde jsem tě našel;


1 Duchovně mrtvým: tzn., že by mne svět neměl pokoušet a že bych se měla vyhýbat všem světským pokušením.
2 Pán mluví o prvním vzkříšení, vzkříšení ducha, které způsobil Duch Svatý.
3 Vzpomněla jsem si, že těsně před svým obrácením jsem měla vizi malomocného. Ten malomocný jsem byla já.
4 Ježíš tím míní duchovně mrtvé.
5 Výrazem „… v prachu“ Pán myslí „v tobě“, neboť jsme byli stvořeni z prachu.
6 Tzn., že Bůh mluvil v mém nitru.
7 S Ním.