22. prosince 1993
(Pokračování.)
ano, Vassulo, piš:
ti, kdo bezdůvodně zavrhovali Mé výzvy, se budou vyznávat a říkat: „hřešili jsme, páchali jsme zlo; Pane, jak dlouho bude trvat tato pustošící nepravost, kdy se bude šlapat po svatyni i nebeském vojsku? jak dlouho bude ještě Pravda pohřbena, od doby, kdy byla povalena na zem?1 je to plod našich hříchů a zločinů naší lhostejnosti?“
a Já vám řeknu: když se Smrt vkrádala vašimi okny, nikdo neslyšel Má úzkostná volání a Má varování; posmívali jste se jim nebo jste je ignorovali; když jsem k vám přišel jako žadonící žebrák a doprošoval jsem se vaší pozornosti, vy jste se rozzuřili a hnali jste Mě pryč; když jsem k vám přišel jako starostlivý Otec varovat vás, že vaše tělo zpráchnivělo, i když stojíte, a vaše oči shnily, i když jsou stále na svém místě, a že i když jste považováni za živé, jste v rozkladu,2 propadli jste zuřivosti a vyhlásili válku Mně a všem svatým, které jsem vám posílal, a teď toto vaše násilí dopadá na vás; „proč, Můj Pane,“ řeknete, „proč jsi Své Svaté Místo odevzdal do moci šelmy?3 což už nemáme pít Tvé Víno? což už nemáme jíst Tvůj Chléb? nemáme už sázet vinohrady? jsme teď nuceni4 poslouchat Nezákonné5 a ty, kdo jsou pod vládou šelmy?“6
pak vám připomenu, že jsem vám posílal Své služebníky proroky, tak vytrvale, tak často, aby říkali: „každý z vás ať si obleče žínici, lituje svých hříchů a koná pokání, postěte se o suchém chlebu a vodě!“ ale vy jste Mi nenaslouchali, nelitovali jste ani jste se nepokořili, protože jste zaměnili tmu za světlo a světlo za tmu; a přesto vám říkám, že přijde doba ještě většího trápení, jaké nebylo od doby, kdy národy začaly existovat;7
až přijde Můj Den, slunce zčerná jako hrubý smuteční šat; měsíc bude v plamenech a základy země se budou třást a země vyvrhne své démony, jako když se vyvrhnou vnitřnosti; až se to stane, lidé budou toužit po smrti, ale nenajdou ji! pak se nebe sroluje jako svitek a okamžitě rozplyne v plamenech a všechny prvky se budou tavit v žáru;8 tento den přichází, a to dříve, než si myslíte; splním tato proroctví za vašeho života;
až přijde ten Den, dobří i zlí zahynou; zlí proto, že projevovali jen špatnost, a dobří proto, že neslyšeli Má varování; i když jste viděli mnoho věcí, nezkoumali jste je; i když máte uši, neslyšeli jste Mě; kdo z vás naslouchá teď?
…až všechny tyto věci budou u konce, znovu vztyčím Svou Věčnou Oběť na Svatém Místě, jako tomu bylo za dnů předků; hned poté Mě všechny národy a všichni obyvatelé země9 budou uctívat a poznají Mě jako Obětního Beránka Věčné Oběti – kletba bude sňata10 Věčná Oběť bude opět na svém Svatém Místě; od této chvíle už nebude noc, protože Má Přítomnost11 bude zářit na vás všechny;12
pak opět každý přijde a bude pít Mou Krev a jíst Mé Tělo a uznávat Mou Oběť; všichni Mi budou jedním hlasem a jedním srdcem sloužit dnem i nocí v Mé Svatyni, a Já budu rozšiřovat Své Slovo do každého srdce… a ti, kdo ke Mně volali s lítostí a přiznali své viny,13 ti budou zase stát přede Mnou, aby Mi sloužili, a už nikdy nebudou hladovět ani žíznit; ani už je nikdy nebude sužovat žhavý vítr,14 protože je utěší Má Přítomnost, nikdy už se nebudou ptát: „kde je Tvé Víno?“ nebo „kde je Tvůj Chléb? Kým se máme nasytit?“, neboť nyní bude Váš Stvořitel mezi vámi, a slibuji vám, že budu mezi vámi přebývat15 a že země už nikdy neupadne do takového soužení;
znovu na vás všechny vyleji Pokoj a Bezpečí; a oči těch, kdo vidí, už nebudou zavřené, a uši těch, kdo slyší, budou dychtivé naslouchat; slyš Mě, dcero, řekni Mému lidu: Tvůj Spasitel přichází a cena vítězství s Ním; Jeho Jméno: Věrný a Pravý, Pán pánů a Král králů;16