11. listopadu 1993

pokoj s tebou; je to tvůj Pán, kdo mluví a je to kvůli Mé Slávě, že se zjevuji tobě¹ a tvé společnosti! pojď, pojď a zpívej Mi píseň;

Nevím, jak mám zpívat, Pane.

nevíš jak zpívat? pak Mi dovol spolu s tebou napsat slova písně; poté, i když je budeš jen číst svým srdcem, se jejich intonace stane melodií v Mých Uších; piš:

Emanueli přijď,
přijď, Můj Milovaný,
přijď a oživ mou duši,
přijď obdařit mou duši životem!

Ó, Miláčku Otce,
otevřela jsem dveře svého srdce,
budu muset čekat hodně dlouho,
než vkročíš do mých pokojů?
i když jen projdeš mým srdcem,
zanecháš za Sebou jemnou stopu Své vůně;
protože Tvá Láska uzdraví mou ubohou duši;
Duchu Lásky,
dopřej mi podíl ze Své Lásky;
Emanueli přijď, přijď, můj Dokonalý,
přijď uchvátit mou duši,
jinak bída přemůže mé sklíčené srdce!

Ó, Miláčku Otce, jak jsi Krásný!
Synu Nejvyššího, kdo je jako Ty?
přijď a veď mé kroky ve Svých Stopách,
vydáme se na cestu spolu,
budeme sledovat značky,
které položila Ruka Tvého Otce
a které vedou do Jeho Rajské Zahrady,
budeme, můj Milovaný,
jedním srdcem a jednou myslí
následovat sladce vonící stopu
vyznačenou Tvým Otcem;
aby mě povzbudil,
pokryl mou stezku safíry,
pro mou větší jistotu olejem vyznačil
Své Svaté Jméno všude kolem mě;

Ó, Miláčku Otce,
Ty, jehož Ruce od Vzkříšení
stále roní čistou Myrhu,
přijď a zmocni se mé duše
Svým jediným pohledem,
dost pro mou duši,
aby zůstala klidná a tichá,
dost pro mé oči, aby se radovaly
ve Tvé Přítomnosti;
Vánku mé zahrady,
Prameni mé duše,
Zdroji Nejvyšší Lásky,
nanejvýš milování hodný a Svatý,
z něhož pochází všechna plodnost,
vylej Svého Ducha na celé lidstvo,
ukaž Svou Velikou Lásku na Nebi i na zemi;

Ó, Miláčku Otce, celý jsi Krásný;
k čemu Tě přirovnám, můj Živote?
ke sloupu vonného dýmu,
k třpytivému paprsku Světla,
k závanu vůně myrhy;
Tvá Přítomnost, Pane,
stojí majestátně přede mnou,
a ach, jako bych snad sama byla královnou,
pozvedáš mě, abys mou duši sevřel v Náručí
a něžně mi Svou Lásku šeptáš do ucha:

„Holubice Má, jsem nemocný láskou k tobě;
přicházím tě navštívit z nejvyššího nebe,
odložil jsem Svou Korunu a sestoupil z Trůnu,
už to nebudu odkládat,
jen chviličku, velmi malou chviličku,
a klatba bude zrušena,
obnovím vás a vrátím vám vaše božství;

Moje milovaná, dám vám vodu z pramene Života;
zdarma dám tomu, kdo žízní po Mé Lásce,
váš Král nebude odpočívat,
vůbec ne, milovaná Mé Duše,
dokud Mu nedovolíte vtisknout na vaše srdce
Jeho Božské Políbení,
Polibek Jeho Úst;² 
nepozorovalas,
jak slunce potemní pokaždé,
když pochybuješ o Mé Lásce?

přibliž se ke Mně, nejdražší duše,
a vyleji na tebe nesčetné poklady
Svého Nejsvětějšího Srdce,
neboť právě pro tebe jsem je schraňoval,
aby tvá duše zkrásněla jako zjara
a stala se věží ze slonoviny,
Nebem pro Mě Samého,
uvědomila sis, jak jsem tě na Sebe narouboval?
dopřej Mi znovu slyšet tvůj hlas…“

Jak jsi Skvělý, Pomazaný,
Obětní Beránku Boží,
obklopen Svými anděly a všemi svatými,
Neodolatelný, Odlesku Otce,
Světlo třikrát svaté,
Jeden ve Třech,
Tři v Jednom Světle,
Jasnější než tisíc sluncí,
jak to, že jsem byla uznána za hodnou
vidět Syna a v Synu vidět Otce?

„Neslyšela jsi, Má holubice,
že pokorní se ve Mně budou radovat
a nejchudší budou jásat v Mé Přítomnosti?
nevšimla sis, jakou slabost mám pro ubohé
a jak Mě těší vyučovat chudé?“

Můj Bože, můj Bože!
kdo je ta, co vystupuje jako svítání,
třpytí se v pološeru jako jitřenka?
kdo je ta krásnější než měsíc,
ozdobená sluncem,
Brána dokořán otevřená v Jejím Srdci?

„je to Královna Nebes,
Ona je Má Matka a vaše Matka,
nejkrásnější z žen,
krásná jako Nebe,
zářící jako Má Sláva,
jedinečná ve Své Dokonalosti,
Potěšení Mé Duše,
Ona je ta Žena
s korunou dvanácti hvězd,
Nádoba Mé Slávy,
Odraz Mého Věčného Světla;
Její Přítomnost na Mém Dvoře
zastíní všechna souhvězdí dohromady;
Ona je Nádobou Pravého Světla,
Slova, které se stalo tělem a žilo mezi vámi,
Ona je Milostí v Milosti,
Nejsladší Písní žalmistů;
Ona je Předmětem Mé Radosti,
Mou Ctí a Mou Chloubou,
Ona je Brána Nebes,
Ta, která ukazuje Svým dětem,
jak vejít do Mého Království,
Ona je Mým Mistrovským Dílem,
Ona je Utěšitelkou vašeho Utěšitele,
Spoluvykupitelkou spolu s vašim Vykupitelem,
Nevěstou Mého Svatého Ducha;

„dcero, nedopřeji si odpočinku,
dokud i tebe nevezmu do Domu Své Matky,
do Světnice Té, která Mě počala,
abych i tobě ukázal Její Krásu,
pak, jako šlehnutím blesku,
všechna tajemství,
která se ti zdála být zdrojem záhad,
budou odhalena i tobě, Má milovaná,
a pochopíš, proč Žena oděná Sluncem
dnes sestupuje z Mých Nádvoří
k vám všem,v okamžiku tak temném;
ať se tvé oči, Má holubice,
dívají dopředu,
dívej se přímo před sebe;

vrátím se po Stezce,
kterou jsem prošlapal, Má lásko,
přijdu a Sám se budu starat o Své Vinohrady,
Emanuel bude s vámi;“

(Konec)

… líbí se ti to?

Velice!

dobrořeč Mi tedy, chval Mě a miluj Mě…

Ať je Tvé Jméno pochváleno a velebeno,
Ať nás Láska učí Jeho milovat.
Kéž se Tě naučíme hledat upřímným srdcem,
Kéž Tvůj Svatý Duch naplní celý svět.
Ať ani jedna z Tvých květin nevadne,
ale ať všechny kvetou a něžnou vůní
oslavují Tebe, ó, Svatý Svatých.

1 Mnohokrát mě Pán zastíní a ukáže se lidem místo mě.

2 Pís 1,1.