21. prosince 1992

(Čteno v týdnu jednoty v Los Angeles a v Sacramentu.)

dcero Mého Nejsvětějšího Srdce, rád bych, abys psala; slyšte Můj Hlas z nebe;

Má Slova o Smíření, Pokoji a Jednotě nebyla vyslyšena ani respektována; mluvil jsem jednou a nebudu mluvit znovu; nebudu přidávat nic nového;

Pane, zřejmě to není snadné…¹

chci, aby tentokrát tvůj hlas v lednu hřměl!² chci, aby tvůj hlas burácel jako ještě nikdy! budeš mluvit Mým Jménem; ať to celý svět slyší: dny jsou sečteny, už nezbývá moc času a milost, která zahaluje lidstvo, náhle skončí… to se stane, aby si svět uvědomil, jak velká byla Má Slitovnost a Má Dobrota, která se vylévala z nebe rok za rokem…

řekni těm, kdo pracují pro jednotu, ať se podívají vzhůru k nebesům; vidíte, jak je nebe daleko od země? tak jsou od sebe vzdálena jejich srdce; tak jsou si navzájem vzdáleni;³ kdy konečně jednomyslně odhlasují dekret o slavení Velikonoc ve stejné datum?

už Mě unavuje poslouchat jejich vznešené řeči; pro ně jsou možná dostačující a vznešené, ale Mně zní jako úder gongu, protože jsou naprosto prázdné; přišel jsem s nimi mluvit především kvůli Mé starosti o ně, pak ze soucitu, ale do dnešního dne nikdo neztišil svůj hlas, aby slyšel ten Můj;

běda vám, kdo říkáte, že Mi sloužíte, a přesto bráníte Mému Království dosáhnout jednoty a stability! ale nejste to vy, kdo sjednotí Mé Království… protože nerozumíte ničemu a nikdy nebudete… jestliže jste i přes Mé nebeské výzvy nepronikli hlubiny Mého Srdce, jak byste mohli porozumět Mému způsobu uvažování, jak byste mohli pochopit Bohatství Mého Nejsvětějšího Srdce?

nemluvil jsem k vám v podobenstvích ani v hádankách; mluvil jsem k vám naprosto jasně; káral jsem představené a svolal jsem je, abych k nim promluvil,⁴ ale všimli si naléhavé výzvy Mého Srdce? jejich povinností bylo předložit oficiální výzvu; napomenul jsem autority;⁵ ten den⁶ jsem na ně nepřišel zaútočit, ale nabídnout jim olej k doplnění jejich lamp, aby nebyla nadále poškozována Má Církev; kolik z nich vztáhlo ruce k nebi a volalo ke Mně? uvědomují si, že je Má Krev prolévána jako voda dvakrát⁷?

– kéž by tentokrát dolehlo Mé sténání k jejich uším… co Má Pravice zasadila, bylo rozděleno na dvě části, pak na tři, pak rozsekáno na kusy; kde je bezvadná réva,⁸ kterou jsem zasadil? … byla jednou jedna réva; každou sezónu jsem čekal, že sklidím hrozny; pokrývala údolí, hory a dosahovala až za moře, protože zakořenila v Mém vlastnictví, v Mém vlastním dědictví; dal jsem růst jejím ratolestem, aby dosahovala do všech čtyř světových stran a naplnila svět plody, ale oni ji zanedbali, nestarali se o ni, dovolili, aby se kolem ní rozrostlo trní a křoví a dusilo jednu ratolest za druhou, výhonek po výhonku; vybraná rostlina, kterou jsem zasadil Svou Pravicí, je teď podupána, a krása, sláva a plody, které dávala, nyní leží na zemi jako shnilé ovoce;

už tedy není třeba nadýmat se pýchou a dívat se sebevědomě, když se množí vaše omyly a vaše skutky dopadají na vaši vlastní hlavu; přišel jsem, abych vaši lampu naplnil olejem, naplňte svou lampu a užívejte jí teď, abyste viděli, kam jdete; každému, kdo z nedbalosti nenaplní svou lampu a nebude jí užívat, bude lampa vzata a dána jinému; ať se modlí a říkají tato slova:

Ó, Pane,
Ty, který stojíš mezi námi, buď nám pastýřem;
postav Svůj Královský Trůn uprostřed Své révy 
a dej nám Své příkazy;

Ó, Svatý Pane vší svatosti,
očisti nás, abychom zachovali
neporušenost tvého Domu a Tvé révy;
s láskou zasáhni a chraň,
co Tvá Pravice zasadila; 

opustili jsme Tě,
ale víme, věříme a důvěřujeme,
že otevřeš dokořán Svou Bránu,
aby z ní Řeka Života proudila na Tvou révu;
a znovu z ní vyraší ratolesti, které přinesou ovoce,
a stane se královskou révou,
mnohem vznešenější, než kdy předtím,
protože Tvůj Svatý Duch, dárce Života, ji zastíní;
amen;

a ty, Má Vassulo, se utrpením naučíš trpělivosti; což jsi neslyšela, že utrpení přináší vytrvalost a vytrvalost dává naději? a tato naděje, tato naděje pozvedne Mé Království; ať Mě teď v tobě všechno chválí;

Můj Svatý Duch tě označil Svou Pečetí, tak se neboj; pastoři, kněží, učitelé, biskupové a kardinálové poznají Volání Pastýře a Já obnovím jejich mysl, takže jejich staré já bude zničeno, a oni si plně uvědomí, že se vracím, abych proměnil celé Své stvoření v dobrotě a svatosti

Pravdy;

pojď, Má dcero, Má předrahá; Já Jsem je s tebou;