10. listopadu 1992
pokoj s tebou; dnes jsou země zcela poskvrněné a mají všechno kromě Mě;
co se světu zdá správné, je odporné v Mých Očích a je už Mnou odsouzené; když tě svět nenávidí, je to proto, že Mě miluješ; ať je tvé svědectví mocné v Mých Očích a říkám ti, tvé svědectví bude mocné jedině tehdy, až se budeš ochotna úplně se obětovat pro spásu duší a ukázat svou lásku tím, že položíš život za své přátele i za ty, které nazýváš svými nepřáteli, aby ses nemusela cítit zahanbena, až přijde Můj Den;
Já Sám ti dám Svou Sílu; mezitím pokračuj v práci, kterou jsem ti svěřil, a křič radostí; raduj se, protože Svou Silou prorazím jejich zeď a všechno, co bylo před vámi skryté, vyjde na světlo; vaše oči uvidí, jak před vámi lezou všelijaká zvířata a hadi; ale nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, pravím vám, nemohou zabít duši; bojte se spíše toho, kdo může tělo i duši zničit v pekle! kráčejte v Mých Stopách a nestarejte se o chválu či slávu;
jestli vás má svět za podvodníky, vězte, že jste praví, protože prvním, koho svět považoval za podvodníka, jsem byl Já; milujte a odpouštějte! modlete se za ty, kdo spřádají neuvěřitelné úklady proti Mému Svatému Duchu a nesuďte je, aby to, co je pro ně osudné, se nestalo osudným i pro vás; jejich nápravu přenechejte Mě a ať všechno, co děláte, je postaveno na lásce; budu se o vás starat a naplňovat vás útěchou; nakonec budou vyjmuty všechny trny z Mého Těla; Láska zvítězí;
15. listopadu 1992
„Kdyby se dal můj zármutek zvážit, daly se na váhu položit všechny mé bolesti zároveň! Je to však těžší než písek moří, a tak jsou má slova neuvážená.“1
Chvěji se hrůzou při pomyšlení, že bych se mohla mýlit!
Objevím se ve Tvé Přítomnosti
poskvrněna vinou, můj Bože?
A přesto jsem v Tobě zapustila kořeny,
viděla jsem Tě tu stát, mlčky, s nataženou Rukou,
jako člověka, který očekává almužnu.
Pak jsem zaslechla Hlas,2 bylo mi dáno Jméno3
a má duše se ocitla v Náručí mého Otce.
Ó Bože! Jak Tě miluji!
Mé dítě, Mé dítě… jak tě Já, Pán, miluji! miluji tě k slzám… přestaň naslouchat zlému, který se snaží zničit všechny dobré věci, které jsem ti dal;
měj víru v Mou Lásku, nikdy tě neopustím4 … nikdy5 … proto přijmi Můj Pokoj, ten Pokoj, který jsem ti dal, a pamatuj si, Mé dítě, že větší lásku, než je Má, nikdy nepotkáš… ach, Mé dítě, drž se lemu Mého roucha; Já jsem tu s tebou;